100 věcí, které mi v roce 2024 dělaly radost

Myslela jsem si, že s lupusem jako koulí na noze mnoho parády ani radosti nenadělám. Kupodivu nadělám. Mnohem víc, než bych čekala. Radost se očividně dá najít všude. I během čtrnáctidenní hospitalizace. Ostatně humor je často jedna z mála věcí, co nám zbývá. Jakých 100 věcí dělalo v roce 2024 radost vám?

1. Joy of missing out. Every single day.
2. Dávat nedávání.
3. I s drobnou pauzou asi měsíc a půl, kdy mi bylo fakt zle a číst jsem nemohla vůbec, přečíst přesně 100 knih.
4. Dostat několik adresných vzkazů a dopisů „Moje mamo mamterat.“
5. Dělat si po ránu sypaný černý čaj.
6. Nezůstávat u jednoho obyčejnskýho, ale chodit si požitkářsky vybírat různý směsi. Zkusit např. Červené plody nebo Slavnostní.
7. Nenapsat za celý rok ani jednu soutěžní povídku.
8. Na dlouhou dobu (možná na furt?) poslední tetování od Nayany. Severus Snape v supím klobouku Augusty Longbottomové. Život je směšný a plný překvapní. Pojďme se svým strachům smát do ksichtu. Riddikulus!
9. Vybrat na Hithitu na mojí druhou knížku Kojící Spock za necelé čtyři dny.
10. Nakonec vybrat téměř dvojnásobek a moci tak přispět hezkou částkou na Nadační fond pro předčasně narozené děti.
11. Šikovný, laskavý a podporující lidi, který mi v kampani pomohli, když bylo třeba – Agience nafotila krásný fotky, VonTree Candle udělala grafiku na svíčky, když bouchnul záložní zdroj, na Lídu jsem se mohla obracet ohledně Hithitu, Leoš s Kristýnou pracovali pouze za lžičky (dodáme!).
12. Vepsat osobní věnování a vybraný citát do asi 130 odeslaných odměn.
13. V rámci dalších odměn vzít na oběd celou rodinu (jít do restaurace, kde jsem ještě nebyla), Honzu Kotouče (a dostat Komanda Omega) a Tomáše K. (a hodinu si povídat jen o rugby).
14. Koncem května mít na kontě již dvě knížky.
15. Poslat Jirkovi Dědečkovi svůj článek o jeho sbírce básní a záhy obdržet moc krásnou a dojemnou odpověď.
16. Vidět Fínu, jak rozkvetla, když jsme změnili školu. A to jsme se toho tolik báli!
17. Vést Barnabáše za ruku do první třídy.
18. Udělat si plány na rok 2024 v Year Compass a Posviť si až v dubnu. A zjistit, že se vůbec nic nestalo.
19. Být v Knihkupectví Academia na Václaváku ve výloze v dobrý společnosti Zuzany Čaputový.
20. Celý rok nepít ani nekouřit.

21. Vytáhnout z knihovny oblíbené kusy z dětství a všechny si je přečíst.
22. Díky tomu znovuobjevit Daisy Mrázkovou a zamilovat se do jejích knížek a obrazů. Je v nich všechno!
23. Nezaslouženě se pyšnit na promoci svého bratra. Měl červenej diplom, holomek jeden.
24. Nechat si udělat nový web od Aničky Fink a užít si pocit, že nemusím všechno zvládnout sama.
25. Pořídit si k narozeninám první manikúru a pedikúru v životě.
26. Následně si za měsíc při nedostatku inteligentnějších možností odřezat odrůstající lak z rukou kapesním nožíkem. Dáma!
27. Kreslit si lihovkou obrázky na balení kortikoidů.
28. Černý humor v Kapitánovi Chemo od Albrechta Smutena. To jsem ještě nemohla tušit, že bude v lednu mnohem černější.
29. Definice vyhoření v jeho Kokotech z reklamky: „Vyhořelý člověk je charakterizován jako zbavený chuti vykonávat svoji práci dobře, bez ohledu na to, že ji nevykonával dobře, ani když na to chuť měl.“
30. Zamilovat se do alba Ceremonials od Florence and the Machine. Obzvlášť do What The Water Gave Me.
31. Meditovat zásadně na soundtrack ze Skyrimu.
32. Jezdit s Barnabášem na rugbyový turnaje.
33. Vidět ho, jak položí první pětku. A další. A další.
34. Ostříhat se v květnu z dlouhých vlasů nakrátko.
35. Pak jít v srpnu komplet dohola.
36. Začít chodit do Barberette k Jasmíně.
37. Udělat si v rámci obnovení smlouvy s Tamtamem myšlenkovou mapu, kdo všechno nás v naší situaci podporuje, a zjistit, jak úžasná síť to je.
38. Podívat se na všechny dostupné dokumenty o The Barkley Marathons, tajemném ultramaratonu s extrémním převýšením. V době nemocí, horeček a bolestí to byla jediná věc, na kterou jsem se byla schopná ve tři v noci dívat.
39. U Where Dreams Go To Die prožívat s Garym Robbinsem každou minutu. Garry je asi nejsympatičtější účastník ever.
40. S neuvěřitelnou Jasmin Paris se radovat, že Barkley konečně doběhla i první žena.
41. LGBTQ komiksy, ve kterých můžete mít jakýkoliv účes i outfit. Svoboda a rozmanitost.
42. Telefonovat si s Mirkou, přestože preferuju jiný způsoby komunikace. Morseovku, dopisy, tajný schránky v lese…
43. Jít do školní jídelny pro buchtičky s krémem se vším, co doma máme.
44. Opalovací krém 50+ pro pokožku se sluneční intolerancí, díky kterýmu jsem nemusela veškerý čas od května do září trávit ve sklepě.
45. Nosit si na hřiště archivní přebalovací podložku s jednorožcema na sezení a mít tak možnost zabrat si privátní místo ve stínu.

