Je fascinující, jak křehká je rovnoprávnost žen. Jak tenký je lano, na kterým balancujou ženský práva a svobody (přičemž ve vzduchu drží spíš díky houževnatosti svých nositelek, nepřízni okolí navzdory). Jak snadno z už jednou vydobytých výšin zase můžou sletět dolů. Do bordelu, na hubu. Ještě víc než fascinuje, mě to ale pořádně sere. Jak je tohle možný?
Nic zadarmo
„Pamatujte, že Ginger Rogers dělala vše, co dělal Fred Astaire, ale pozpátku a na vysokých podpatcích.“
(Faith Whittlesey)
Můj děda vždycky s oblibou tvrdil: „Lepší je bejt mladej, krásnej a bohatej.“ Ačkoliv děda to myslel genderově nevyhraněně, v podstatě to trefil. Být muž (ideálně bílej) je totiž určitě jednodušší a bezpochyby výhodnější. Jiná varianta nedostane nic zadarmo.
Horší než průjem
„Nežádám o laskavost pro své pohlaví. Jediné, co od našich bratří žádám, je, aby nám sundali nohy z krku.“
(Ruth Baden Ginsburg)
Kdysi se někdo rozhodl, že chlap je ten, co dostane první nažrat a první se vykoupe v rodinný kádi s teplou vodou (kterou mu žena připraví a nanosí). Ženská pak může být vděčná, když na ni zbyde pár kostí pod stolem, ještě než je sežerou psi. Na závěr jí pro forma zalejou tou vodou z kádě (v tu dobu už studenou a plnou soplů), aby si nestěžovala a byla dobrá do pluhu. A od tý doby se to lidstva drží úporněji než cestovatelskej průjem.
Můžeme si nalhávat, jak jsme hodně někde a že vidíme velký dobrý. Když se to kdekoliv na světě (bez ohledu na míru demokracie) může takřka přes noc okamžitě posrat nanovo, tak to prostě dobrý není.
Letem světem
„Tyto pravdy považujeme za samozřejmé:
že všichni muži a ženy jsou stvořeni jako sobě rovni.“
( Elizabeth Cady Stanton, hlavní autorka Declaration of Sentiments)
Co v Afghánistánu převzal moc Tálibán, Afghánky nemají právo se vzdělávat. Mají se zdržovat ideálně jen doma. Kdyby je náhodou napadlo jít ven, tak jen zahalený až na půdu, aby někoho nepobuřovaly svými zcela jistě ďábelskými křivkami. Vidět plačící holčičky, co nemůžou jít do školy, je srdcervoucí a vzbuzuje to ve mně dost kulervoucí pocity.
Ještě 40 let nazpět mohly ženy v Íránu chodit oblíkáný úplně normálně. Dneska jim za nedostatečný zakrytí vlasů hidžábem hrozí zatčení a pár ran obuchem po hlavě na polepšení. Že je vedlejším účinkem týhle „výchovy“ smrt, je úplně jedno. Je to přece žena! Má poslouchat, držet hubu a předpisově se halit.
Svou nechuť, že někdo shůry (chlap, nebo žena, která v tom chlapáctví vyrůstala tak dlouho, že je ráda, že ji občas přizvou ke stolu, tudíž pak bude hlasovat pro cokoliv, jen aby si mohla zamávat) může z fleku ženám vzít právo rozhodovat si o svém těle, jsem tu předestírala už několikrát. Takže jen aktualizace. Po Polsku, Texasu a komplet celých Spojených státech se situace s právem na potrat přiostřuje i v Maďarsku a Itálii.
Drobnými skutky proti útlaku
Jak je to možný, ty vole? Máme se taky začít bát? A co s tím? Při zběžným pohledu to vypadá, že obyčejný smrtelník nic nezmůže. Jasný. Otevřenej boj je jako dostat se mezi žernovy. Dřív nebo později nám to nebude dělat dobře. Nicméně je tady řada věcí, který dělat můžeme. Všichni. Každej den. Drobnými skutky držet nesvobodu, nerespekt, útlak a zpátečnictví na uzdě.
Křič, sestro
„Křič,
aby jednoho dne za sto let jiná sestra nemusela sušit své slzy a přemýšlet,
kde v dějinách ztratila svůj hlas.“
(Jasmin Kaur)
Nemlčet, když se nám jako ženám děje nějaký příkoří a nemusí to nutně být sexuální obtěžování, stačí i blbý nastavení funkcí v rodině. Pokud nevím, kam dřív skočit, celodenně recykluju nádobí ze dřezu, jednou rukou smrkám zasoplený dítě, druhou dávám sponečky s mašličkama, na uchu telefon a k tomu synkopicky něco klepu do počítače, tak je někde něco špatně.
We can do it, but why?
„Naštvané ženy jsou svobodné ženy.“
(Mona Eltahawy)
Nenaskakovat na to, že to dám. Tvrdohlavě neopakovat WE CAN DO IT! Tady totiž nejde o to, jestli to dám, ale proč bych, sakra, měla? Děti mají většinou i tatínky. A že to tak doposud stovky let fungovalo, není argument. Odteď už nebude. Precedens musí nějak vzniknout. Na zelený louce se mu líp poroste. Stejně tak nemlčet, když se děje příkoří ženě v mém okolí. To, že ona mlčí, neznamená, že je v pohodě, ale třeba jen mluvit nemůže.
