1.4.2020. První nastavování. Den, kterej si navždy budeme pamatovat jako den, kdy zapojili našeho baby terminátora. T-800, T-1000, T-X? Na ty zapomeňte. Přichází nejnovější model T-S3R4F1N4. Nezničitelnej kyborg z budoucnosti s tváří roztomilé holčičky.
Novej kámoš do party
Je to už měsíc, co Fíně implantovali do hlavy novýho nerozlučnýho kámoše. Tenhle celoživotní parťák jí teď bude pomáhat slyšet svět okolo. Nezradí, neuteče. Teda pokud se o něj budem hezky starat, pravidelně mu vyměňovat baterky a nebudem ho máchat ve vodě.
Zase ty jizvy
Už měsíc ňuňáme hrdinskou jizvu za uchem. Patláme jí olejíčkama s vědomim, že rány jsou místa, kterýma do nás vstupuje světlo (že jo, Rúmí, ty starej brachu!). S velkou pokorou a jistou dávkou fascinace se dotýkáme výčnělku ve tvaru Millennium Falcon. On jedinej a jizva za uchem značej, že je pod kůží něco, co tam úplně nepatří.
Ucho mimo provoz
Celej měsíc Fínka na pravý ouško vůbec neslyšela. Musí se to nejdřív všechno pořádně zahojit, než si začneme hrát s nějakym nastavováním. Teď je prostě slyšící pauza.
Buď zticha a běhej
Mezi jednim sluchadlem a žádnym sluchadlem, neni v běžnym životě zas až takovej rozdíl. Zkoušet se domlouvat z jinýho pokoje a řvát na sebe nemá smysl. Fínka se neotočí, ani když na ní volám z metru. Takže jazyk za zuby (hlas mám jen jeden a kvalit Toma Waitse už bezpečně dosáhl) a běhat.
Jedině bílá
Dopředu máme nahlásit barvu implantátu, aby tam na nás už čekal. Růžová k dispozici neni, bohužel. Fíně tenhle hrubej nedostatek hodláme nahradit aspoň čelenkama, mašličkama a serepetičkama všeho druhu. Nakonec vybíráme bílou. Tělový se děsim už od školky a černá neni Fíny styl. Za světlou stranu Síly se rozhodla kopat už dávno.
1.4. 2020
Přišel den D. Den zúčtování. Jedu s Fínou do Motola. Fína zatím netuší a vesele komentuje dopravní situaci svojí klingonštinou. Za to já mám v žaludku pár šutrů. Je prvního dubna. Apríl. To sedí. Náš život – komedie plná omylů.
Smontuj si vlastní C-3PO
„Dobrý den, já jsem váš nový procesor. Těší mě.“
Naučit se pracovat s implantátem neni jen tak. Co má kdy a jak blikat. Kdy se co nabíjí. Jak se používá sušička…za chvíli mám hlavu jak pátrací balón. Když se mi to podaří prvně složit, připadam si jak malej Anakin poté, co si sestrojil vlastního robota.
Nastavování T-S3R4F1N4
A je to tady. Přichytim Fínce procesor za ouško. Cívka se sama od sebe „přilepí“ k Milenium Falcon. Jako by tam patřila odjakživa. Blikáme zeleně, jsme ready. Přišel čas zúročit, co jsme trénovali. Fínka uslyší pípání, počká, až to dopípá a nějak zareaguje (hodí kuličku do kyblíku, pošle autíčko po dráze apod.)
Párkrát se to zkusí. Fínka reaguje hezky. Pak začíná plakat. Leze mi na klín a je úplně rozhozená. Nic divnýho. Ten zvuk je úplně jinej, než je zvyklá. Navíc poprvý pořádně slyší. Chce to čas. Něco se ale přece jen nastaví. Dostanu ovladač, ať jí to můžu doma podle potřeby štelovat. Za 14 dní tu budem zas jak na koni.
Dobrej tým
Neni nad to vybrat si dobrej tým, kterej nás celym sci-fi procesem provede. Naše paní logopedka Fínce řiká, že je úžasná holčička, i když se jí ten den nechce moc pracovat. Pan inženýr zase tvrdí, že to je v pohodě, že se Fína musí nejdřív zahřát na provozní teplotu, aby z ní něco dostali. Líp jsme si vybrat nemohli.
Baby terminátoří mise
Fínka kráčí domů jako vítěz. Poprvý něco pořádně slyší. Třeba auta. Je to baby Terminátor a má svojí misi: „Kašli na veškerý vady, který ti život nasekal. Budoucnost není daná, žádný osud neexistuje, je jen ten, kterej si sami uděláme. Tak jdi a buď šťastná.“
„Je jen osud, kterej si vymyslíme?“ usměje se Fína, „tak fajn. Dneska chci k obědu pizzu!“
Nastavování update
Už rok máme zapojenýho Terminátora. Fínka teď slyší poměrně slušně. Neřeší to všechno. Sice perfektně registruje jedoucí auto, ale to jí nebrání v tom, aby se před něj vrhla. Soužití je někdy náročný. Přece jen jsem stará T-800 a Fína už disponuje tekutym kovem. Nicméně jako skalní fanda, jsem si lepší sci-fi nemohla přát.
P.S. Uznávám, že je tu teď trochu přeterminátorováno. Ono se to zrovna tak sešlo. Ale slibuju, že se polepšim!
