Zkažené sémě je další případ pro kriminálku Bludov. Říkám další a přitom jsem donedávna netušila, že už jich mám několik za sebou. U knížek, který nemají tak zvučný a úderný jména, se mi občas stává, že zapomenu, že jsem je četla. Zůstane mi pocit, myšlenka, kus vylisovaný atmosféry na památku, ale říct mi: „četla jsi Případy hejtmana Ambrože?“, tak nevím, která bije. Maybe, who knows.
Poměrně velká šance
Když jsem nedávno ve Společenstvu Pevnosti dočetla povídku Ondřeje S. Nečase Poslední ze čtyř, hned jsem se jala zjišťovat, co dalšího ten člověk ještě napsal, protože je zde poměrně velká šance, že to bude stejně dobrý jako ona báječná povídka. Zjistila jsem, že o hejtmanu Ambrožovi vyšla celá knížka. Když jsem si ji vyfízlovala na Googlu, přišla jsem na zajímavou skutečnost. Už jsem ji četla! A podle obálky, která mi narozdíl od názvu utkvěla, vím, že mě to setsakramentsky bavilo.
Lepší než Zeman
Při hledání volných slotů v místní knihovně jsem zjistila mnohem méně zajímavou, ale tím víc zdrcující skutečnost. Knížka v knihovně (pražský městský, tak kde to jsme?!) už léta není, neboť šla z chtivé ruky do ruky až do roztrhání. Povídky v ní sice byly jen dvě, šly však na dračku víc než třicet zářezů kolegy Zemana.
New Rodokaps
No nic, jednou se vykašlu na svojí knižní sustainabilitu a seženu si jí jinak. Do tý doby jsem si pořídila aspoň Zkažené sémě, text rodokapsí velikosti z Edice Pevnost, který bude aspoň částečně sloužit jako náplast na mokvající bránu způsobenou veřejnými knihovnickýni službami.
Zločin nikdy nezmizí
„Je možné nahmatat strach?“
V Bludově se zase něco děje. Ambrož si o úspěšnosti svého řemesla nedělá žádný iluze: „Dělám tuhle práci dost dlouho, abych věděl, že zločin jako takový nezmizí, ať už se budeme jakkoliv snažit.“ A má pravdu ten chlapec!
Teď se bude muset začít otáčet, protože v ulicích přibývá podivně vysušených těl a z místních lupičů se stávají vraždící bestie, který nezastaví ani díra v břiše. Jak s tím vším souvisí tajemný Kuchař, který si za splněná přání účtuje až příliš vysoký ceny?
V Bludově…
Bludovská mordparta mi dost připomíná noční hlídku z Ankh-Morporku. Ostatně i u obou měst bychom našli pár shodných rysů, minimálně atmosféru hustou tak, že smrdí až dodnes. Místní oddělení je taková multikulturní záplatovaná patchwork deka sešitá z různých ras a národů. Narozdíl od Pratchetta je kapku víc poetická, ale zase s ní není taková prdel.
…jako v Ankh-Morporku
Hejtman Ambrož by dost dobře mohl být kapitán Elánius za pár desítek let, pokud by nedostal hodinky za šťastné hodinky. Neotesánek je Navážka jak vyšitej. Jen mu to rychleji myslí i bez ledu. A Ctimír Žitko? Obdoba Karotky. Jestli někde vůbec může existovat nějaká obdoba Karotky, protože Karotka Rudykopalsson byl, je a bude vždycky jen JEDEN!
Není zkažené sémě…
„Nikdo by neměl zemřít, když nemá dobrý důvod.“
Dnešní detektivky mě moc neberou. Vnímám je jako zkažený sémě. Přitom taková detektivka je vlastně moc fajn žánr. Jsem fanda Holmese i Poirota. Baví mě přicházet věcem na plomby a snažit se dle drobných náznaků na to kápnout dřív než borci v knížce. Takže jsem rozhodně pro, aby vznikalo víc historických detektivek. Aby bylo jasno, tak mám na mysli detektivky fantasáckýho „Nečasova“ typu. Žádný „Copak ale…inu co…“.
…jako Zkažené sémě
Takových těch hezkých. Kde jde o atmosféru víc než o rozhozený vnitřnosti a litry krve (taky atmosféra, vím, ale ve velkých dávkách škodí v jakémkoliv množství). A právě proto mě ten Ambrož tak bere, že se Holmesově intelektuální neporazitelnosti a Poirotově eleganci dost přibližuje.
Bludovskej fanda
Takže fandím jemu i celýmu jeho vyšetřovacímu týmu. Včetně víly Zvonimíry, která ze svých katakomb vylejzá ven jen proto, aby si přivezla další objekty svýho zkoumání, a bojovnice Jasiny, která se bojí odložit svý masky, aby nezjistila, že pod nima není zhola nic. Středověká detektívka jak malovaná.
