„But don’t look back in anger, I heard you say.“
Co přinesl rok 2022? Ke konci roku není pro samý bilancování kam šlápnout. Každej okolo propírá starej rok, jak se mu zlíbí. Co se povedlo a co radši zametem pod koberec na příště. Tak se připojuju se svým osobním ohlédnutím za dva dvojkou i já. Take it or leave it.
Jako Pat a Mat…
Začátek roku mi připomněl Pata a Mata, jak vařili guláš. Kluci šikovný otevřeli konzervu tak, že guláš byl až na stropě. Po několika pokusech, kdy ho hadrem rozpatlali úplně všude a přitapetovali se navzájem ke zdi, bylo nakonec všude čisto. Než otevřeli novou konzervu…
…nejdřív covid, potom válka
Podobně začal i rok 2022. Tak nějak jsme se vypořádali s covidem…a přišla válka. Jsem čistotnej člověk, ale zlatej guláš! Náš svět rozhodně není v pořádku. I přes růžový brejle je dost děsivej. Lidi umírají, hladoví a trpí. Že se ale dočkáme války takhle za humny, to asi nečekal nikdo.
Houkadla a trollové
Válka pak odhalila další neřádstvo. Vedle side efektů v podobě houkadel a podobných ptákovin třeba to, v jakým měřítku tady operují trollové a úspěšně rozkládají naší společnost. Ve výsledku není zas tak důležitý, co si kdo myslí, ale že jsme kvůli těm názorům schopný zavrhnout rodinu, přetrhat svazky, jít někomu posprejovat barák nebo podpálit stoh sousedům. Jsme rozdělený. Nesmiřitelně. Neschopný jakýkoliv diskuze. V tomhle mají trollové dost navrch. Bohužel. Vyhrávají to na celý čáře.
Postav třeba most
Chápu, že je těžký se s druhým bavit, když si myslíme, že je úplnej idiot a odminula mu úplně jeblo. Takový kraviny tenkrát rozhodně neříkal. Nenávist a odsouzení ale nikam nevedou. Cestou vždy bylo a je budování mostů. Takový to Zichovo klasický: „Mosty znám už dlouhý čas, jsou dlouhé i krátké…“ Stavět mosty je potřeba. I s idiotama. Kdykoliv máme možnost a neuděláme to, trollové vyhráli.
Ať jsi jakýkoliv…
S válkou přišel i bambilion děsivých osobních příběhů. Jako např. paní Aliny ze Lvova, jenž se stal ústředním motivem iniciativy Začít společně. Lidí, kteří třeba na Ukrajině i měli nějaký postavení, kariéru a sem přišli jen s kufrem. Nevědí, co se děje doma, mají strach o svý blízký. Přicházejí s málem, ale můžou naši společnost obohatit. Pomineme-li veškerý lidský aspekty, tak minimálně daněmi, který mohou odvádět, když bude patřičně využit jejich talent. A tady se často dočkají čočky od těch, co si myslí, že jen parazitují na systému.
… pomáhá se všem
Někteří možná ano. Stejně tak ale parazitují i Češi a holt, jak už říkala Petra Procházková: „Pomáhá se všem.“ Při rozdělovaní sociálních dávek v rámci státní podpory taky není na pořadu dne morální kredit jedince. Nemáš na přídavky nárok, nejsi dostatečně laskavý k sousedům. Ostatně kdyby ano, tak bychom v rámci těch dávek v ČR možná dost ušetřili. Just saying.
Vědí, kým jsou…
Tolerance naší společnosti nic neříká ani na domácí půdě. Pořád je možný zabít druhýho člověka jen proto, že je jiný než já. Ano. Mluvím o baru Tepláreň a zavražděném Juraji a Matúšovi. Homofobie je fakt strašná nemoc. Kolik mladých lidí se teď bojí vyoutovat a ti, co už třeba coming outem prošli, mají strach se chovat podle svýho? A proč?
…my to nechceme přijmout
Že pořád neumíme pracovat s věcmi, kterým nerozumíme, je vidět třeba na případu Emmy
D’Arcy – nebinární osoby, která ztvárnila jednu z hlavních rolí v Rodu draka. Když narazíte na články o Emmě, neřeší se herectví nebo talent, ale to, že se svět v prdel obrací, když lidi už nevědí, kým vlastně jsou. Oni to vědí, jenom my to nechceme přijmout. Ani se o to nesnažíme.
