Už je to nějaká doba, co jsem napsala článek o multipotencialitě. Počáteční nadšení, že můžeme být takový, jaký jsme, po čase vystřídala hořkost. Multipotencialita a především přístupy k ní mě začaly iritovat. Přemýšlela jsem proč, když se sama za mulťáka považuju?
„Úskalí nálepek je, že každá má svý hranice. Pokud se na ní upnu až příliš, tak už dál nerostu. Nemůžu. Ten flastr se brání a trhá mi kůži. Buď nakonec rupne (uff, není lepší pocit než vyrůst ze svý škatule), nebo mě vrátí zpátky do známýho smrádku.
A tak je to i s multipotencialitou. Lidem, kteří zjistí, že jsou multipotenciálové, se nejdřív strašně uleví. Uiiiiii. Jsem normální! To je důležitej krok, bez kterýho by se nejspíš nikam nehli. Problém je, že tam pak zůstanou. Vystaví si z toho argument úplně na všechno…“
Celý článek si přečti na Forendors (Pickey).
Proč mě podpořit na Forendors?
Jsem introvert, který rád přemýšlí nahlas. K tomu mi pomáhá psaní. A když už je to jednou napsaný, přece to nevyhodím. Zvlášť když to může pomoci i někomu dalšímu. Třeba tobě.
Aby se ze mě nestala zombie, je dobrý mě občas pozvat na kafe a větrník. Pokud ti moje texty dávají smysl, podpoř mě zde.
