Metro 2033 – droga návykovější než dur

Metro 2033 je jaderná bomba. Až bouchne, nepomůže vám, ani když si lehnete patama k výbuchu a pevně zavřete oči.

Vysála jsem jí jednim dechem. Nebylo to příjemný. Plíce i obě půlky zadku jsem měla úzkostlivě stažený po celou dobu. A i když mi četba zabrala míň času než jízda na motorový drezíně ze stanice Tverskaja do Pavelecký, nebylo to úplně jednoduchý čtení.

Bez mapy ani ránu

Skáče se tam místně i časově, jakoby se nesvítilo nouzovýma žárovkama. Nedělejte si iluze, že to dáte bez mapy. Dmitry věděl, proč jí tam dává. A hned ve dvou provedeních. On se totiž někdo jen tak mezi lokem čaje z hub z VDCHN zmíní o tom, co se stalo na Poležajevské, a už hledáte. Musíte přece vědět, kde se to stalo! Tak šup do mapy. Hledáte. Hledáte. Hmm. Jo tady!

Ještě se ani nestihnete pochválit, jak rychle jste to zvládli, a hlavní hrdina už vzpomíná na úplně jinou stanici. Timirjazevskaja. Tak zase mapa. Zase hledat. Jo, tady je mrška jedna. Dobrý. I bez buzoly! A Prospekt Mira je jako kde??!! Neee!!!
Trvalo mi tak půl knihy, než jsem si nejdůležitější stanice zapamatovala. Ale zkrátka bez mapy a věčnýho listování ani ťuk.

Přivedlo mě to k teorii, proč se u nás Rusové chovaj tak pánovitě. Zvládneme-li se odpoutat od historickejch souvislostí, je vysvětlení nasnadě. Když se dokážete orientovat v metru, který má jedenáct linek, a nechce se vám zvracet při každym pohledu na plánek, s těma, co maj ubohý, dokonale přehledný tři linky A, B a C, si hravě vytřete zadek.

Metro 2033 = klaustrofobie²

Těžce klaustrofobní prostředí moskevskýho metra, kam se po jaderný válce stáhli přeživší, vás bude pronásledovat i ve snech (atmosféru můžete nasát z fotek skvělý fotografky Agience). V temnejch tunelech může číhat cokoliv. Lidi jsou různý a s katastrofou takovýho formátu se pasujou všelijak. Najdeme tu nacisty, komunisty i svědky Jehovovi. Lidi statečný, co nasazujou životy pro druhý, i ty, co prodaj vlastní dítě za pár patron.

A to nemluvim o potvorách, co se vyvinuly v pekle na povrchu, který si na lidi dělaj už dlouho zálusk. Jejich útoky sílí každym dnem.
Z postav u mě na plný čáře vede Michail Porfirjevič a Váněčka. Stařec a postižený děcko. Dokonalá metafora toho, co zbylo ze světa, jak jej známe.

Dur je čajíček pro dámičky

A že je to návykovka jak vyšitá?
„Mami, pojď si se mnou prohlížet knížku.“
„Co? Jo, knížku. Jasně. Počkej chvilku.“
„Mami, potřebuju napít.“
„Hmm…fakt?“
„Mami, nakrájíš nám jabko?“
„Uhmf..“
„Mámo! Máme už fakt hlad!“
„…“

Testováno i na muži. Několik dní s náma u snídaně nepromluvil ani slovo a poté se na podezřele dlouhou dobu zavíral s knihou na záchodě.

Metro 2033 prostě jen tak nerozchodíte. Přestože odteď už radši vždycky půjdete pěšky.