Muži stojí za ženami…
Ale v každý temnotě se skrývá i světlo. Z poslední doby třeba ocenění Genderman. Jeho existence sice dost vypovídá o stavu ženských práv, když musíme muže speciálně oceňovat za to, že se žen zastávají. Nemělo by to být úplně normální? Ale i tak je dobrý vědět, že v naší společnosti jsou muži, kterým na ženských právech, jejich wellbeingu a rovnoprávnosti záleží.
…protože rovnost nemáme
Jak řekl senátor Václav Láska, který letos získal první místo: „Rovnost nemáme. To, že si to nepřipouštíme, je náš největší problém, protože pak nehledáme řešení. Nemáme ji ekonomicky, z hlediska příležitostí, v ochraně před násilím.“ Vedle povinnýho sexu v manželství, plakety za věrnost a sexuálních tanečků je to příjemná změna.
Lidská práva v dobrých rukou
Cenu letošním Gendermanům předávala vládní zmocněnkyně pro lidská práva Klára Šimáčková Laurenčíková, která je úžasnou pozitivní zprávou sama o sobě. To, že se o lidská práva stará žena, která dlouhá léta řeší prosazování práv dětí, seniorů či postižených a zasazuje se o posílení rovných šancí, soudržnosti a solidarity české společnosti, je prostě wow.
Slunce svítí na Kansas
Z hlediska potratů se dlouhodobě stahují mračna všude po světě. V Kansasu se ale objevilo nečekaný okýnko, kterým prosvitlo pár slunečních paprsků. Právě v Kansasu totiž proběhlo první hlasování o právu na potrat od doby, kdy Nejvyšší soud letos v létě zrušil Roe vs. Wade. Voliči v silně republikánském státě Kansas však v celostátním referendu drtivou většinou hlasovali pro ochranu přístupu k potratům. Hold my beer.
Nenechat to jen tak
Zkrátka je úplně jedno, jestli se jedná o působení český tetky Cioczia czesia, která umožňuje polským ženám i nadále svobodně si rozhodovat o svém těle, nebo třeba vlastní iniciativu Petry Jirglové, která se zasloužila o šťastný konec příběhu chlapečka z Motola. Všechny tyhle příběhy mi dávají naději, že když má něco tendence se srát, vždy se najde někdo, kdo to jen tak nenechá.
1. třída, 2. implantát
Co přinesl rok 2022 mně? Fínka dostala druhej implantát a nastoupila do první třídy. Po prvotním kulturním šoku už si zvykla a nosí domů jedničky z matiky a výtvarky. Její slovní zásoba se povážlivě rozrůstá. Nejčitelnější pro všechny zůstává „Neky!“ a „Nech toho!“
Moje Heroine Spock
Dopsala jsem druhý díl Buddhy. Zatím existuje pod pracovním názvem Kojící Spock a měl by vyjít příští rok u stejnýho nakladatelství. Získala jsem ocenění Moje Heroine 2022, čehož si nesmírně vážím. Byla jsem na coveru červnovýho čísla, součástí projektu o komunikaci a vystupovala na říjnové konferenci. Stát na pódiu po boku všech těch úžasných žen, které svým úsilím mění svět kolem sebe? Wow.
Díkey za Pickey
Velkým krokem pro mě bylo letos i Pickey. Už jen otevřít se myšlence, že si můžu nechat zaplatit za věci, do kterých investuju spoustu energie, pro mě bylo důležitý. To, že se pak skutečně najdou lidé, kteří za to ochotni platit jsou? OMFG! Díky. Díky vám všem.
Žiju. Co vy?
Na utřídění si staroročního bordelu v hlavě doporučuju Posviť si a Year compass. Posviť si je laskavější a milejší, jako když uplynulý události rekapitulujete nahlas někomu blízkýmu, který pak s vykulenýma očima naslouchá i vašim plánům. Year compass je víc nakopávací a plánovací. „Pojď mi. Pojď mi.“ Tradičně si dělám oboje. Skvěle se doplňujou.
Zkrátka a dobře. Můj rok 2022 byl hutnej. Někdy těžkej a náročnej. Největší podpásovka byly neštovice našich dětí, který jsem nakonec chytla i já. Podruhý v životě. Ale žiju a je mi fajn. Jaký byl váš rok?
