Je mi ctí představit vám ranní stránky. Splachovacího kámoše s tuhym kořínkem. Taky jste Brumbálovi tiše záviděli jeho kouzelnou misku na myšlenky a vzpomínky aka myslánku? Já teda jo! Ranní stránky jsou její odlehčená mudlovská verze.
Hlava plná bordelu
Přiznam se bez mučení. Občas mám hlavu plnou bordelu. Nepříjemný myšlenky tam poletujou sem tam jak včerejší bulvár ve větru. Výstražně bliká všechno, co musim stihnout, zařídit a udělat. Ty kontrolky snad musej bejt už rozbitý nebo co! Potlačený pocity v tom všem skáčou jak baskeťák a nemilosrdnym driblem srážej poslední urovnaný hromádky soudnosti.
Za možnost se toho všeho zbavit bych rvala ruce. Kromě tvrdýho alkoholu, rány pěstí a kýblu s ledovou vodou chrstnutym na hlavu jsem donedávna neznala jinou alternativu. A pak jsem je objevila. Ranní stránky. Svojí mudlovskou myslánku.
Tři stránky a bude ti hej
Ranní stránky jsou metoda, kterou doporučuje Julia Cameron v rámci Umělcovy cesty (mimochodem další věc, co umí vytrhnout trn prakticky z čehokoliv. Ale o tom jindy). Je to jednoduchý. Každý ráno (nebo kteroukoliv jinou denní či noční hodinu) zasednete k papíru a tužce a stejně jako ve školce se nezvednete, dokud si to všechno nevyžerete a nenapíšete tři stránky. Nic víc. Nic míň.
Na obsahu nezáleží. Můžete si psát, co chcete. Jaký je venku počasí, co jste měli včera k obědu. Když nevíte, pište třeba „nevim, co mam psát“, „nevim, co mam psát“, „nevim, co mam k*rva psát!“ Pořád dokola. Ujišťuju vás, že u toho neskončíte.
I mudlovská verze má svý plusy
Ranní stránky maj velkou výhodu. Nikdo to po vás nebude číst. V ideálnim případě ani vy. Pravopisnejch chyb můžete natřískat, kolik se vám zlíbí. Váš sloh nemusí bejt vytříbenej ani trochu. Když budete psát nespisovně, sprostě, nikomu to nebude vadit. Nikdo se na vás nebude povýšenecky ušklíbat. Nesnažíte se pobavit, zaujmout ani oslnit. Nemusí to mít ani hlavu, ani patu, natož pak vymakaný tělo z posilky. Prostě píšete. Pokládáte slovo za slovem jako dlaždič kostky. Jakmile dosáhnete tří stránek, mise je splněna.
Verze pro mudly je od tý Brumbálovský neskonale praktičtější. Papír a tužka se vlezou všude a narozdíl od nějaký neskladný mísy se i podstatně míň pronesou. O tom, že je snáz schováte, tudíž je Harry nenajde a nebude se v nich šťourat, ani nemluvim.
Čistička myšlenkovýho odpadu
Aby ranní stránky začaly fungovat, je důležitý vytrvat. Psát. Psát. A psát. Každej den. Po nějakym čase jsem zjistila, že jsem klidnější. Do tý hromady nesmyslnejch slov jsem vpravila i něco ze svýho vnitřního přetlaku. Do nezáživnejch pasáží typu „dneska je docela hezký počasí, teplota klesá, začalo sněžit“ se pomalu, ale jistě vtíraj nekompromisní prohlášení „jak mě to pěkně s*re, že Barnabáš po obědě neusnul a je pěkně protivnej“, „že si chci číst a ne skládat puzzle s krtkem,“ nebo “ jestli ještě jednou budu muset sednout do auta a jet přes celou Prahu do školky, tak si ukoušu prsty na nohou.“
Jsem klidnější, protože jsem vykydala hnůj. Všechny pečlivě ukrytý pocity, na který jsem zapomněla. Všechny promlčený křivdy. Každej sebemenší nepříjemnej střípek.Všechno hnusný, co mě žralo zevnitř zaživa, je najednou pryč. Svobodaaaaa.
Papír snese hodně
Je to očistnej proces. Ozdravnej. Jako takovej nemusí bejt nutně příjemnej. Když si strhnu náplast, taky to bolí. Odmotám-li obvaz z gangrény, bude to smrdět. Ale neni se čeho bát. Papír toho snese hodně. Mam pocit, že to i chápe. S velkou pravděpodobností stejný kejdy padaly už ze spousty lidí před náma.
Na vyčištění hlavy a odbourání kvasícího emocionálního hnoje je to vážně skvělý. Ale dají se tim i perfektně rovnat myšlenky. Když je toho moc a mam pocit, že mi praskne hlava, tak se o tom prostě jedno ráno víc rozepíšu, vysvětlim to neexistujícímu obecenstvu a je klid. Třeba píšu jen o tom, co všechno mam ten den v plánu. Jak docílit toho, aby to klaplo. Po třech stránkách už nemusim nic vymejšlet, nic řešit. Generál vymyslel taktiku a poslové se rozběhli do všech stran s rozkazama. Čisto. Uklizeno.
Najít perlu v kupce hnoje
Když mě ty výlevy přestaly děsit a staly se běžnou součástí mýho života, přišel ještě další bonus. Občas se mezi řádky objeví zpráva, kterou si podtrhnu. Poselství, který bych v kupě hnoje fakt nečekala. Ve smrdutý jímce vykutam drahokam. Třeba nedávno:
Když nechceš chcípnout, tam se o to přestaň pořád snažit.“
Tesat do kamene. Neni se co divit. Ta Klára, co to píše mě zná nejlíp. Její poselství maj pro mě váhu.
Svatá trojka
Čistota, půl zdraví. Víme? Já se držim svejch osvědčenejch triků. Po ránu se bez svý trojky už neobejdu. Vyprázdnit střeva, vykloktat pusu a vykydat si hlavu na papír. Občas to jsou pěkný s*ačky. To jo. Ale nakonec je to vždycky úleva.
