Potřebuju lásku, čas a obyčejnost, říká studentka Mediálních studií s DMO Anežka Mejtská

anežka mejtská

Mnohým z nás zasáhla do života diagnóza, se kterou se snažíme popasovat. Anežka Mejtská by mohla být úplně obyčejnou mladou ženou. Také by jí být chtěla. Kvůli dětské mozkové obrně má problémy s rovnováhou a koordinací, chodí o berlích a neustále slýchá, co má s nohama. Velmi křehký rozhovor o tom, že být “nad věcí” nemusí být dar, ale jen vedlejší produkt toho, když se každý den pokoušíme vstát z postele.

Co by potřebovala Anežka Mejtská?

Z důvodu dětské mozkové obrny (pozn.: neurologické poruchy, při které dochází k poškození motorických center mozku) chodíš o berlích. Co v tomto ohledu vnímáš jako největší překážku? Co bys kolem sebe potřebovala jinak? Ať už z hlediska čistě praktických věcí jako přístupnosti a mobility, nebo z hlediska přístupu okolí.

Moje onemocnění ovlivňuje rovnováhu a koordinaci. Potřebovala bych a stále potřebuji víc času. Mnoho věcí jsem se naučila dělat sama, ale potřebovala jsem čas. A lidé kolem mě (včetně rodičů) říkali „prosím tě, já to udělám.“ Rozumím tomu, ale mrzelo mě to. V dětství jsem byla obklopena dospělými, což ovlivnilo moje dospívání. Často jsem se cítila osamělá. Někdy stále cítím. Nechodila jsem pít, protože spolužáci se o mě báli a hlídali mě, když už mě někam vzali. Mně to lezlo na nervy. Rozumím jim, ale nechci být pořád rozumná. Potřebuju lásku, čas a obyčejnost.

Jako hodně malá jsi byla na operaci. Bylo ti tenkrát, myslím, pět let? Jak si to vnímala? Co si z toho pamatuješ? Já byla na operaci asi v sedmi letech a pocity, které jsem měla, i to, jak vypadal nemocniční pokoj v Thomayerce, si dost silně vybavuju ještě teď.

Pamatuju si rozhovory s mamkou o tom, proč je operace potřeba. Pamatuji si strach z anestezie i smrti. Vybavuji si vůni JIP a strach, když jsem se vzbudila první noc po operaci a nevěděla jsem, kde jsem.

Celý článek si přečti na Forendors (Pickey).

Proč mě podpořit na Forendors?

forendors panel

Jsem introvert, který rád přemýšlí nahlas. K tomu mi pomáhá psaní. A když už je to jednou napsaný, přece to nevyhodím. Zvlášť když to může pomoci i někomu dalšímu. Třeba tobě.

Aby se ze mě nestala zombie, je dobrý mě občas pozvat na kafe a větrník. Pokud ti moje texty dávají smysl, podpoř mě zde.

Obsah

Sdílejte článek
Facebook
WhatsApp
Email
Threads

Připoj se do našeho vesmíru

Aby se ze mě nestala zombie, je dobrý mě občas pozvat na kafe a větrník. Pokud vám mé texty dávají smysl, připojte se k mojí komunitě na Forendors

Získáte:
forendors panel