Blog

Suchej únor. Měsíc, kdy se už tradičně v našem kraji vžilo nepití. Veškerej alkohol se na osmadvacet dní (jednou za čtyři roky dokonce o den více) zamkne do komory, nebo se rovnou vyleje z oken. Pokud tedy nejste jako Elánius, který odmítá strávit zbytek života v prostředí, kde by strašil duch zbytečně prolitýho alkoholu. Játra si odpočinou, zpomalí se proces jejich petrifikace a hned je zase líp na světě.

Epochální výlety

Když si vzpomenu na svý bujarý mládí, kdy jsem stejně jako bohatýr bejvala na oslavách hodně veselá, jsem ráda, že jsem se vůbec dožila dospělosti. Poblejt se ve spánku do postele jsem uměla jako málokdo. Moje maminka se celkem oprávněně obávala, že se jí jednou ve spánku udusim. Myslím, že právě ona si hodně oddechla, když tyhle epochální výlety pana Broučka skončily.

Bez OH ledně

Už během slavnejch let přemíry hydroxylové skupiny OH v mým životě jsem si dopřála krátkou přestávku. Zhruba rok. Řešily se moje zhoršený jaterní testy z mononukleózy, kterou jsme nedopatřením prochodila, a tudíž jsem nesměla pít. Byla to pro mě nová zkušenost. Ne nepříjemná musím říct.

Sušící balíček výhod

Je pravda, že jsem málokdy provedla něco, za co bych se musela extra stydět. Sice pravda, že mladost blbost, jednalo se však o kousky časově i prostorově nevalnýho významu, nad kterýma se už další den téměř nikdo nepozastavoval.

Nemuset řešit, co se večer dělo, neprobouzet se s bolestí hlavy a s nutností prospat celej den, neutratit majlant za něco, co beztak vyčůrám, rozleju, nebo vyzvracím, ale bylo fajn. K sušícímu balíčku výhod patřilo i to, že jsem si konečně mohla se svým studentským brigádnickým platem občas dopřát i nějakej ten gurmánskej zážitek k dobru.

Sociální experiment

Coby nedobrovolnej abstinent jsem se mohla jako externí pozorovatel beztrestně účastnit zajímavýho sociálního experimentu „co s člověkem dělá alkohol“. Závěry asi nikoho nepřekvapí.

To, co mi v pokročilým stádiu navátosti přišlo jako těžká filozofická debata, byla ve skutečnosti jen snůška trapnejch keců. To, co měl být dovedně provedenej tanec na stole, vypadalo přesně jako strejdův patentní obkročák a snaha navazovat kontakty s kýmkoliv mimo referenční skupinu našeho stolu se většinou rovnala společenský sebevraždě.

V kruhu

Po několika hodinách jsem zjistila, že už si se svýma spolustolovníkama nemám co říct, jelikož se jejich komunikace zasekla v bludným kruhu a po pár marnejch pokusech dostat se dál k světlejším zítřkům, se vrací zpátky do počátečního vyjetýho rigolu. Vlastně jediný, co bylo smutný, bylo čekat bez podpory vnitřních etanolovejch kamínek na noční spoje. Na to vzpomínám fakt nerada.

Mateřská čára přes pivorozpočet

Mateřství pak už tak nicotnýmu pití zářízlo žílu hned u pytlíka. Od doby, co mám děti, piju velmi málo. Spíš vůbec. Protože s mým mateřstvím se to prostě neslučuje. Ani ne tím, že by nebyly důvody, ale nedostává se příležitostí. A hlavně bolest hlavy za neustálýho a nekoordinovanýho zvukovýho projevu mý dcery Serafíny? Horší než dostat po hlavě Thórovym kladivem.

Přitom hned několik mejch zkušeností by k výplachu hlavy přímo vybízelo. Zrubat se na prach, když mi umřela Žofka, bylo celkem logický. Nikdo by mi to nevyčítal. Jenže připojená na kapačce se pije poněkud blbě. Po propuštění z nemocnice jsem se pak zoufale držela všeho, co mi po ní zbylo. Jo. I bolesti. Naštěstí.

Ohrožená skupina

Uznávám, že patřím k těm šťastnějším matkám. Ačkoliv dřív lili hlavně muži, teď už se to genderově vyrovnalo. A právě matky na mateřský jsou jednou z nejohroženějších skupin. Alkohol může fungovat jako příjemnej a často jedinej únik.

Dává zapomenout na nedobrovolnou izolaci. Spláchne všechny emocionální výlevy celýho dne. Dětský i moje. Zbaví pocitu, že jsem na všechno sama (i když třeba nejsem). Odsune na chvíli frustraci, že si nemůžu promluvit s bytostí na podobný úrovni komunikace a vývoje a jsem odkázána jen na debaty typu „hele, to je bagr“ a „jak dělá kravička?“

Únik, nebo past?

Stačí sklínka a neustálý porovnávání mejch kvalit jakožto člověka s ideálem dokonalý mámy (čehož z principu nelze nikdy dosáhnout, jelikož dokonalá matka je sci-fi), se vypne. Aspoň na chvilku. Z krátkodobýho vytržení se ale může brzo stát past, ze který není úniku. Past, z níž se člověk bez pomoci sám nedostane.

Alkohol ne, raději GoT

Pamatuju si, jak jsem si kdysi, asi po dvou hodinách marný snahy uspat obě děti, po náročným dni plným emocionálně vypjatejch scén, řekla, že teď je přesně ten moment, kdy by mi nějaká ta stopička bodla. Když jsem si vzpomněla na svý veselý mládí, šla jsem si radši dát čokoládu a Hru o trůny. Protože jsem se děsila, jak by to mohlo skončit.

Zachraň matku

Ne každej si ale pamatuje na poblitý postele, ne každýho ten dekadentní obraz dokáže dostatečně vyděsit. Proto přátelé, mějme matky v úctě. Nedávejme jim zbytečně důvody, aby vyhazovaly loktem stejně vysoko jako pan Čupera, až si budou dávat panáčka na uklidněnou.

A suchej únor (březen, duben, květen…) fakt doporučuju. Říká se, že alkohol nám nedá odpovědi, ale aspoň zapomenem otázku. Já si ale myslim, že je celkem důležitý minimálně na ty core otázky nezapomínat.