46. Od babičky při hospitalizaci si vyslechnout: „A vy ještě studujete?“ „Mně je pětatřicet.“ „Fakt? Vy ale vypadáte jako holčička!“
47. Číst si během hospitalizace vlky z Mercy Falls a být ráda, že já se (zatím!) neproměňuju.
48. Kvůli svému datu narození být ve zprávě z nemocnice označená za 89letou pacientku. Na babču dobrý!
49. Být zařazena do experimentální studie na nový lék na Lupus.
50. Při každý randomizaci bavit sestřičku tím, jakýma nálepkama jsem si tentokrát oblepila krabičku s léky. Holinama a ježkem? Dvěma spokojenýma důchodcema?
51. Být pozvaná na Znak-up Night 2024, kde letos prvně vystupovala skvělá Michaela Kosiecová, neslyšící herečka, tanečnice a akrobatka.
52. Odnést si z toho večera památnou větu od Lucie Macháčkový: „Rozdíl mezi dovolenou a mateřskou dovolenou je jako rozdíl mezi křeslem a elektrickým křeslem.“
53. Zjistit, že mám v mozku jen cystu poté, co jsem se několik měsíců bála, že je to tumor. S cystou se dá pracovat.
54. Úžasné létající ryby na Zahradní slavnosti Tamtamu.
55. Během rozhovoru pro Žena aktuálně se s Klárou Elšíkovou shodnout na tom, že poslední roky pořád jenom píšeme a obě nás zajímá, jak by to vypadalo, kdybychom to nedělaly.
56. Za pár měsíců to opravdu zkusit a zrušit placený účet na Forendors.
57. Dovést to ještě dál a udělat ze Spocklidem občasník, který píšu, když chci. Bez tlaku.
58. Tím přestat zajímat veškeré algoritmy, vyselektovat si tak svoje sledující na přátelskou a podpůrnou „rodinu“ a dosáhnout zero hate.
59. Rozhovor s Ingrid, který tomu celému předcházel a pomohl mi utřídit si myšlenky v hlavě: „Tohle si nemůžeš dělat, Klári!“
60. Poprvé v životě neobdivovat hrdiny, co to urvali navzdory všemu, ale ty, co to vzdali. Vzdát to totiž není srabárna, nebo prohra, ale způsob, jak vyhrát dlouhodobě. Zůstat naživu a moci to zkusit jindy (např. Dr. Stuart Hutchison, Dr. John Taske a Lou Kasischke, kteří to na Everestu v květnu 1996 včas otočili a na rozdíl od jiných tam nezůstali).
61. Opět naprosto nezaslouženě být pyšná na Barnabáše, který se po týdnu kurzu naučil ve školce obstojně bruslit a pak zajel parádní okruh, během kterého se nevysekal.
62. Znakovat si s Fínkou pořád ty samé pohádky na dobrou noc a postupně se zlepšovat. Ve znakování i v tom, kam se vejít, když k tomu máte v posteli milion plyšáků.
63. Číst si o vlcích.
64. Jít do kina na novýho Monte Christa a užít si, jak se Frantíkům povedlo urvat si zpět svý kulturní dědictví.
65. Scéna, ve které se baví Mercédès s Monte Christem ve skleníku a ze salónku k nim doléhá Mercédès theme od Jérôme Rebotiera.
66. Při každé návštěvě kina se přežrat popcornem. Čtyřikrát za rok se to snese.
67. Generovat si AI obrázky trpaslic s vousama.
68. Jít na tematickou harrypotterovskou skupinku do Tamtamu za Mrzimor, protože na mě vyzbyl, a zjistit, že mi to nevadí. Mrzimor je kolej laskavosti a smyslu pro humor. Prostě moje kolej. F*ck Nebelvír.
69. Až na dvě výjimky mít po celý rok štěstí na chápavý a podporující doktor(k)y.
70. Mít v družině jako vychovatele prince z pohádek pro neslyšící.

