Blog

Otcové. Specifickej živočišnej druh. Jejich funkce často neni na první pohled tak klíčová jako u matek. Někdy nám až jejich nepřítomnost ukáže, jak pevný v kramflecích jsme díky nim byli. Otcové měli v sobotu svůj den (ano, dokonce i otcové mají své dny!). Takže tátové, tohle je pro vás!

Otcovství na centimetry

Z určitýho hlediska je tenhle článek trochu navíc. Muži zřejmě nemaj takovou potřebu se furt v něčem hodnotit, či se dokonce pranýřovat. Natož v otcovství. Já osobně jsem nezažila otce, kterej by na základě svýho jednání řešil, jak moc špatnej otec je. Zažívám jen upřímný konstatování: „sakra, to jsem p*sral“ a jedem zas dál.

Nejspíš to pro ně neni tak určující. Otec je jen další role, která jim spadla na hlavu. Pro matky je to však na určitou dobu často role jediná. Proto je to tak stěžejní, a tak bolavý. Chlapci navíc odpradávna soutěžej spíš v jinších věcech. Většinou v tom, jak ho maj velkýho (péro, meč, auťák, flusanec, mamon…ne nutně v tomhle pořadí).

Herda do zad

Pokud to tak nemáš a potřebuješ pochvalu, tu je. Střel si můj upřímnej hold přímo do žíly a buď chvíli high. Rádo se stalo. Fakt.
V opačnym případě to ode mě ber jako přátelskou herdu do zad: „Vole, dobře to děláš, jen tak dál.“ Nebo něco v tom smyslu.

Jak slepej k dítěti

Ráda bych zdůraznila jeden fakt, kterej je potřeba náležitě ocenit. Muži k otcovství přijdou jak slepý k vidlím. Žena dítě nosí, dítě v ní roste, nakonec ho i porodí. Devět měsíců (tak nějak přibližně) mu ochotně odsunuje stranou svý vnitřnosti a dělá mu prostor. Pak je pro ní celkem přirozený v tom pokračovat (osobní zkušenost nemám, ale předpokládám, že to funguje i u adopce, prostě to máme v krvi).

Muži to maj nesporně těžší. Celej proces pozorujou zdálky a nemůžou s tim vůbec nic dělat. Najednou se tady objeví další člověk. Prakticky z „ničeho“. Abrakaplacka. Vytvořit si vztah k něčemu, co před chvílí vylezlo z vaší ženy, je za mě o dost těžší, než v případě, kdy si to sama vytlačim. Nehledě na fakt, že přijmout něco jako dar osudu, jako něco, co jsem si nemusel sám vydřít, je dost frustrující, že jo?

Otcové značky ideál

Samozřejmě můžeš chtít směřovat k dokonalosti. Otcovskýmu ideálu. Tátovi na jedničku. Tomu, kterej má poměrně rentabilní zaměstnání, stojí na správný straně a jen tak mezi řečí se dokáže postarat o kupu hladovejch krků a vychovat z nich navíc i slušný lidi, ne-li přímo hrdiny.

Weasleyovic rodina v tomto ohledu neni na ideály vůbec skoupá. Vedle ideální matky Molly nám v praktickym balíčku 1+1 zdarma nabízí i ideálního otce Arthura. Z tohoto ranku mě napadá ještě Samuel Elánius. Krapet drsnější, pravda. Ale pořád frajer. Poctivej muž města, hrdina všedního dne, rebel a ještě k tomu táta, co Samíkovi vypráví skvělý pohádky (Pfuj! Pfuj!)

Ale jeden nemusí bejt dokonalej, aby mohl bejt dobrej táta. Zopakuju. Jeden nemusí bejt dokonalej, aby mohl bejt dobrej táta

Luke, I’m your terrible father

Pak jsou tu tátové, který nejsou dokonalý ani za mák a dělaj obrovský chyby. Někdy jsou vyloženě na draka. Tak, že byste je tý lítý sani klidně s radostí naporcovali. Typicky Darth Vader. I v něm však rodina nakonec zvítězí nad temnou stranou Síly.

Za to Tywin Lannister si jede svojí linku až do konce. Prosazuje dobro rodiny jednotlivejm členům navzdory. Ale přestože je to asi nejhorší otec ever, pořád má všechny ty svý děti tak nějak rád. Svym zvrácenym způsobem.

Otcem na zapřenou

Biologická a genetická výbava má řadu svejch opodstatnění, nicméně potomek nemusí bejt nutně tvůj, abys mu byl dobrym otcem. Všichni ti kmotři, strýcové a jiný otcovský postavy, který přijdou, aby nás provedli bouří. Kam by se svět dostal nemít otce bez papírů?

Milá Ciri by bez Geralta nepřežila ani den. A to nejen doslova, ale i přeneseně. Byl to on, kdo jí naučil se bránit a přežít všechno, co jí osud navaří. On a všichni ty více méně milující strejdové z Caer Morhen.

O Siriusovi se snad nemusim výrazně šířit. Myslim si, že Jamesovi by se odcházelo mnohem hůř, kdyby věděl, že po něm nebude mít kdo převzít štafetu. A Ohař? Kdo by to do postavy jeho ražení řekl, že jo? Nicméně o holky Starkovic se postaral víc než příkladně.

Hasta la vista, daddy

Dobrá zpráva je, že nemusíš bejt ani člověk. Terminátor od druhýho dílu dál byl otec přímo nepřekonatelnej. Jenda Connorů by bez něj byl pěkně namydlenej. A pan Dat? Ten si svojí dceru dokonce sám sestrojil.

A vítězem se stává…

O hlavní cenu těsně přišel Ned Stark, kterej se dokázal postarat o celou další generaci vlkůze Severu a ještě si na sebe dobrovolně uplíst bič nenávisti svý ženy, aby mohl splnit slib (kdo ví, ten ví, spoilovat tu nebudu:)

Ovšem nejvíc cool táta pro mě byl a je Kliďas Velikán. Táta, co jako single parent (!!!) zvládnul vychovat Škyťáka, postarat se o celej kmen a nakonec přinýst i oběť nejvyšší. Otcovská láska v drsnym vikingskym balení.

Pocta tátům

Vzdávám hold všem otcům. Každýmu z nich.
I těm, co pečlivě vážej každou hodinu svýho času. Jestli ještě bejt chvíli v práci, aby Tomíkovi konečně přitáhli to vysněný autíčko, nebo radši věnovat čas Tomíkovi, za to bez brm, brm.

I těm, co tehdy hlasovali pro potrat. I když to pro ně v tu chvíli bylo správně, přesto je to občas dožene.

I těm, co přijali za svý dítě jinýho muže a sem tam zamáčknou slzu: „ty ale nejsi můj táta!“

I těm, co se rozhodli děti nemít, protože bejt si svym vlastnim tátou je quest na celej život.

Všichni tátové, ať už jste jakýkoliv, keep going, keep playing! Vole, děláte to dobře:)