Století páry. Ačkoliv se jedná o svět smyšlenej, kterej s naší slavnou pozemskou průmyslovou revolucí nemá zdánlivě nic společnýho, nenechte se mýlit. Lidstvo se chová totožně bez ohledu na to, do jaký dimenze ho šoupnem. O moc jde vždycky až na prvním místě a nakonec to vždycky odskáčou nevinný.
Destilovat Julese Verna
Krásy steampunku jsem objevila celkem nedávno. S jeho měděným drátem omotanou a olejem dobře promazanou atmosférou včetně veškerejch mechanickejch vychytávek, který bych nejradši měla všechny doma (parní bryčku především!). Do tý doby jsem jen nesměla čuchala k nezměrnýmu a pro mě leckdy neuchopitelnýmu dílu Julese Verna a snažila se ze zažloutlejch stránek vydestilovat šláftruňk sobě na míru.
Za hranice steampunku
Po knížce s názvem Století páry jsem tudíž sáhla najisto. Do všudypřítomnýho a nezbytnýho parního syčení jsou elegantně přimíchaný další ingredience, který jsou mýmu srdci blízký. Jednak koňská dávka syrový fantasy, se všema fantasmagorickejna bytostma a zvířatama (včetně werewolfů a upírů), která svejm žánrovejm družkám nezůstává nic dlužná. Druhak unce westernu, zvlášť v poslední části příběhu. Vlaky, dostavníky, těžkej život osadníků v pohraničí a klan pistolníků. Všechno lehce pocukrovaný viktoriánskou temnotou a horrorem.
Magie vs. Věda
Zdejší svět se ocitá na prahu průmyslový revoluce. Metafyzikové ovládající magii, co napínají okolní realitu až k prasknutí, jdou pomalu od válu. Symfonie minulosti. Z některých tónů ještě pořád trnou zuby, jinak na ni sedá prach. Nastupuje totiž nový odvětví. Promováný inženýři. Industriálové, technici. Moc už nepatří do rukou jen přísně vymezenýmu okruhu talentovanejch lidí. Hrdinou se může stát kdokoliv. Stačí umět zmáčknout spoušť. A zmáčknout ji dostatečně rychle.
Pistolník bez bázně a s hanou
Fastynger van Hauten je tahoun celý knihy. Pistolník, většinou bez bázně za to s neúměrně naditym pytlem hany na zádech. Floutek, kterej nasekal víc chyb než Baťa cviček. Ne že by nechtěl dělat věci správně, ale prostě se mu to vůbec nedaří. Vždycky se všechno podělá. Věčně na útěku. Před osudem, svojí minulostí i sám před sebou. Jenomže na některý rány se zapomenout nedá. Čím víc je skrejváme, tím víc sáknou a smrděj.
Na Fastyngera narazíme v momentě, kdy se svejma pověstnejma sterlingerkama snaží odčinit největší přešlap minulosti. Postupně se o něm dozvídáme víc a víc. Skrze jednotlivý střípky bublá na povrch jeho mrzkej život záplatovanej nenávistí a krví.
Atmosférický puchejře
Atmosféra je hutná jak vzduch v průmyslový čtvrti. Halí celej příběh jak Fastyngerův koženej plášť. A úplně stejně čpí koňským potem. Někdy z ní naskakujou puchejře, někdy slejzá kůže. Středověký městečka s malebnejna zákoutíma a blátivejma uličkama, končícíma ve špeluňkách všeho druhu a vykřičenejch čtvrtích, střídaj různý novodobý vymoženosti – továrny, průmyslový splodiny a odpadky.
Úsporně sarkastickej jazyk
Příběh je krásně odvyprávěněj. Žádný slovo tu není navíc. Nic nedrhne. Nic nepřekáží. Lehce (pravda, někdy i dost těžce) sarkastickej jazyk je mi hodně sympatickej. Když se všechno v řiť obrací, není nic lepšího než situaci komentovat patřičně řitníma hláškama. Ne že by to jednomu nějak pomohlo, ale aspoň to sakra dobře zní.
Všichni jsme bastardi
Za celou dobu se mi nepodařilo sesumírovat, zda se mi hlavní charakter jeví jako hrdina, nebo zmrd. A vlastně je mi to jedno. Fandím mu. Přes veškerý svý schopnosti je to pořád jenom člověk. A jo. Všichni jsme bastardi a všichni jsme krásný. A kdo se nakonec odváží toho druhýho soudit a házet po něm šutrama?
Století páry odkojený Ostravou
Opravdu krásnej počin. Je vlastně úplně logický, že vyšel z pod rukou autora, kterýho odkojila Ostrava. Nenapadá mě jiný město, kde by byl zápas metafyziků a industrialů patrnej dodnes. Tak přebijte na olověný a vzhůru, pistolníci!
