Než se z vás stane právoplatnej rytíř Jedi, čeká vás celkem přísnej a zdlouhavej proces. Neni to sranda. Krev, pot a slzy. Třeba zkouška utrpenim rozhodně neni pro každýho. Ale pravdou je, že pak jste připravený opravdu na všechno. Z nezkušenýho padawana se stane opravdovej hrdina, kterej bude republiku bránit až do konce.
S rodičovstvim je to podobný. Až na pár nepatrnejch rozdílů.
Tak za prvý. Jste do toho hozený rovnou. Žádnej výcvik. Žádná příprava. Je úplně jedno, kolik kurzů navštívíte a kolik knih si zodpovědně předem přečtete. Skoro všechno vám bude sborem k prdu. Většinu času totiž budete zběsile improvizovat, vařit z vody a zuby nehty se držet příčetnosti.
Žádnej učenej Obi-Wan z nebe nespadl. Bohužel.
Žádnej Jedi za zadkem
Za druhý jste většinou bez podpory. Za zadkem vám nebude stát ani neustále klidnej a laskavej Qui-Gon Jinn. Vlasáč jeden hippiesácká. Ani šarmantní Obi-Wan Kenobi. Ani roztomile přemoudřelej Yoda. Na Mace Windu a jeho jedinej fialovej světelnej meč ve vesmíru můžete taky rovnou zapomenout. Nikdo vás tim neprovede.
Jedete v tom sami. Na vlastní pěst. Cvičíte svýho padawana, i když nejste ani zdaleka mistr. Často metodou pokus omyl. Snažíte se ze všech sil. Děláte to, co pokládáte za správný. S dobrym úmyslem. A pokaždý s nejistym výsledkem. Můžete jen doufat, že se váš padawan ve světě neztratí a že se bude vždycky držet tý správný strany Síly.
Horší jak boj s droidama
Nedávno jsem měla fakt těžkej den. Náročnej jak boj s droidama ve slévárnách na Geonosis. Skončilo to tak, že jsem seděla zhroucená na zemi. Hystericky jsem brečela (ano, nestává se mi to často, leč stává se to, keep it real) a v zoufalství ze mě lítalo na všechny strany:
„Proč já? Proč zrovna já mam takhle zk*rvenej život? Proč jsem vůbec kdy měla děti? Jak jsem si mohla byť na chvíli myslet, že to zvládnu? Dyť to neni vůbec pro mě…“ A bla, bla, bla bla…
Sedim tam na zemi. Všude kapou slzy i sliny. V tom se mě dotkne nějaká ruka. Bašák. Pohladí mě po předloktí a v ruce vítězně drží svůj kapesník. „Bášo, jseš moc hodnej. Ale já vám nebudu nudlat do vašeho hodobóžovýho kapesníku. Já si pak zajdu pro kus toaleťáku.“
„Toaleťák? Chceš?“ A odběhne.
Mezitim se připlíží i padawanka Fína. Rychle mě pohladí, aby se neřeklo a zase odběhne. Nechce nic riskovat. Vysoká koncentrace midi-chlorianů v krvi jí radí nedráždit hada bosou nohou.
Za chvíli přiběhne Barnabáš a přitáhne mi celou roli.
Na svý padawany nedam dopustit
A tak to je. Složitej, téměř nepřetržitej, proces s nejistym výsledkem. Nikdy nebudeme vědět, že to děláme správně. Jestli teda vůbec něco jako „bejt správnej rodič“ existuje. S tou stranou Síly si taky nemůžem bejt úplně jistý. Ale když je celej svět totálně špatně a oni vás pohladěj a přinesou vám toaleťák, je to dobrý.
