Vzpoura hlasů aneb není ti do zpěvu? Zpívej!

„Dobrý den, hlasy ven. Já jsem se vás nezeptala, jestli máte hlas. Tak máte hlas? A mohla bych ho slyšet?“

Hlas je zdarma. Skoro všichni ho máme k dispozici. I ti, co tvrdí že ne, můžou vyluzovat sérii nejrůznějších zvuků, a to vůbec není málo. Je to součást naší KáPéZetky (pozn. pro neskauty, krabička první i poslední záchrany). Narozdíl od březový kůry nikdy nenavlhne, ani nezrezne jako sichrhajska. Máme ho neustále při sobě. Je vždy připraven nám jistit zadky.

Hlas posazenej nebezpečně nízko

Na základce jsem chodila do třídy s rozšířenou hudební výchovou. Odmala jsem zpívala ráda a hodně. Přestože jsme měla hlas o oktávu nižší než ostatní chlapci. Pamatuju si ale chvíle, kdy jsme museli zpívat před tabulí na známky. Vlízt do horkýho křesla doprovázená debilními úsměšky pubescentních spolužáků, na který v tu chvíli nevyšla řada, patří k těm míň sympatickejm vzpomínkám. O souboru neprůstřelně blbejch songů typu Banjo Bill ani nemluvim.

Moje snaha držet se vždy zásadně opačnýho kousku provazu, než se po mně chtělo, mě později zavedla až ke zrodu kapely Poštěv. Měla jsem pocit, že když nebudu řvát dost hlasitě, nikdo mě neuslyší a nebude brát vážně. Jak mimo tenhle názor byl, dokazuje fakt, že jsme se nedostali dál, než přes úvodních pár zkoušek v podroušenym stavu.

Prosim tě, už nezpívej

Zpívání před třídou je jeden z těch aspektů, co člověka od zpěvu spíš vzdaluje. Byť učitelé zaníceně tvrděj, že o kvalitu zpěvu nejde. Blikající rudý kontrolky na škále trapnosti hovořej v náš neprospěch. Zkrátka stromky, ohýbaný až moc, se někdy zloměj, než vůbec dostanou šanci vyrůst v akustickej smrk.

Řada dobře míněnejch rad od nejbližšího okolí v těch malejch semenáčcích taky udělá slušnou paseku. Já si z dětství vybavuju předevšim „zpíváš hezky, ale dlouho“ nebo „co ti udělali strašnýho, že tak kvílíš?“ Užívat nadále svůj kov v hrdle je pak těžší a těžší. Máme pocit, že když to není rovnou zlato, budem radši mlčet. Vtip je v tom, že každej kov se počítá. Měď taky krásně zní a navíc je super vodivá.

Neni to jen o opeře

Když se řekne zpěv, vybaví se nám úzce vymezená elita, pro kterou je tahle kratochvíle určená. Vyšší umění. „Zpívat jo? Jako operu?“ Pro nás, co holdujeme tak maximálně space opeře, a to ještě proto že se tam nezpívá (omlouvám se mimozemský divě z Pátýho elementu, ta zpívala a nádherně!), je pak zpěv zbytná záležitost. Jako jo, je to super, ale ne pro mě.

O kvalitu tady ale vůbec nejde. Zpěv je v tomhle celkem levičácká záležitost. Přístupná všem vrstvám bez ohledu na věk, pohlaví či pokročilost. Prostě otevřu hubu a sežeru červenou pilulku. Dostanu se tim na celkem zneklidňující pole, protože nikdy nevim, co z toho vyleze. Na mně ale neni, abych to hodnotila. Ode mě se jen očekává, že udělám první krok a odpojim se z matrixu.

Technika ve stopovym množství

Na technice záleží, ne že ne. Devět z deseti fanoušků sci-fi potvrzuje, že technika je fajn. Ať už jde o plazmový zbraně, světelný meče nebo black panteří patentní oblek z vibrania. Technika mi umožňuje dostat se z bodu A do bodu B. V kratšim čase, efektivněji a bezpečněji. S čim mi ale nepomůže je, kde ten bod B vlastně je a jestli tam fakt chci.

