Už počtvrté jsem se vrhla na sepisování všech radostí, legrací a povznášejících zážitků, které mě provázely rokem 2025. Letos mi to šlo vůbec nejlehčeji. Dokonce se mi jich na seznam spousta ani nevešla. Dosáhla jsem asi nejméně „objektivních výsledků“ – nic jsem nevydala, nic jsem nezplodila, ale prostě jsem tak nějak byla šťastná. Jakých 100 věcí dělalo radost vám?
- Ráno vstávat a večer chodit spát.
- Už druhý rok nepít ani nekouřit.
- Nejíst maso, mlíko a tie ďalšie veci.
- Díky tomu objevit spoustu skvělých podniků (např. Krafin, Pastva, Linh’s Vegan Corner, Share Sweet & Espresso Bar).
- Část roku si u „vaření“ vystačit jen s mixérem, prkýnkem a nožem.
- Dbát na dostatečný spánek a začit chodit dřív spát.
- Postupně snižovat kortikoidy až na únosnou „údržbovou“ hladinu.
- Přečíst 120 knih (počítám-li i dva Harry Pottery, které jsem předčítala na dobrou noc).
- Mazat e-maily bez přečtení.
- Přečíst celou sérii o Anně ze Zeleného domu a najít si tak další spřízněnou duši.
- Udělat si radost a vzdát Anně poctu tematickým focením s Agience.
- Číst LGBTQ příběhy z americké střední.
- Při pohledu na Lucy Lawless s trikem „Make America gay again“ vědět, že jsem v dětství sledovala správnou hrdinku.
- Stát se tetou dvou rozkošných dvojčátek, mít možnost si je sem tam užít a pak je zase vrátit mamince.
- Jít s mužem na Valentýna do Edisonu na Svatbu mého nejlepšího přítele.
- Odkládat knížky, na které nemám náladu, a vracet se k nim později.
- Opakovat si znaky z předchozích kurzů znakového jazyka a vést si k tomu vlastní ilustrované podklady.
- Připojovat se na online kurz ZJ od Tichého jazyka s boží Danielou Hyklovou.
- Dostat od Terky Rumlové lístky na Osiřelý západ, vyrazit tam s kamarádkou, se kterou jsme se dlouho neviděly, a celou dobu se pocitově držet mezi velkou zábavou a nepopsatelným mrazením.
- Jít s Marií K. s dětma do Botanické v Tróji, absolutně netrefit otvírací dobu, dorazit tam později a strávit pak příjemný podvečer v Bistru Karel.
- Pozorovat posuny svýho syna v rugby.
- S trochou závisti pozorovat, jaký je mistr manifestátor – když o prázdninách řekne, že by chtěl brzy hrát za áčko, hned v dalším zápase za něj nastoupí.
- Vyplnit si arteterapeutický Ztracenný zápisník a pravidelně se tak věnovat kreslení, vymalovávání a nitrozpytu.
- Bavit se u cvičení z Nekudova Kreativního zápisníku.
- Vytvořit oslouška a napsat historku o důvěřivém číšníkovi na motorkářském srazu.
- U mash upu Sink – 182 (písniček All The small things a My Heart Will Go On) od There I Ruined It zjistit, co jsem vždycky potřebovala slyšet.
- V rámci festivalu Dítě v Dlouhé vyrazit s rodinou na představení Ronja, dcera loupežníka od Divadla Radost.
- Úvodní písničku si pak pouštět do zblbnutí.
- Chodit na masáže do FYZIOkliniky.
- Zamilovat si folk rockovou bandu z Dolomit The Rumpled. Houslová linka v You Get Me So High je naprosto bezkonkurenční.
- Dostat od Míši Merglový a Martina Paytoka k Planetárnímu rachotu jako bonus králíčka Balabána.
- Přes vědomé rozhodnutí nechat mu hlavu tam, kde je, bezmocně sledovat, jak mu upadne sama, a pak mu ji se zadostiučiněním vlastnoručně přišít.
- Mít oranžový vlasy.
- Donekonečna si pouštět video Bobrcast vlog #1 a vzít si za své hlášku: „Proč dycky já musim tahat to největší hovado kládu z celého lesa? Bo sem dobrák bobr, č**ák bobr.“
- Najít v knize To byl jen vtip od Jasmíny a Pavla Houdkových z Moderní sebeobrany ilustraci svýho muže a dcery od Marie K.
