Asi stárnu. Ve svejch jednatřiceti jsem poprvý použila tuhle zprofanovanou hlášku. Smrtelně vážně.
Nedávno jsem byla fotit s Agience Photography, nejhustší fotografkou, co znám. Běhala jsem po Divoký Šárce s cvičnou replikou meče, oháknutá jako elfka z komanda veverek (partyzánský jednotky elfů a trpaslíků ze Zaklínače bojující za nezávislost). Zmordovaná, špinavá a šťastná.
Gandalf? Jako Fakt?
Když jsme chtěly nafotit ty nejvíc epický fotky ever, skály, co jsme si pro tuto misi vyhlídly, obsadilo trio mladíků. Čtrnáct, patnáct let? Stála jsem tam na kameni. Ležérně, leč hrdinsky opřená o meč. Zkušená bojovnice hodnotící terén. Nikdo mě v tu chvíli nemohl ohrozit, natož sejmout. Až najednou…“Hele, vole, Gandalf!“
Na elfy mi nešahejte
Ta dnešní mládež! Že berou drogy, který my jsme tenkrát neznali, s tim bych se ještě smířila. Že nám zabrali nejvíc fotogenický skály v celym širym okolí, to bych jim taky odpustila. Umíme improvizovat. Ale Gandalf? V korzetu? Legínách? Se zmalovanym ksichtem a špičatýma ušima?! Jako vážně??!! Ani v jeho umaštěnym šedym období, natož pak v tom bílym. Nevídáno, neslýcháno. Kam to ten svět spěje, když už dnešní omladina nemá pořádek v klasickym fantasy žánru a musíme jí učit chrchlat my, starý kmeti? V korzetu!
