Tři dny do nikdy jsem četla symbolicky tři dny. To jsem naštěstí zjistila až potom. Vědět to dřív, budu se klepat, kudy se teď můj život bude ubírat. Nemusí to znamenat víc než kus Lepidoptova ustřelenýho vysušenýho prstu, který mu obstojně slouží jako kotva pro cestování časem, ale taky to může znamenat úplně všechno.
Minulost není holubník
Už se vám někdy stalo, že jste chtěli změnit svůj život? Nějakou drobnost, trapas, událost, co se jevila jako nehezká skvrna, kterou je třeba vyprat, zmizet, vyrušit? Já určitě. Po přečtení Tří dnů už mě roupy přešly. Nemůžu si jen tak beztrestně měnit minulost. Ono se pak přešije i všechno ostatní. A člověk nikdy neví, jestli si vymazáním jednoho trapnýho prdu v tramvaji neumaže zároveň i nohy.
To je sci-fi!
Albert Einstein, cestování časem, izraelská tajná služba, okultistickej spolek, co se neštítí ničeho, dybbuci a démoni pazuzu…přijde vám to jako sci-fi? Bingo. Sci-fi přímo od mistra, po kterým buď samou hrůzou neuděláte už nikdy nic, nebo si naopak začnete užívat života s větší chutí. Nikdy totiž nebudete vědět, kdy se tahle časová linka přeruší, rozpadne a vám zůstanou jen vzpomínky uprostřed příšerný nový skutečnosti.
Z též látky, jak naši snové…
Frank Marrity vede se svou dcerou poklidný život plný veršů Shakespeara, dýmu dunhillek a opravování prací svých studentů. Po podivným telefonátu od Báby, ženy, která ho vychovala, se rozjede neúprosná mašinérie událostí, která změní život nejen jemu, jeho dceři Daphne, ale i veškerým možným výhybkám jejich životů.
…my setkáni jsme
Co měla Bába tak důležitýho, že po tom pase Mossad a svolává na to svý nejlepší sayany? Proč po tom zároveň touží i povedený spolek úchylů, co svůj počátek datuje až k Albigenským, ačkoliv spiritistický tabulky už má dávno elektronický?
Přežít s příběhem na jazyku
Musí bejt strašně těžký žít život s takovým příběhem na jazyku, než se vám ho podaří vyblejt na klávesnici. Já sama jsem tím strávila jen tři dny. I tak jsem měla problém nad tím přestat přemýšlet, když jsem zrovna nečetla.
Časových linií, možností, v jaký se může rozvinout jedna a táž osoba, když její příběh kvůli nějaký překážce poteče jiným korytem, je tolik, že mi to občas vařilo mozek a klidnou mě to nenechalo ani na chvíli.
Tři dny do nikdy poprvé
Nechápu, jak mi Tim Powers mohl tak dlouho unikat. Tři dny do nikdy bylo naše první rande. Myslím, že si nedám pokoj, dokud od něj nepřečtu úplně všechno. Ten chlap má neuvěřitelnou představivost. Až si říkám, jestli se mu vůbec chce existovat v naší trapně prachobyčejný realitě. Dává si často něco pálivýho, polyká kobylky vcelku, nebo si doma pálí gumáky, aby ho to vracelo zpátky na zem?
Tim Powers navždy
Perfektní postavy a vztahy mezi nima a skvělá atmosféra Ameriky přelomu osmdesátek a devadesátek, kdy všichni kouří, pijou whisky nebo bourbon a obědvají zásadně v bistru. Rande se vydařilo. Dávám si dohromady další dostaveníčko, protože Tima Powerse ze svýho život už nevyruším, i když se budu snažit.