- Nechat si na pracovní narozeninovou oslavu ušít obleček od Barbry binks a vypadat dle slov naší šéfový jako „královna rock elfů“.
- Přežít většinu léta a slunce ve větší pohodě díky surfařským tričkům s UV filtrem.
- Strávit týden na Letní škole znakového jazyka v Pevnosti. My kind of a holiday.
- Naučit se tam znak JE, který v podstatě znamená – co je, to se počítá, brát to tak, jak to je, i v tom špatném si najít něco dobrého.
- Chodit na zmrzku do Crème de la Crème – příchutě Slaný arašíd a Hořká čokoláda jsou top!
- Mít opravdu čistý a upřímný vztah se svojí tchýní a tchánem.
- U dalšího výtvoru There I Ruined It si ještě víc zamilovat R2-D2. Someone You Loved nikdy nikdo nezazpíval líp.
- Pravidelně si obnovovat frizúru u Jasmíny v Barberette.
- Vyhovět dětem a pořídit si zvířátko – s potkany, ačkoliv jsou to někdy pěkný prevíti, je fakt sranda.
- Chodit opakovaně na kafe a pracovat do Share Sweet & Espresso Bar, když nám doma překoušou optický kabel k internetu.
- Zažít naprosto luxusní a laskavý servis na veterině, když to potkánek Rango nedá a odejde nám.
- Dostat domů na památku otisky jeho tlapiček, tolik se podobající lidským rukám.
- Mít po dlouhý době článek v Heroine – Z jaký jsi planety? o potkávání se se slyšící veřejností, která absolutně nerozumí sluchovým vadám, ale za to naprosto přesně ví, co děláte špatně.
- Být tam na stránce těsně před Mikulášem, přítelem mý kamarádky.
- Účastnit se svatby manželů Šmejksových a zavzpomínat u toho na tu svoji.
- Se svým synem se synchronně rozbrečet u scény z Harryho Pottera 4 („Můj chlapec! Můj syn!“) a mít radost i úlevu, že se máme.
- Odmítat práci a tasky, na který se necejtím a který jsou na mě moc.
- I s lupusovou koulí na noze začít běhat.
- Zjistit, že jsem to v dětství totálně milovala a byla jsem v tom fakt dobrá. Než mi začali říkat, kolik toho mám uběhnout a za jak dlouho.
- Dřív nepředstavitelných 5 km mít jako fun run, který jsem schopná uběhnout téměř vždy.
- Běhat gear free jen s kapesníčkem a klíčem od baráku.
- Občas si zkusmo jak tydýt nacvakat ručně novou trasu do map a mít radost z dalšího milníku.
- Být součástí svatby naší kamarádky Týny s Mikulášem, která byla tak z 99,9 % veganská, takže jsem mohla s klidem bagrovat a neřešit, co jím.
- Při povlíkání postele tam v chatce najít vzkaz: „Taky máte pod prostěradlem to modré? Já si totiž myslím, že ho nemění. Jestli máte, udělejte čárku zde.“ Měla jsem pod prostěradlem to modré. A opravdu si myslím, že to nemění.
- Na zahradní slavnosti Tamtamu být při průtrži mračen zachráněna tetou Kristýnou, která nade mnou a nad dětma s čerstvě namalovanými obličeji rozprostřela deštník a šla s námi hledat Fíny ztracený batoh. I’ve never felt so VIP.
- Mít růžový vlasy.
- Pravidelně si dávat odpočinké dny.
- Již potřetí zažít jako vždy báječnou Znak-up night. Lucka Macháčková nám vysvětlila, že možná jsme špatný matky, ale určitě jsme skvělý otcové.
- Ve svých nových sníkách si připadat jako Dobby.
„Hezký kecky, Dobby.“ „Děkuji, pane.“ - Podílet se na vztažení informací o znakovém jazyce do českého prostředí v komiksové knize Slavnost čajových draků.
- Za pár měsíců zjistit, že v ní mám i svoje jméno, a po přečtení mít radost, že svoje jméno mám v něčem tak úžasném.
- Na charitativním bazárku Propolis vybrat přes 100 litrů a moci tak podpořit skvělou neziskovku proFem, která pomáhá obětem domácího a sexualizovaného násilí.
- Pro sebe si tam ulovit několik báječných kusů včetně trailových běhacích botek v mé princeznovské velikosti a společenských semišových šatů s perličkama.