71. Dostat od Tomáše Morávka krásnou pochvalu za článek o knížce Nebuď p*ča a ústavních zařízeních.
72. Přes Hovada boží se dostat k To máme dneska pěkný den od Jablkoň a uvědomit si, že si to chci říkat každý ráno.
73. Začít se učit velšsky. Bore da!
74. Jít s Agience a Markétou fotit na Halloween a nechat si klauna na obličeji celý zbytek dne.
75. Koupit si po sto padesáti letech kolečkový brusle a chodit s dětma bruslit.
76. Zjistit, že řecký bůh podsvětí měl bratra, který se stal bohem městské hromadné dopravy. Byl to EmHádes. Ať žijí Slovní hračičkové!
77. Můj čich, který sice pořád drtivou většinu věcí necítí, ale blaží mě příjemnými a naprosto nesouvisejícími vůněmi. Třeba tea tree teď cítím mnohem líp.
78. Nevyhořet, když jsem v mikrovlnce spálila pohankový polštářek a všimla si toho, až když jsem začala slzet.
79. Královsky se bavit v divadla na premiéře Soboty madame Whippetové od Kristýny Sněgoňové a modlit se, ať napíše další hru.
80. Být spolu s dětma nakreslena jako zamýšlená ilustrace do knížky. I když se nakonec nevyužije, ten obrázek od mojí kamarádky Marie König Dudziakové je božskej.
81. Prvně v životě objevit kouzlo Zpívánek. Pouštět si je ráno s Barnabášem a pak si je zpívat cestou do školy.
82. Být naprosto nepochopitelně zařazena do brožury s padesátkou textů od zajímavých autorů k dvouletému výročí platformy Seznam Médium.
83. Koupit dětem napůl trdelník na vánočních trzích a dostat k tomu druhý zdarma, protože mám přece dvě děti!
84. Nastoupit s dětma do vánoční tramvaje, i když nejede naším směrem, protože světýlka.
85. Mít letos se Šimonem místo vánočních svetrů týmový mikiny Rugby klubu Petrovice.
86. Týden před Vánocema se každý večer ladit vánočními filmy na Netflixu. Nejlepší byl Single All The Way.
87. Dostat od Markétky k Vánocům boží hrneček, kvůli kterému mi není tolik líto, že ten po babičce už je bez ouška.
88. Mít místo vánoční hvězdy na stromku relikvie smrti.
89. Spousta ponožek pod vánočním stromkem. Je to dar!
90. Koupit si vlastní výtisk True Biz od Sary Nović a těšit se, až si to znovu přečtu.

91. Chodit občas na masáže a s železnou pravidelností na nich usínat.
92. Překonat vši elegantně během pár dní díky tea tree a hřebínku.
93. Zapojit se do výzkumu Prožívání matek a otců v situaci porodu mrtvého dítěte od Sylvie Krystlové a vidět, jak se povědomí a přístup v této oblasti posouvá dopředu.
94. Dostat v něm přidělené krásné zástupné jméno.
95. Cvičit Pilates a vedle oslabených plic a srdce, který jsou rozrušený i z rychlejch schodů, mít pocit, že to s mojí fyzičkou není zas tak špatný.
96. Udělat si ze srandy kreativní Test divergentních asociací (The Divergent Association Task) a zjistit, že mám skóre 91,48.
97. Odhlásit se z většiny newsletterů a občas při delší absenci si bez přečtení a pocitu viny promazat emailovou schránku.
98. Z Posviť si na rok 2024 zjistit, že mým cílem bylo v tomto roce zůstat naživu a být v pohodě, i když je to těžké. Cíl splněn.
99. Skončit starý rok a začít nový s knížkou Kočovný biograf pana Saita. Mi-lu-ju!
100. „Život je krátký. Není čas na nic jiného než na lásku.“