Vždyť je to jen vtip
„Silní muži – muži, kteří jsou skutečnými vzory – nepotřebují ženy shazovat, aby se cítili mocní.“
(Michelle Obama)
Chlapci moji, vy zase můžete trochu přemýšlet, než něco vypustíte z pusy, hvízdnete, nebo vám nedopatřením vylítne ruka při pohledu na pěkné dámské pozadí. Chápu, že nějaký džouky ohledně blondýnek můžou bejt vtipný, ale opravdu to ze světa udělá lepší místo? Nebo se tomu zasměje jen mužská část kolektivu a ženy od tý doby budou radši mlčet a trapně klopit zraky? Jeden blbej vtip nemusí udělat vůbec nic, ale tisíc takových už může ovlivnit velký kvantum lidí.
Zvláštní místo v pekle
„V pekle existuje zvláštní místo pro ženy, které nepomáhají ostatním ženám.“
(Madeleine Albrightová)
Ženy, který se do politiky dostanete, prosím nebojte se, že budete za hysterický krávy jen proto, že nehlásáte to, co vaši konzervativněji smýšlející kolegové. Chápu, že je to velkej quest. Možná největší ze všech. Otevřeně přiznat, že bojuju za ženy a jejich práva, což je celkem fér, když ženou jednou jsem, a tudíž mám zkušenosti, který muži mít nemůžou.
Nebát se říct, že jsem feministka bez nějakýho dalšího dovysvětlování a ospravedlňování. Lidem, kterým musíte vysvětlovat, že feminismus není svatá válka žen proti mužům, ale jen „revoluční“ myšlenka, že ženy jsou taky lidi, musíte vysvětlovat víc věcí a většinou to beztak nemá smysl. Navíc to stejně neděláte pro ně. Děláte to pro nás a nám nic vysvětlovat nemusíte.
Víc než moc
„Už nás omrzelo pohybovat se ve sféře, kterou nám přidělili, a slýchat, že cokoliv vně této sféry není dostatečně ženské. Změna je nám přirozená. Musíme být sami sebou za každou cenu.“
(Kate Sheppard)
Manželé, přítelové, partneři. Občas se zamyslete, jestli děláte dost. Jestli byste místo zaslouženýho piva po práci neměli vzít do ruky houbičku a jar, nebo se aspoň zeptat, jestli není potřeba cokoliv zařídit. Vaše žena totiž pravděpodobně už teď dělá víc než dost.
Přestože nám Bible káže, že budeme v bolesti rodit naše děti (pomineme-li, že je to ztraceno v překladu a stejně dobře to může znamenat, že to jen nebude úplně easy peasy), tak o bolestným uklízení, luxování, vaření, praní, vyzvedávání dětí ze školky a školy apod. se tam nic nepíše.
Kopat za svůj tým
„Pokud si mě nebudou pamatovat kvůli žádnému jinému činu, chci, aby si mě pamatovali jako jedinou ženu, která kdy hlasovala, aby ženám dala volební právo.“
(Jeannette Rankin)
Fakt, že se do politiky dostává stále více žen, je všeobecně super a jsem za to moc ráda. Krom těch, co skutečně kopou za svůj tým, se tam ale dostávají i sveřepý obhájkyně patriarchálního systému. Tudíž to ve výsledku vyjde stejně, jako kdyby se tam dostal macho nejvyššího kalibru.
Povolené sexuální tanečky
Může se stát, že se pak jedna zasazuje o to, aby sexuální obtěžování nebylo zákonem trestáno. Je totiž od pravěku součástí namlouvacích tanečků a pokud máte problém s plácnutím po zadku, řešte si to, prosím pěkně, sami, jinak se tu ušikanujeme k smrti (printscreen komentáře máte v galerii, „kam se hrabe Bittner, to se nedá srovnat“). Mimochodem paní Kovářová je bývalá ministryně spravedlnosti. Což je celkem bizár, když chce zákonem chránit viníky a ne oběti.
Feministka? Chraňbůh!
„Moje matka mi řekla, abych byla dáma. Pro ni
to znamenalo být svou vlastní paní, být nezávislá.“
(Ruth Bader Ginsburg)
Druhá zase rozhodně není feministka. Chraňbůh! Ona je ráda, když ji muž zaplatí kávu a podrží dveře. Ano, to je všechno moc hezké. Není ale lepší mít kolem sebe vztahy, kdy za sebe můžeme platit kávu na střídačku podle libosti tehdy, když to tak oba chceme, a nebrat to jen jako zacpání huby – koupil jsem jí kávu, tak jí teď můžu sáhnout na kolínko, či na ní zkoušet jiné sexuální tanečky?
Domů a rodit
Třetí pak v Itálii sice drží prst na tepu nejvyšší politiky, ale brojí proti uzákonění násilí na LGBT+ a postižených i misogynii jako trestných činu z nenávisti. Je žena, matka a konzerva a ačkoliv ona sama teď bude velký zvíře, ženy by nejradši viděla doma. Pěkně na značky a rodit děti.
Girls just wanna have fun…
„Říkej, co si myslíš, i když se ti třese hlas.“
(Maggie Kuhn)
Sečteno, podtrženo. Středověk neskončil, středověk trvá. A sex (pořád!) není náš. Spíš než hnusnej karafiát k MDŽ dejme ženám trochu FUNdamental human rights. A než se to posere i u nás, pojďme všichni každý den něco udělat. Nemlčme, ozývejme se, i když je to těžký. Rovnoprávnost je stále velice křehká a mlčet by mohlo mít katastrofální následky. Již brzy.
