Klára Svobodová Spoklidem

Menu

Závist je nesmrtelná aneb sekat hlavu medúze

spocklidem závist

Závist žije v temný sloji. Může na nás vybafnout zpoza každýho sloupu. Pomalu se nám plazí vstříc. Nepospíchá. Tiše se směje našemu strachu. Ví, že jí neutečem. Dřív nebo pozdějc nás stejně dostane. A jedinej její pohled z nás udělá hroudu šutrů…

Co to meleš? Vždyť tohle je přece Medúza! A dyť je to jedno! Tyhle dvě holky se chovaj úplně stejně…

Takovej normální lidskej cit

Závidět si můžem úplně cokoliv. Lístky na koncert, nový boty, peníze, vliv, pani na úklid, ale i střechu nad hlavou, nebo možnost mít děti. Závist je považovaná za takovej normální lidskej cit. No, co, jsme lidi, ne? To k nám patří. Tak si občas zazávidíme. To je toho!

Je to ale fakt nutný? Já nevim jak vy, ale já to fakt nemam ráda. Ten pocit, když se přistihnu, že někomu závidim. Připadám si mrzce. Uboze. Co s tim teď mám jako dělat? Mám toho dotyčnýho zabít? Mám ho začít nenávidět za to, že má něco, co já ne?

Závist Lestrangeová

Závist je v podstatě taková Bellatrix Lestrangeová. Je podmanivá. Sexy. Vyvolává v nás pocit, že zdroje jsou omezený. To, co má někdo jinej, my už mít nemůžem. Je to buď anebo. Jseš Smrtijed, nebo zdechneš. Je tak jednoduchý nechat se svést. Neudělat nic. Nechat se infikovat jedem a přidat se ke zlu.

Vyhrát nebo zkamenět

Se závistí, stejně jako s Medúzou, se bojuje fakt blbě. Pokud teda nejste polobůh a nemáte družinu namachrovanejch borců a pár magickejch udělátek. Pro začátek je dobrý si přiznat, že tam je. „Hej děvče, vylez zpoza toho sloupu. Nebudem si tady hrát na honěnou!“

Když nechci zkamenět (a to nechci!), musim použít zrcadlo (díky, Persee, máš u mě kafe!). To zrcadlo ale nenastavuju jí. Koukam na svůj vlastní odraz. „Tak co tě zase s*re, brouku? Co ti vadí?“

Pokecat si s Medúzou

„Štvou mě všechny ty kočáry plný dětí. Moje Žofka umřela. Dyť ty ženský vůbec neví, jak jsou na tom dobře.“
„Kdyby ti teď nějaká ta ženská svý dítě dala, chtěla bys ho?“
“ Ne! Já chci přece Žofku!“
„Tak neřeš ty ženský a mimina kolem. Žofku ti už nikdo nevezme. Dyť to víš.“

„S*re mě Michal. Vyšla mu povídka ve sborníku. Už zase! Dyť je to slátanina. Nemá to hlavu ani patu!“
„Jo? A co takhle dopsat konečně tu svojí povídku?“

„Závidim lidem, co maj slyšící děti. Nemuset tohle řešit. -Neběhat po doktorech. Nedělat logopedii. Umět se konečně pořádně na všem domluvit…“
„Ty ale máš, Serafínu. SERAFÍNU! Co tady jako řešíme, kámo?!“

Titán proti titánovi

Sestoupit do temný sloje a pokecat si s Medúzou znamená, přijmout závist jako ochránkyni (starořecký Μέδουσα znamená strážkyně, cool!). Ona je fyzickym projevem toho hnusu uvnitř mě. Když ho vytáhnu na povrch a pojmenuju, tak se ty obludnosti rozplynou.

Mám v ruce geniální mapu svejch přání a snů. Najednou vim, co potřebuju a co mam udělat. Ze zavrženíhodný nestvůry s hady místo vlasů se stane opět krásná dívka. Nikomu nemusim nic sekat. Z mýho strachu a strnulosti se stalo odhodlání jít si za tim, co opravdu chci. Titán zvítězil nad titánem.

Nesmí mi přes práh

Na dveře zase klepe Bellatrix a vemlouvá se mi do přízně. „Hele Adéla má dneska autorský čtení. A Míšino video mělo tisíc shlédnutí za den. Pojďme je spolu pomlouvat a nenávidět.“

V těhle chvílích si vždycky uvědomim, že ta mrcha zabila Siriuse Blacka. Gary Oldman je jeden z mejch největších oblíbenců. Takže já mám jasno. Ta potvora mi nesmí do baráku.

Na procházku s Medúzou

Závist Bellatrix nebrat. Klidně jí pozvi na kafe. Zanadávej si s ní, vykydejte spolu hromadu hnoje na všechny kolem. Ale pak jí vypakuj. Dlouhodobě nikdy nepřinesla nic dobrýho. Radši vezmi na procházku svojí Medúzu. Povídej si s ní. Neni to Titán pro nic za nic. Má skvělou superschopnost. Může uskutečnit tvoje sny.

P.S.

Nedávno jsem viděla jednu slečnu. Měla fakt skvělý boty. Takový lesklý, posypaný třpytkama. Byly na platformě, která (pozor!) byla průhledná a mohli jste si do ní cokoliv nasypat. Vrchol čistě geniální úchylnosti. Věděla jsem, že nic takovýho nosit nemůžu. Od dob barefootovejch h*vnošlapek mi vaděj silný podrážky (natož platformy, byť průhledný). A normálně jsem zjistila, že nezávidim. Byla jsem nadšená, že tu úchylárnu může světu zprostředkovat někdo jinej:)

Jakej největší bizár, jste kdy záviděli?

Obsah

Sdílejte článek
Facebook
WhatsApp
Email
Threads

Připoj se do našeho vesmíru

Aby se ze mě nestala zombie, je dobrý mě občas pozvat na kafe a větrník. Pokud vám mé texty dávají smysl, připojte se k mojí komunitě na Forendors

Získáte:
forendors panel