Po Hubiteli! jsem si slíbila pohádku. Vybrala jsem si Příběh Louise Braille. Pěkně jsem si naběhla. Ona to totiž není úplně pohádka. Nejdřív jsem si nebyla jistá, že bych něco takovýho četla dětem na dobrou noc, že by potom chtěly spát a dokázaly vůbec usnout.
Možná je to ale právě ten rozdíl mezi Vílou Análkou a Kocourem Mordoročkem (přesně ty teď čteme…už dlouho…proto ty familiérní přezdívky) a nevidomým chlapcem, kterej dělá z dětí silný persony schopný poprat se se vším.
Co je to za člověka?
Že existuje slepecké písmo, které vypadá, jako by do plechový destičky synchronizovaně narazila úderná jednotka komárů, víme tak nějak všichni. Že ho nejspíš vynalezl nějakej Braille, proto se mu říká Braillovo, bychom taky dali dohromady. Ale kdo to byl? Co to bylo za člověka? Po přečtení na Suchařípova slova („Kriste, co je to za člověka?!“) došlo. Narozdíl od Kurvahošigutntág však v tom nejlepším smyslu slova.
Chlapec z Coupvray
Louis Braille byl obyčejný chlapec vyrůstající ve vesničce Coupvray na východ od Paříže. Odmala se motal v sedlářský dílně svýho táty, kde si hrával s koníkem a čichal vůni čerstvý kůže. A takhle šťastně by si Braillovy byli žili nebýt toho, že…
Nehoda v dílně
Zvědavý Louis se do dílny jednou zatoulal, když byl táta na trhu. Kvůli nehodě s nožem si poranil oko. Zánět pak dodělal svý. Matčinu tvář, která mu u postele zpívala, viděl jak v mlze, z jeho koníka zbyl jenom stín. „Maminko, už je tak dlouho noc. Kdy se vrátí slunce, kdy bude zase den?“
Tady by příběh mohl klidně skončit. Určitě v tu dobu existovala spousta nevidomých, kteří v lepším případě měli rodinu, co se o ně dokázala postarat, v horším končili v ústavech a úplně nejhůř na ulici, kde se snažili vyžebrat aspoň něco málo do úst. Louis nemusel být žádná výjimka.
V útlém těle silný duch
Jenomže tohle je příběh Louise Braille a ten tady rozhodně nekončí. Teprve začíná. Louis totiž nebyl zas tak obyčejný chlapec. V útlém těle za nevidoucíma očima se skrýval silnej duch, kterej se odmítl vzdát. Inspirace pro nás všechny.
Když se svýho táty ptal, proč Bůh stvořil lidi, táta mu odpověděl, že kvůli práci a aby mohl někdo vidět a obdivovat krásu stvoření. Pak se zarazil. Jeho syn však pokračoval: „A Bůh stvořil lidi také proto, aby cítili vůni květin a kůže a vosku, aby slyšeli zvony a zpěv. Také nám daroval jemné citlivé prsty, abychom mohli hladit a vnímali sluneční paprsky…“ Jaký to chlapec! Jaký duch.
Simply genius
Pak už se nedivím, že revoluci ve vzdělávání nevidomých přinesl právě on. Že to on vynalezl slepecké písmo (bylo mu 16!), díky kterému mohou všichni slepci světa číst svýma rukama. A že ten systém je simply genius.
Příběh Louise Braille – inspirace nejen pro děti
Je to pohádka a vlastně není. Číst ji dětem? Rozhodně. Je tam sice pár drsných detailů – už samotná ztráta zraku, šikana ve škole…ale! Ten kopec odvahy, kterého se jim dostane navíc, za to stojí. Velmi inspirativní kniha pro všechny děti světa. Ať už jim je kolik chce.
