Ačkoliv k tomu název přímo vybízí, o politice a nedávných volbách řeč nebude. Slovenský nářez je kniha. Antologie slovenské fantastiky. Dost možná první, která v ČR vyšla? Fantastika našich sousedů je totiž na vzestupu a to dává naději, že nebude tak zle, i když volby dopadly tak, jak dopadly.
Vzhůru do Tatier
Neobjali se ani nepozdravili. Pojil je společný osud, ale společný osud nemusel nutně znamenat přátelství.
(Ivana Molnárová Dubcová – Vae Victis)
Doposud jsem, co se slovenské fantastiky týká, nebyla žádný znalec. A nejsem jím ani teď. Mám načtenou většinu knížek od Jury Červenáka a Báthory, Bivoj a Rogan jsou mí oblíbení hrdinové. Při nedávné detektivní snaze vypátrat knihu, co jsme kdysi četli s mým mužem a rádi bychom si přečetli znova, vyšlo najevo, že jsem si kdysi z knihovny tahala domů i Dušana Fabiána. Než se ucho utrhlo, svazek Invocatio Elementalium se úplně rozpadl a Městská knihovna ho vede jako permanentně nedostupný. Jinak čisto. Nic. Tabula rasa.
Slovenský nářez dua editorů Králik – Kotleta z vás sice žádného odborníka na mimorealitní spisovatele našich sousedů neudělá, ale exkurz vám poskytne slušný. Kdo by nechtěl do Tatier, aniž by musel zvednout zadek z kanape a probíjet se nahoru přes nekonečné fronty turistů? Co s tím uděláte, už je na vás.
Ďábel a Sherlock Norr
Měl znalosti, jaké by mu záviděl nejeden velmistr svobodných zednářů, a móresy, že měl člověk chuť dát mu pár přes hubu.
(Peter Jelínek – Incident ve Vile Vistárii)
Knihu otevírá povídka Vae victis od Ivany Molnárové Dubcové. Ďáblovi se povětšinou snažíme vyhnout. Bláhoví s ním uzavírají smlouvy a většina z nás ho má kus v sobě. Záleží jen na tom, jak často mu dáváme nažrat a kultivujeme ty stránky, co jsou schopný ho držet na uzdě. Následující Incident ve Vile Vistárii Petera Jelínka mě moc bavil. Lehce Sherlockovský, těžce steampunkový tyjátr, kde hlavní role obsadily ženy a na slavného pátrače Norra zbyla jen kupa sraček. Doslova.
Neviňátka hledají Dům
Svět příliš dlouho dýchal jen polovinou plic.
(Michal Hvorecký – Neviňátko)
Neviňátko Michala Hvoreckého se dotklo těch částí ve mně, které spí hlubokým spánkem plným děsivých nočních můr a budí se jen ve chvíli, kdy jsou moje děti v inkubátoru, nebo je čeká nějaká operace. Vše zabaleno do nám ne tak vzdálených kulis pandemie. Krátké, ale výživné. Alexandra Pavelková se Petrem hledajícím Dům otřela o velmi aktuální téma sexuálního zneužívání a násilí. Osobně bych to posílala poslancům místo e-pohlednic (už jste poslali tu svoji?). I kdyby osvěta velmi účinně zaobalená čtivým příběhem zůstala bez odezvy, aspoň si doplní informace o jedné z nejdůležitějších osob současné slovenské sci-fi a fantasy.
Krvavá druhá šance
„Ořezáváme, neškrábeme. Vrstvu po vrstvě. Jen tak odstraníme všechno nepodstatné. Jen tak se propracujeme k jedinému a pravému nitru.“
(Ján Gálik – Klinika druhé šance)
Krvavá grilovačka Lenony Štiblaríkové představuje to, co bychom všichni chtěli zkusit, ale dost se bojíme, že by se to opravdu nakonec mohlo stát. Být hrdinou počítačové hry. Nikoliv však za kompem, ale hezky v reálu. Zabíjet monstra, načítat své nové schopnosti a růst. Nic se ale nejí tak růžový a epický, jak se to uvaří. Čte se to hezky, ale já si radši půjdu pustit nějaký let’s play. Ján Gálik se zabývá dost složitou otázkou, jak být lepším člověkem a hlavně tím, co se stane, když se nám to úplně nedaří. Co když to, co žijeme teď, je jenom taková zkouška?
S Jurajem na věčnost
„Nedejte si nikým namluvit, že je to vaše vina. Plačte, křičte, hněvejte se. Nenechte se však ponížit a zlomit.“
(Lívia Hlavačková – S císařem na věčnost)
Lívia Hlavačková ve svém příběhu hledá pravdu a zjišťuje, že pravda nemusí být vždy tou nejdůležitější hodnotou. Navíc přinesla prototyp dredatého samuraje, se kterým bych císaře na věčnost klidně poslala. Nejpřekvapivějším momentem celé antologie je fakt, že ačkoli to byl právě Jura Červenák, který mi otevřel dveře do slovenské fantastiky, jeho povídka mě v tomhle kontextu bavila nejmíň. Zpráva, že děti jsou naše budoucnost, je ale i tak fajn.
Upíři, žoldnéři a právníci
Vše, co jsme slyšeli, byla jen nepatrná část toho, co nás neustále pozorovalo.
(Lucia Piknová Droppová – Manželský slib)
Upíři jsou takový fancy fantasy evergreen. Nemám ráda upíry. K povídce Kataríny Soyky jsem se i tak snažila přistupovat s čistou hlavou. Aspoň, že místní krvesajové jsou mnohem vyspělejší než Edward Cullen. Janko Iša přitáhl na scénu s hrdinou, který vlastně hrdinou ani být nechce, ale doufá že bude ještě co platný dřív, než ho stáří nebo zubatá doběhnou. Právníci jsou nebezpeční v jakékoli galaxii. A taky užiteční, když na to přejde. Těch dobrých je všude nedostatek. Tím se zaobírá Lucia Piknová Droppová v povídce Manželský slib.
Čas na zázrak, bolševici
Neexistoval žádný přítomný okamžik. Nic takového jako tady a teď.
(Anton Stiffel- V zajetí času)
Anton Stiffel nás se svými časonauty vrátí do rána 6. srpna 1945 v Hirošimě. Když jste si souzeni, jde ohnout i tak nespolupracující veličinu, jakou je čas. Noc zázraků Zuzany Stožické měla podobně krásnou a melancholickou atmosféru jako Carnival row. Přijdete-li o schopnost létat, v okřídlené společnosti jste vyvrhelem. O čem s ní ti, kteří mají zmrzačená křídla, a nemohou doufat aspoň v malý zázrak? Celou antologii pak uzavírá všudezdejší Kotleta. Válka dává život spoustě zvěrstvům. Vlkodlaci jsou ale pořád lepší než bolševik.
Bratia a sestry na vzestupu
Pochopila jsem, že nekonečná existence je ještě horší než krutý život. Protože tam je aspoň šance, že jednou skončí.
(Katarína Soyka – Smrt je jen začátkem)
Fantastičtí bratia a sestry slovenský, bylo mi ctí. Příjemně jsem se bavila. Doufám, že stejně jako se podařilo velkým jménům v Polsku obrátit pozornost i k těm menším a po Sapkowském jsme objevili Pilipiuka, Ćwieka a Grzędowicze, stane se to i u vás. Kdyby ne, byla by to škoda.
