Nestvůrné dámy na cestách je tlustší pokračování Případu alchymistovy dcery, v němž se opět sešly všechny nestvůrky a příšerky, na které si jen vzpomenete. Jekyllová, Hydeová, Frankensteinová…a protože ještě zdaleka nejsou všechny (co chudák slečna Van Helsingová?!), opouští známé prostředí Londýna a vydávají se na cestu po Evropě.
Méně Sherlocka, více žen
Muži! Proč vždycky předpokládájí, že jejich přítomnost bude nějakým neurčitým způsobem užitečná?
Když jsem se ke knize konečně propracovala, zjistila jsem že si z úvodního dílu pamatuji jen velmi málo. Stárnu a je to se mnou čím dál horší. Vím jen, že tam byla spousta zajímavých dívek, Sherlock Holmes, bylo to napínavé a moc dobře se mi to četlo.
V tomto dílu je Sherlocka o něco méně (nikdy bych si nemyslela, že to řeknu, ale „zaplaťpámbu!“), tím víc je v něm zajímavých dívek a žen, je taky hodně čtivý a napínavý a zůstal mi po něm stejně příjemný pocit jako po díle předchozím.
Věci, co mám ráda
Zdálo se, že ji nic nedokáže vyvést z míry a připravit o schopnost přecházet bez velkého hloubání od jedné věci ke druhé.
Nestvůrné dámy snoubí několik mnou oblíbených rovin. Tak třeba viktoriánská Anglie. Doba, ve které bylo ještě mnoho příjemně staromilského (třeba slušné vychování a čaj!), ale která už se pomalu přehupovala do doby moderní a byla schopná přežvýkat i řadu čistě revolučních záležitostí. Emancipaci a vzdělávání žen, elektřinu a větší mezilidské soucítění.
Kromě viktoriánské éry je to i feminismus a úcta k ženám, které zde máme naservírované napříč nejrůznějšími povahami, tělesnými proporcemi i věky. A pak taky vědecké poznatky, ale i tradiční příběhy a mýty, ze kterých doposud čerpá řada pozdějších žánrových autorů.
Křehký démon
Byl to zdvořilý, hezký úsměv – zbroj anglické dámy. Mohli jste čekat, že vás vzápětí bací po hlavě deštníkem.
Kombinací výše zmíněného pak v podstatě dostáváme dámu, která se (většinou!) jako dáma umí i chovat. Nevadí jí ozdobit se připitomělým honzíkem, když jí to zvýší vyjednávací možnosti, ale zároveň vás tím honzíkem klidně i seřeže, když jí budete hodně vytáčet a na její sečtělé a racionální argumenty nebudete reagovat.
Dáma, jejíž úsměv je sice krásný a neodolatelný, ale u kterého si nikdy nemůžete být jistí, zda je to úsměv křehké, mírné ženy, nebo spíš démona v rouše lidském. Dáma, která čaj popíjí pomalu a střídmě s malíčkem zvednutým, ale v kabelce má revolver odpovídající velikosti a nebojí se ho použít. No, není to nádherné? Je! A taky velmi zábavné.
Staré známé
„Nikdy se mužům nevyrovnáme, dokud se budeme nezdravě šněrovat a halit se do tolika vrstev látky, že se vnich stěží můžeme pohnout.“
Z děje vám neřeknu víc, než že se opět šťastně shledáme s Mary Jekyllovou, dcerou slavného vědce, i její sestrou Dianou, která je jejím přesným opakem, neboť obě ze „svého otce“ zdědily to nejlepší. Nebude chybět ani jedovatá dívka Beatrice Rappacciniová, něžná obryně Justine Frankensteinová či kočičí žena Catherine z ostrova doktora Moreaua.
Bude to setkání milé i intenzivní zároveň, u kterého jaksi omylem zapomenete na všednodenní povinnosti, ale zato začnete až podezřele často pít černý čaj. Nic víc vědět nepotřebujete.
Sestra trable přenáší
„Kdybych se ocitla v prekérní situaci, daleko radši bych měla vedle sebe ženy. Nebývají tak sentimentální.“
Ono totiž za mě o ten děj vlastně vůbec nejde. To, co si já z knížky (této i předchozí a doufám, že budou i další) odnáším, je pocit sesterství. Společnost (ta anglická tehdejší doby zvláště) nás chce mít znepřátelené. Bojí se žen, které se vzájemně oceňují a podporují jedna druhou. Takové ženy jsou totiž silné. Takové ženy jsou takřka nezničitelné.
Je velmi efektivní donutit nás myslet si, že abychom uspěly (teď mluvím k nám ženám, abyste si nemysleli, že jsem až takový pravopisný č****), musíme tu druhou srazit na kolena. Usmívat se na ní a uvnitř ji nenávidět. Protože je nebezpečná! Obere nás o vše. O muže, prestiž, pár pěkných pohledů i slůvka pochvaly.
Můžeme být přítelkyně
„Přála bych si, abyste víc myslely na svoje žaludky než na záhady a dobrodružství, děvčata.“
Ale hovnajs! Vůbec to tak být nemusí. My ženy můžeme být přítelkyně. Skutečné a opravdové přítelkyně. Když se vzájemně podporujeme, nic tím neztrácíme, ale naopak rosteme. Najít si ženy, se kterými můžeme být každá sama sebou (být jedovatá, racionální, moc slušná, moc divoká, zkrátka jakákoliv), našly jsme poklad. A toho si važme. Svět se mění, okolnosti také, dokonce i muži a děti, ale sestry zůstávají.
Nejkrásněji to v Nestvůrných dámách vyjádřila slečna Laura:
„Všechno dobře dopadne, drahoušku. Teď jste s námi.“
Sesterství zdar!
Pořád to bylo beznadějné, ale o týden méně beznadějné.
To je přesně ono! Přečtěte si tu knihu. Začněte ideálně jedničkou, ale vzhledem k tomu, že já sama si z ní prd pamatuju, tak asi neuděláte úplně špatně, když si budete chtít přečíst rovnou dvojku. Koneckonců záleží tolik na ději nebo spíš na pocitu, který nám z knihy zůstane? Dejte si černý čaj, udělejte si to hezký a nezapomeňte: Teď už to bude dobrý! Bez ohledu na to, co máte za sebou, jste s námi. To zvládneme! Sesterství zdar!
Další díly:
Případ alchymistovy dcery aneb must have pro holčičky od 8 do 99 let