- Pořídit si naprostý pecka diář od Lubomíra Kučy aka Deafmessanger.
- Dostat k tomu jako dárek krásný print s lodí.
- Nominovat Pavlínu Spilkovou, zakladatelku spolku Neslyšící ženy, na ocenění #mojeheroine.
- Zjistit, že to u neslyšících zarezonovalo a dojmout se u videa Tichých zpráv, kde Tomáš Jelínek znakuje můj jmenný znak.
- Být na konferenci Heroine, kde Pavlína svoje ocenění opravdu dostane, a radovat se, že je díky tomu celá konference tlumočená do ZJ.
- Kromě občasných příspěvků na sítě vůbec nic nepsat.
- Šachy na Duolingu.
- Po třech letech konečně zjistit, jak dopadne Legie a dokončit si Kraksnu ve svý knihovně.
- Pozorovat svého muže, jak trénuje děti v rugby, a vidět, že se v tom našel – i když on tvrdí, že rozhodně ne.
- Zamilovat se do tvorby Uličníka s hádankou a dlouhé minuty se tlemit u „Pomooc. Škrtím se na fotoaparátu!“ na bradavickém plese.
- Mít bloňdatý vlasy.
- Zvládat ranní výběhy do tmy a mrazu díky vytouženému termotriku s různobarevnými rukávy – a i v psí zimě si připadat jako ve vyhřátém pyžamu.
- Zlepšit se v čištění mezizubním kartáčkem natolik, že tím netrávím půlku noci.
- Být nadšená z vánočního osvětlení na Žižkově, které navrhly děti z mateřských škol.
- Přečíst si Zimní tulipán, vánoční knížku pro děti od Daniely Krolupperové, kde hlavní very charming postava jménem Klárka zachrání Vánoce. I can definitely relate to that.
- Jít s rodinou do Divadla v Dlouhé na Plyšový ganstery z Amberville. „Když jsem v nerrrvu, tak pletu. To mi doporručil můj terrapeut. Hladce. Obrrace. Už je to dobrrý.“
- Být hrdá na Fínku, která se umístila na 2. místě při vánočním běhu do schodů (131 schodů z přízemí až na internát). Inu, já trénuju, Fína vyhrává.
- Nakoupit si na Vánoce železnou zásobu čajíků – černý Vanilla Bourbon, Rooibos Perníček, zelenou Zasněženou romanci a Zimní čaj od Serafinu.
- Chystat dětem schovky ze zážitkového advetního kalendáře od Petuly Benduly.
- Po dohodě s jednou částí rodiny, že si nebudeme dávat dárky, mít horší pocit z toho, že dárek nedám, než že ho nedostanu.
- Trochu podvádět a svému muži věnovat nádherný ugly vánoční svetr „One does not simply walk into Mordor“.
- Konečně si ulovit limitovaný šampon Snow fairy od Lush – všechno, co miluju na růžový a na třpytkách se nachází v téhle lahvi.
- Posunout svůj vztah s luxováním od velký nelibosti k smíření.
- Čokoládový kuličky z várky cukroví z Eaternie Smíchov.
- Koukat se s dětma na Mrtvou nevěstu a dojmout se u scény „Dědečku!“
- Marokánky z várky cukroví z Krafinu.
- Pokračovat ve vánoční tradici a již potřetí si přečíst Hrad ve Skotsku (nádavkem k tomu přidat Vánoce na skotském hradě a Vánoce ve skotské vesničce).
- Asi vůbec poprvé sledovat s nadšením sport v televizi – rugbyový zápas Sale Sharks vs Harlequins (mmch Harlekýni měli světle růžový dresy a chlapáčtější věc jsem v životě neviděla).
- Dostat speciální běžecký ponožky Sporcks s jednorožcem.
- Nechat se nápisem Stay magic i nadále upomínat, že běhám hlavně pro radost, ne pro rekordy ani kilometry.
- Končit nový rok se sbírkou raných Pratchettových povídek Jedním tahem pera a smát se nahlas u dobrého krále Václava, který píchnul dýdžejovi.
- „Všichni mě tam znali jménem. Říkali: ‚Ahoj, Santa Clausi.‘ Vlastně mi pořád vrtá hlavou, k čemu to celé je,“ prohlásil Santa Claus.
Paní Clausová před něj strčila talíř s jídlem a políbila ho do bílých kadeří: „Nejspíš tě prostě mají rádi.“
