Mlýn na mumie je báječné čtení. Velmi květnaný důkaz, že život JE krásný. I když na to kolikrát nevypadá. Dost možná jakákoliv moje další slova nejsou potřeba. Prostě si sundejte klapky z očí, rozhlédněte se kolem a zakousněte se do tohoto chutného literárního prasátka vzpruženého kaštanovo-lanýžovou nádivkou. Tečka.
Praha nás volááá
Zvedl nohu a opatrně ji namočil do tmy špičkou své lakýrky. Zmizela hladce jako uříznutá.
Pro vás, kterým to nestačilo (i vy gurmáni!), se trochu rozepíšu. V Praze se dějou věci. Mizí poštovní úředníci a za velmi podivných a pro ně velmi nepříjemných okolností jsou zprovozováni ze světa. Proč by někdo vraždil pošťáky? A proč by si s tím dával takovou práci? Tento úkol čeká na komisaře Durmana. L‘ homme charmant pražské kriminálky se do něj pustí se stejnou vervou jako do dorůžova propečeného šindysnóvo či do vnad dámského osazenstva bordelu U Silomrdných.
Durman…
Aby zakryl svou nemužnost plynule z výkřiku přešel do árie Junoše z prvního dějství Braniborů v Čechách: „Na oře! Na oře! Ku Praze berte se letem.“
Komisař Durman je vskutku muž na svém místě, a to ať vkročí prakticky kamkoliv. Je zhmotněním Marčíkova předpokladu, že muž nemusí být krásný (Durmanovi se po vší té lahodné krmi už vzdouvá bříško), ale musí být především udatný. A to, prosím pěkně, Leopold Durman je. A je stejně neodolatelný jako většina ostatních postav v knize.
….a ti druzí
Polkl jsem mezcal a revolver schoval do kapsy.
Zase mám chuť žít.
Třeba jeho nejlepší přítel, autarkický detektiv Egon Alter, neustále obklopený vyzývavou, ale nikoli nepříjemnou směsí vůní vorvaniny a bobřiny z vlasové brilantiny. Zjeví se pokaždé přesně v moment, kdy ho hlavní hrdina potřebuje a svým nenápadným, leč charismatickým působením odvrátí jistou zkázu. Nebo překrásná a skvostná Libuška Hedvábná, která má kromě krásy, jediné důležité hodnoty měšťanských panen v Rakouském císařství, taky rozum a dobrou mušku.
Přidat trochu šafránu
„Příště, až si budete chtít zdřímnout na volném stole v pitevně, raději nespěte jako zabitý.“
A další zástup postav, které jsou do knihy přidány jako vzácné koření jen sem tam a dělají z ní nezapomenutelně jedlý kulinářský zážitek. Ať už jde o Heřmanku, Durmanovu posluhovačku, jež brala sex jako každou jinou práci, kterou je třeba dotáhnout do konce, protože tak to má Pánbu rád, patologa Ohrobce, který mluví zásadně jen k mrtvolám, či služku od Pána, která vydržujíc si vždy dva milence zároveň, vynalezla efektivní metodu antikoncepce.
Oslava života v každém slově
To, že jeden orgán slouží k několika různým úkonům, je úplně přirozené. Jinak bychom museli být úplně zarostlí všelijakými jednoúčelovými údy.
Jazyk knihy je neskutečně malebný. Díky němu i všechny záležitosti veskrze pozemské a prozaické znějí jako by kráčelo o božskou manu. Čirá oslava života ve vší jeho barevnosti, perverznosti a kráse. V každém slově, v každé větě. Stačila chvilka čtení a po tváři se mi rozlil úsměv blaženého idiota jako teplo v žaludku po vypití koňaku tak starého, že bychom si mu ani já ani autor nedovolili tykat.
Mým zvykem je vypisovat si z knih zajímavé myšlenky a citáty. U Mlýnu na mumie jsem hustě popsala několik stran. To se mi naposledy povedlo u Jméno větru, a to je knížka přibližně dvojnásobný metráže. Toliko k nosným myšlenkám.
Praha…
Komisař nevěděl, zdali se má urazit, nebo rozesmát, a tak pro jistotu učinil obojí.
Mlýn na mumie mi zahrál i na osobní notu. Při čtení mi v mysli kvetly obrazy dvou důležitých mužů mého života. Táty a dědy. Jednak ta všudypřítomná Praha! Můj táta Prahu miloval a pořád miluje. Moje dětství je ohraničený policemi plnými titulů jako Toulky Prahou, Praha známá i neznámá, Praha ve fotograficích a j. a stěnami s obrazy pražských zákoutí z různých dějinných období.
Také zpěvem Hašlerových staropražských fláků na vyprodaném představení Podskaláka v lesním divadle na Podlesí, ale to jsem tenkrát ještě nedokázala patřičně ocenit.
…a dobré pivo
Strhnul z hrdla pečeť, zkušeně vytáhl korkovou zátku, a když mu ten malvaz zaplavil patro, svět se zdál být snesitelným místem pro život.
A samozřejmě gurmánství a obliba dobrého piva. Zde se zase projevil temperament mého dědy, který nás ve jménu řízků neváhal vláčet po Praze i celé republice a vždy měl čich na podniky, kde je maso řádně propečené a trubky čisté jako lilium. Sladká tečka byla pak postava Severina Kadavého, vrchního poštovního tajemníka, který nese dědovo příjmení. Zdravím nahoru, dědo. Myslím, že bys byl nadšen.
Život i Mlýn na mumie je krásný
„Aby tě kulohryz honil po poli a upadly ti nohy!“
Nádherná kniha. Přečtěte si ji kolikrát chcete. Věřím, že stejně nebudete mít dost. Čtěte a vězte, že život opravdu JE krásný.