S technikou zpěvu je to podobný jako s magií. Zřídlo síly bez dozoru je nebezpečný. Jen si vzpomeňte, jakej brajgl v hodovní síni v Cintře napáchala mladičká Pavetta, když jí překazili zásnuby. Přetechnizovanej hlas je ale taky na nic, ztrácí se z toho radost. Hlasový roboty nehceme, jelikož je možný, že sestrojíme terminátora, co nás nakonec zničí.

Já osobně jsem např. byla happy, když jsem se dozvěděla o hrudní a hlavové rezonanci. Do tý doby jsem všechno rvala na sílu, myslela si, že to je to ono a byla nešťastná ze svýho malýho rozsahu. To, že hlas můžu v klidu pustit z hrudi do hlavy, neodrovnat si ho a zazpívat pak i dříve nedostupný sekce pro soprány, bylo jako objevit Ameriku. Takže techniku jo, ale s mirkem. Použít, co se hodí a zbytkem se nenechat svazovat.

Hlas za katrem je mi k ničemu

Hlas poskytuje spoustu výhod, který není radno přehlížet. Odvádí mojí pozornost nepříjemně zaměřenou jednim směrem. Když se mi pak do hledáčku vrátí objekt mojí frustrace, už jsem jinde. Zareaguju jinak, pravděpodobně líp. Hlas mi umožní odstup, do kterýho bych se jinak musela znásilňovat.

Hlas, potažmo zpěv, je i super nakopávák. Díky němu se můžu ihned cejtit líp, aniž bych musela brát drogy. Můžu bejt téměř okamžitě high. Bez rizik. Ve straight edge verzi. Balení vhodný i pro děti, těhotný a kojící.

Víno, ženy, zpěv?

V týhle osvědčený kombinaci obvykle exceluje nejvíc lidí. Nás prospěch ale skutečně závisí jen na posledním kousku. Bez vína přežijem. Halekat se dá i na pivu a medovině. Zpěv má navíc tu výhodu, že perfektně funguje i za střízliva. Kolikrát je to jediná věc, co v tomhle stavu funguje. Ženy taky nejsou pro každýho priorita. Pro zvlášť citlivý typy naopak můžou bejt oříškem, po kterym se hlas v hrdle spíš zadrhává, než plyne.

Zpěv, zpěv a zpěv!

Na tomhle výkřiku do tmy je zkrátka nejdůležitější zpěv. Jednou provždy. Ve všech svejch formách. Od halekání, přes řev a metalovej growl až po jódlování, kulning a řehtání. Bez zpěvu to prostě nedáš. Fakt ne. Není ti do zpěvu? Tak zpívej. Ty to potřebuješ nejvíc.

Když jseš naštvanej, zpívej. Ideálně punk a metal. Skvěle funguje i tradiční česká dechovka, neboť zjistíme, že může bejt daleko hůř. Naštve-li mě kolega, dál mě posune, spíš než mlácení hlavou o zeď, půlhodinová improvizační etuda ve sprše na téma „i hate you f*cking asshole.“ Když jseš smutnej, zpívej. Dumky, slovanskej folklór i irčanský lidovky ti krejou záda.

Byly doby, kdy jsem bez Markusova „Ich will Spaß“ nedala ani jeden jedinej den. V situaci, kdy jsem byla přes tejden na děti sama, všude ležely legový kostky, Fíně pískalo sluchadlo, Bašák se chtěl nosit a do toho se sem tam ještě něco rozlilo nebo vysypalo, si stačilo vzpomenout na Markusovo pogo z NDR a s výkřiky „Scheiß egal“ byl svět zase o poznání krásnější místo k žití.

Hlas is the new black

Hlas je naše skrytá superschopnost. Mít ho dobře ovládnutej je sexy. Přitom je úplně jedno, jakej způsob zvolim. I vyprděnim úvodní melodie z Čelistí přes rty si dokážu vybudovat celkem slušnej kredit. Jednu ze svejch nejsilnějších zbraní máme u sebe. Právě teď. Stačí odjistit a použít. Tak zpívej!

Píšu teď texty pro jeden projekt. Takže jestli nechceš zůstat u pěknejch slov a chceš do toho praštit, doporučuju Kongres svobodnýho hlasu.
Komplet online, komplet zdarma.
22.-29.11.2021 (a jedině tehdy!) přímo u tebe doma.
Hlasový mástři všeho druhu (zpěváci, lektoři, koučové, herečka, performeři a improvizátoři) jsou ti k službám.
Přihlásit(h) se můžeš zde.