Moje voda, jakožto skalního fantasy a sci-fi fandy, už nikdy nebude taková jako kdysi. Vodáckej true feeling jde ke dnu jak kánoe s dírou velikosti úst starý ženy. To ale neznamená, že to neni sranda. Je. A možná ještě větší, než bejvala.
Otavská červí díra
Hvězdný datum 99157.65, 23.7. 2021 zemskýho času. Z členů posádky byla pečlivě vybrána speciální jednotka. Mise – prozkoumat možnosti Otavský červí díry. Fascinující zakřivení časoprostoru, který umožňuje překonávat značný vzdálenosti.
Pro tuto příležitost jsme od Hvězdný flotily vysomrovali několik zánovních kousků. Po důkladný přípravě se na cestu vydaly čtyři expediční křižníky třídy Excelsior. Crazy horse, Repulse, Crockett a Fearless. Měly za úkol monitorovat průběh plavby a neustále udržovat kontakt s mateřskou lodí.
Uhura má jasno
„Doufám, že víte, co děláte, kapitáne.“
Poprvý s náma vyrazila komunikační důstojnice Nyotra Uhura. Na misi se moc těšila. Přestože měla bezpečnostní systémy na podporu života (růžový s koněm), při prvních turbulencích spojenejch s tzv. otavskou sprškou se rozhodla z mise upustit a strategicky se vzdálit na můstek.
„BŘEH. KONEC.“ „Zastavíme a babička si pro tebe přijede?“ „JO!“
Nutno říct, že na můstku nám byla mnohem platnější. Ve svý tradiční uniformě (růžová s tlapkovou patrolou) si připadala jistě patřičněji a nikdo z nás se už nemusel šílet, že jí uplave její kovový ucho.
Klingoni na obzoru
„Slova ‚Zemřete, klingonští psi‘ v sobě nemají ducha smířlivosti.“
Během plavby jsme zaregistrovali nezanedbatelný množství klingonskejch bitevních křižníků třídy K’t’inga. Z toho počtu jsme byli znepokojeni a pro jistotu jsme použili štíty. Povětšinou útoční Klingoni se však nechovali nikterak nepřátelsky. Disruptory byly i na dostřel neaktivní, zatímco jejich kanály neustále vysílaly „aHooOy“.
Bylo nám to celkem podezřelý a rozhodli jsme se týhle záhadě posvítit na dvoje játra. Po aktivování transportního paprsku jsme na většině palub objevili velký množství krvavýho vína a extrémně silný lihoviny Chech’tluth. Bylo fascinující pozorovat, jak se jejich bojovná nátura pod vlivem vlastního alkoholu mění z „tIqIpqu‘ ‚ej nom tIqIp“ (Udeř je silně a udeř je rychle) na „yIlop! wa’leS chaq maHegh!“ (Slavte! Zítra můžeme zemřít!).
Kostra a Scotty – parta hic
„Kapitáne, fyzikální zákony změnit nemůžete! Budu potřebovat třicet minut!“
Doktor McCoy, náš lev salonů-filozof, chtěl sbírat a analyzovat data v terénu pomocí trikordéru. Kostrova pověstná roztržitost však způsobila, že trikordér zůstal na mateřský lodi. Stejně jako sada dinosaurů.
V tu chvíli přišel na pomoc Montgomery Scott. Praktičnost jeho génia zachránila situaci. Scotty, rozenej guru přes hejblata, zaimprovizoval a trikordér Kostrovi z dostupnejch zdrojů na místě vyrobil. Klacek z ohniště zafungoval výborně. McCoy s jeho pomocí mohl s přesností na měrný jednotky odhadovat hloubku, kvalitu a složení vody.
Mezihvězdný vztahy
Spock: „Doktore, víte, že jste požitkář?“
McCoy: „Vsaďte svoje špičaté uši, že jsem.“
Doktor se ukázal jako výbornej prostředník pro navazování vztahů s koloniemi Federace v sektoru. Šel na to již tradičně přes svůj mimořádnej apetit. Hranolky s kečupem už zachránily nejednu vyhrocenou situaci.
Během polední siesty Kostra přitvrdil. Na dětskym hřišti se pod zástěrkou vyššího věku pokoušel z kolonistů vymámit důležitý informace.
„Ahoj. Mně je pět.“ „Hm. Mně je už šest.“ Sakra, nevyšlo!
Na jezu maximální warp
„Scotty, chci warp do tří minut, nebo jsme všichni mrtví!“
Určitý úseky naší trasy byly až životu nebezpečný. Jednalo se předevšim o místní kvantový singularity tzv. jezy. Bylo třeba přejít na maximální warp. Bez otavský spršky se to neobešlo a několik lodí hlásilo mírnej stupeň poškození. Díky sehranosti a tvrdý disciplíně jsme však vyvázli bez ztráty na cti i životech.
Máme phasery, rozsekáme vás na hadru
„Nejlepší diplomat, kterýho znám, je nabitej phaser.“
Přestože naše mise byla předevšim výzkumnýho charakteru, neobešla se zcela bez konfliktu. U Romulanů, jejichž arogance je do vesmíru volající, se problémy daly čekat. A taky že jo. Větší letka romulanskejch jedinců mdlýho rozumu slovně napadla naše důstojnický tetování (chlapcí, to jste přehnali, na frčky nešahejte, na to jsme citlivý). Nemohli jsme to nechat bez odezvy a phasery nastavený na omráčení si brzy zjednaly pořádek.
Větší problém nastal, když jsme na zpáteční cestě narazili na Druh 8472. Zřejmě odpadlík, slabší kus. I tak vysoce nebezpečnej. S nabídkou pochybnýho nápoje a „veselejch“ historek z feťáckýho mládí se pokoušel infiltrovat posádku. V tomto případě by nám phasery byly k ničemu. Použili jsme modifikovaný Borgský nanosondy.
Mise voda. Konec.
Expedice byla úspěšně završena. Sesbíraná data byla předána vědeckýmu oddělení k dalšímu zpracování. Sami jsme však učinili předběžnej závěr. Otavská červí díra se nyní, kdy je většina silnice z Horažďovic do Sušice odfrézovaná, rozhodně řadí k rychlejším druhům dopravy. Na každej pád je zábavnější.
P.S. Pokud nejseš Klingon, správnej pozdrav je Nashaut!
Čau. Jsem Klára a jsem tak trochu mimozemšťan. Přicházím v míru.
Píšu blog Spocklidem – moje životní průsery a life-hacky: jak se zvednout, když ti život dá přes hubu, jak k sobě být laskavej a být v pohodě s tím, že občas v pohodě nejsi.
P.S. Bacha na popkulturní odkazy! Nerdský kořeny nezapřu. Navíc mám neslyšící dceru a to je občas slušný sci-fi. Více zde.
