Jak jsem si myslela, že v dospělosti budu všechno vědět

dospělost

Když jsem byla malá, byla jsem přesvědčená, že v dospělosti všichni vědí, co dělají. Z mé perspektivy se v každé situaci zachovali naprosto zoddpovědně. Říkala jsem si, jak budu taky taková, až vyrostu. Zhruba teď přicházím do věku svých rodičů, když jsem k nim takto vzhlížela a…nestalo se nic.

Nýmand i v dospělosti

Jsem furt tam, kde jsem byla. I přes události, které za sebou mám a které by zocelily i jinčí formáty (nebo je zabily – to je druhá, málo zmiňovaná, byť pořád velice reálná možnost), jako smrt dítěte, dva předčasné porody, císařský řez, inkubátor, neslyšící dcera, si pořád připadám jako nýmand, co o životě nic neví.

Měli jste to tak také? Stejně jako já jste si mysleli, že až budete dospělí, budete vědět? A jak to vnímáte dnes? Víte, nebo víte houby? Zajímá mě, jestli jako lidi vnímáme život naporcovaný na určité stage, kterých když dosáhneme, něco zásadního se stane. A když tam dojdeme, zjistíme, že to tak úplně nefunguje.

Celý článek si přečti na Forendors (Pickey).

Proč mě podpořit na Forendors?

forendors panel

Jsem introvert, který rád přemýšlí nahlas. K tomu mi pomáhá psaní. A když už je to jednou napsaný, přece to nevyhodím. Zvlášť když to může pomoci i někomu dalšímu. Třeba tobě.

Aby se ze mě nestala zombie, je dobrý mě občas pozvat na kafe a větrník. Pokud ti moje texty dávají smysl, podpoř mě zde.

Obsah

Sdílejte článek
Facebook
WhatsApp
Email
Threads

Připoj se do našeho vesmíru

Aby se ze mě nestala zombie, je dobrý mě občas pozvat na kafe a větrník. Pokud vám mé texty dávají smysl, připojte se k mojí komunitě na Forendors

Získáte:
forendors panel