Tolerantní paradox aneb „Homosexuály jako toleruji, ALE…“

spocklidem tolerantní paradox

V době kolem Prague Pride se logicky vyrojila celá řada videí a článků o LGBT komunitě (ne, ta zkratka opravdu neznamená Lesby a Gaye Ber Tyčí, i když by to k tomu dle nálady ve společnosti občas vybízelo). Mě zaujalo především video o dvou lesbičkách, které chtějí být mámy a zajímají se o asistovanou reprodukci. Hejbla se mnou především diskuze pod nim. Nějakej pán (nebudu jmenovat, protože na Spocklidem na „řekněte to jméno!“ nehrajeme) se tam rozohňoval, že homosexuály toleruje, ale přijdou mu nechutný a rozhodně je proti tomu, aby měli děti.

Tolerantní pozlátka a paradoxy

Jako prosim? Z pod jakýho šutru jste to vylez? Prohlásit o sobě v jedný větě, že jsem tolerantní a v druhý říct něco, co toleranci nevidělo ani z vlaku?

Už strejda Petera Parkera věděl, že velká síla vyžaduje velkou zodpovědnost. Když o sobě něco prohlásim, tak se podle toho musim taky chovat. Nemůžu říct, že jsem přísnej vegetarián, ale rád si občas dám gyros. Nemůžu tvrdit, že se ostře vyhraňuju proti komerci, ale bez meníčka v mekáči si nedokážu svý ráno ani představit. Nemůžu o sobě prohlašovat, že jsem nejodvážnější rytíř od Kulatýho stolu, ale v noci mě pěkně prosim nikam neposílejte, já se totiž bojim tmy. To prostě nejde.

Oč by mi pán byl sympatičtější, kdyby rovnou přiznal: „nezlobte se na mě, ale v tomhle jsem trochu zpátečnický hovado, s homosexuály mám problém a jsem rozhodně proti, aby měli děti.“ V žádným pádě bych s nim nesouhlasila ani tak. Ale aspoň by se za nic neschovával a neprohlašoval o sobě něco, co není.

Na základce nám vtloukali do hlav oxymóron, čili spojení slov, jež se vzájemně vylučuje. Díky hlášce „jsem tolerantní, ALE…“ už se na patřičný stránce v učebnici českýho jazyka nebudou Březinovo „svítání na západě“ a Máchův „mrtvé milenky cit“ cejtit osamoceně.

A co se manželství homosexuálních párů týká?

Věřím tomu, že každej pár, kterej se navzájem miluje a myslí to spolu vážně, by měl mít zákonem deklarovanou možnost stvrdit si to tak, jak uzná za vhodné. Ať už je to individuální přísaha za úplňku, handfasting, registrovaný partnerství nebo manželství.

Držet se zaprděný definice, že manželství je svazek muže a ženy za účelem plození dětí (což je asi i nejčastější argument proti manželství párů stejnýho pohlaví), je dost krátkozraký a bijící do vlastních řad. Díky současnýmu trendu nemít děti vůbec a díky celkem vysoký neplodnosti by si za chvíli neměl kdo koho brát ani mezi heterosexuály.

Ideální rodič je milující rodič

Že dítě potřebuje otce i matku? Za mě potřebuje především milující a podporující rodiče. A to není otázka homosexuality nebo heterosexuality. Navíc každej z nás, ať žena nebo muž, v sobě máme v různym poměru namíchanej kus něžný víly i drsnýho berserkra. Tudíž je žena-muž jako ideální poměr pro předávání vzorů dalším generacím dnes už trochu přežitek. 

Ztraceno v překladu

A že to není napsaný v Bibli? Je otázka, zda to tam skutečně není a nebylo a neztratilo se to jen v překladu. On i náš otčenáš je od toho originálního aramejskýho na hony vzdálen.  Třeba Otec zůstal sám, protože Matka sítem překladu neprolezla. A pokud je náboženství skutečně pro všechny, tak by s nějakou drobnou aktualizací neměl bejt problém. Mnohem hůř se totiž, jak vidno, aktualizujou lidský hlavy, žeano.

Buďme navzájem tolerantní. Respekt všem dlouho a blaze! <3

Napsat komentář