Strnadův efekt. Den nezávislosti po česku

strnadův efekt

Mimozemských invazí už tu bylo habaděj. Strnadův efekt je ale dost jedinečný. Proč? Když přiletí hnus z vemíru, málokdy je nějakým způsobem důležitá Česká republika. Většinou ji nikdo ani nezmiňuje. A aby byl jedinou nadějí lidstva rozvedený chlapík z Mostu, co se živí jako skladník? To už vůbec ne.

Totální ohrožení

Pokud bylo něco ještě odpornější a chaotičtější než život, byla to civilizace. Chaos a nepředvídatelnost.

Na útoku mimozemských bytostí je něco děsivého i fascinujícího zároveň. Pamatuji si, jak se mě kdysi táta snažil naučit rovnice do školy. Vůbec mi to nešlo. Sabotovala jsem to a byla jsem pěkně naštvaná. Večer jsme se pak podívali na Mars útočí a…rovničky, lásky, já vás zítra všechny spočítám, jo? A to je Mars útočí sranda, kterou můžete brát vážně, jen když jste malý.

Totální ohrožení způsobené mimozemšťany se nedá srovnat s ničím, co jsme si jako lidi schopní tropit navzájem v celoplanetární měřítku. V porovnání s tím se ztrácí téměř cokoliv a naše problémy najednou nejsou tak velký a neřešitelný, jak nám dřív přišlo.
Pozn.: Tohle funguje, pouze když se nenacházíte přímo v ohnisku konfliktu. Pokud na vás lítají bomby, nevrací se vám děti ze školy, nebo vám dochází munice někde v psí zimě i řiti, emzáci vás nevytrhnou. Jejich příchod byste v tu chvíli možná i uvítali.

Nepřítel na orbitě

Všechno je to na hovno a jen tak se to nezlepší a nejsou žádné zázračné kecy, po kterých nám bude líp.

strnadův efekt

Na mimozemšťanech je fajn, že dokážou lidi spojovat. Rozhádané vlády světa a soupeřící státy si najednou dokážou poskytnout vzdušnou podporu, spolupracovat a táhnout za jeden provaz (až na pár výjimek, které tam tu bombu stejně vždycky hodí), protože když to neudělají, dost možná zítra už nebude o čem vést v zahraniční politice spory. Je tomu tak i ve Strnadově efektu.

Lidstvo si hezky žilo, dokud se po celé planetě nezačaly otevírat portály. Z nich vyskakují pochybní tvorové z chromu s čepelemi místo rukou. Roztřílet se to dá při troše snahy a ještě větší troše munice, ale z portálů se navíc šíří i záření, které lidi za chvíli vyhubí. Bylo by fajn je nějak pozavírat a na to tady u nás v Čechách máme výborný lidi. Skladníky z Mostu. Matěj Strnad je jediný člověk, který doposud otevření portálu přežil. Něco z mimozemského bazmeku mu navíc přešlo do ruky a on je teď může v rámci možností ovládat.

Kotouč? Tak to musí být pravda

„Co z toho budeme potřebovat?“
„Jako obvykle; doufám, že nic, a počítám, že všecko.“

Honzovi se musí nechat hned tři věci. Zaprvé dokonalá příprava a znalosti. Mohl by si to celý vycucat z prstu. Koneckonců od toho přece máme fantazii a většina z nás, co o zbraních víme jen to, že se to někde zmáčkne a odněkud zase vyletí něco, co může v řadách nepřátel udělat slušnou paseku, by si nějakých nesrovnalostí vůbec nevšimla. U Kotouče si ale můžete být téměř na 100% jistí, že to co se tam o zbraních, zbraňových systémech, orbitách a fungování jednotlivých armád píše, je čistá pravda.

Hrdinové s plísní na zdi

V jeho 1+1 ho momentálně nic nečekalo, možná tak plíseň, která se mu vždycky začne rozrůstat nad oknem, když je dlouho pryč.

Za druhé normální lidi odvedle. Samozřejmě že by ty portály mohl zavírat člověk, který chodí každý den do posilky, nikdy neudělá gramatickou chybu a jeho morální kredity jsou takové, že by Old Shatterhandovi vypadaly úžasem všechny zuby. Matěj Strnad je oproti tomu „jen“ rozvedeným mužem, který nemá štěstí na vztahy, koníčky nepěstuje už dávno, protože na ně nemá čas ani peníze, a svého syna by rád vídal častěji než jen pár dní před Štědrým dnem. A teď má být poslední baštou, která chrání říše lidí.

Vojáci taky nejsou jen kusy šutrů vykonávající rozkazy, ale lidi zažívající traumata dnes a denně, co se s tím snaží pasovat po svém. Všichni jsou to zkrátka obyčejní lidé, které byste za jiných okolností klidně vzali na kyblík z KFC nebo do kina na Válku světů. Na tom, že hrdiny se nerodíme, ale stáváme se jimi, když nemáme jinou možnost, přece jen něco bude.

strnadův efekt

Zamáčknout slzu a postavit se zlu

Zažil to, co nikdy nečekal, že zažije. A co zažít nechtěl.

Za třetí jsou to epické momenty, při kterých se ve vás probouzí to nejlepší. Chcete s ostatními jezdci apokalypsy nasednout na koně a po boku letadlové lodi HMS Queen Elizabeth, jednotky ETD a 221. vrtulníkové letky vykonat veliké skutky. Jestli vám k tomu poručík Karel Michňák pustí Fortunate Son nebo Jízdu valkýr od Richarda Wagnera, už závisí na osobních preferencích každého z nás.

Strnadův efekt? Já přijdu!

Byl to zvláštní život. Ale byl to život.

Tak si to shrňme. Mimozemšťani, co se nás snaží vyhubit jako hmyz, díky nimž jsou naše problémy na chvíli celkem snesitelný. Hrdinství všedního dne, kdy se úplně obyčejní lidé rozhodnou držet řady o něco déle, než by si kdy dřív mysleli. Epické činy vhodné státních vyznamenání. Strnadův efekt v kostce. Co že máme? Přehlídku?! Já přijdu!

Napsat komentář