Moje laskavost k sobě od novýho roku dostála značných změn. Nejvíce ceněná je podoba určitý lenosti a nečinnosti, se kterou si dovoluju občas nedělat vůbec nic. Nic produktivního. Představuju si Gretu Thunberg a její zuřivý výraz. „How dare you!“ běží mi hlavou.
Nečinnost není jen tak
Žijeme ve světě, kde se oceňuje aktivita, činnost. Workoholismus vlastně není diagnóza, ale badge of honor. Jakoby to, že se nezastavíme, bylo důkazem, že jsme naživu. Jakoby upachtěná snaha překonávat se, zrychlovat a zlepšovat z nás dělala lepšího člověka. Pamatuju si dost přesně na momenty na truhlářský dílně, kde kolikrát stačilo vytvářet dojem, že něco dělám. To, že jsem reálně nic nevytvořila a mohla si místo toho klidně číst někde na hajzlech nebo lovit mouchy, nebylo tak podstatný.
Když vydržíš…
Zas a znova jsem se nacházela v situacích, kdy jsem si nepřála si nic jinýho, než si uvařit čaj a čumět, jak venku poletujou listy a plastový pytlíky, ale nakonec jsem to neudělala. Protože bylo potřeba ještě umýt linku od vybryndanýho kakaa, připravit oblečky na zítra do školky, poslat e-maily…
…přijde
Občas je těžký čelit pocitům rozmrzelosti ze sebe sama, že jsem neseškrtala všechny položky na svým seznamu. Válet se a neposílat na sebe všechny hrůzy Tartaru za to, že jsem nedělala nic důležitého, že mi práce stojí, jde. Důležitý je nepolevit.
Cože? Že je na parapetu prach?
Je. Leží tam už týden. Možná dýl.
Proč bych si nemohla na chvíli lehnout i já?
How dare you!
Jak? Takhle! Watch me.
Celý článek si přečti na Forendors (Pickey).
Proč mě podpořit na Forendors?
Jsem introvert, který rád přemýšlí nahlas. K tomu mi pomáhá psaní. A když už je to jednou napsaný, přece to nevyhodím. Zvlášť když to může pomoci i někomu dalšímu. Třeba tobě.
Aby se ze mě nestala zombie, je dobrý mě občas pozvat na kafe a větrník. Pokud ti moje texty dávají smysl, podpoř mě zde.
