100 věcí, které mi v roce 2023 dělaly radost

100 věcí 2024

Rok 2023 mi přinesl hodně úsměvů. Někdy jen na půl huby a někdy výrazně křivých, ale pořád úsměvů. Opět inspirovaná Michelle Losekoot jsem sestavila seznam 100 věcí, které mi dělaly radost. A co vy? Už máte ten svůj?

  1. Chvíle, kdy mě nic nebolelo. Moc jich nebylo, o to víc si jich ale vážím. Zdraví je sakra důležitá věc a máme jen jedno.
  2. Balancování na hudbu na jedné noze. U soundtracku k Narnii jsem měla pocit, že letím.
  3. Moderovala jsem maturitní ples. Studenti si mě sami vybrali a jako téma dali vesmír. Živit se tím nehodlám, ale bylo to skvělý.
  4. Přednášela jsem na Comic conu na téma Matky ve sci-fi a fantasy . Už samotná příprava pro mě byla velmi poučná. Fantasy a sci-fi jsou totiž každodennímu životu dost blízko. Víme?
  5. Díky tomu jsem se seznámila se Zuzkou Hartmanovou a za to jsem hodně vděčná. Mít v životě člověka, který vám rozumí, protože ví, co je to psát a tvořit se dvěma dětma za zadkem, je k nezaplacení.
  6. Na naší společné přednášce byli z počátku jen dva lidi. Myslela jsem si, že omylem, ale přišli skutečně na nás a byli úžasní. Nakonec jsme se vystoupali asi na desítku.
  7. Zjistila jsem, že se někdo fakt těší na moje články!
  8. Byla jsem jeden den dívkou Františka Kotlety. Bylo to tak akorát. Neklapalo by nám to, Františku.
  9. Konečně jsem naživo viděla Kristýnu Sněgoňovou, největší spisovatelku všech dob. Můj obdiv a sympatie tím ještě vzrostly.
  10. Na Světě knihy jsem si pořídila revue Muzea paměti XX. století se Sergejem Vojcechovským na titulce a zjistila jsem, že vypadá jako můj táta.
  11. Vyšel mi první placený článek. Jsem moc ráda, že zrovna v Heroine a že byl o Denise. Miluju ji i Forendors.
  12. Účastnila jsem se dvou literárních soutěží. Na obě povídky jsem napasovala témata, která mě trápí, a moc mě bavily psát.
  13. Jedna z nich byla zařazena mezi nejzajímavější práce a vyhrála jsem za ní kurz tvůrčího psaní.
  14. Ten proběhl v Litoměřicích a já omylem vlezla do špatné kategorie. Byla jsem tam jasně nejstarší, ale nechali si mě, tak jsem zůstala a byla svědkem, jak talentovaná mladá generace je.
  15. Zlý jelen v podání Depresivních dětí. Nikdy bych netušila, že Klicpera může být taková sranda.
  16. Přečetla jsem Haloklinu, poznala Jakuba Strouhala a udělala o něm článek, ze kterého máme oba radost.
  17. Byla jsem na Krajině 0. Dvakrát. Brečela jsem. Dvakrát. Desetiminutovou nahrávku rozhovoru s mladou generací mám v mobilu doteď a nesmažu ji nikdy. Budu si ji pouštět, když mi bude smutno.
  18. Pravidelná společná kafíčka s Terkou Č., co nás podporují v tom dělat míň a užívat si všeho kolem víc. 
  19. Náš nový prezident. O Pavlovi stejně jako o Brumbálovi si můžeme myslet, co chceme, ale musíme uznat, že ten chlap má styl.
  20. Zdárně jsem zahájila a zakončila už nevímkolikátou sezónu letního kuřáctví. Začala jsem v dubnu, skončila v říjnu. A kdoví, možná na jaře už nezaseju.
100 věcí 2024
  1. Soundtrack ke Korzetu. Není na běžný poslouchání, ale sem tam brnkne o strunky, o které je potřeba brnknout a poslouchat, jak smutně zní.
  2. Ačkoliv mě to stálo hodně sil, podařilo se mi nakonec prosvětlit a prolaskavit mou druhou knížku Kojící Spock, aby byla pro čtenáře skutečnou oporou. V březnu si ji budete moci koupit na Hithitu.
  3. O prázdninách jsem natáčela rozhovor o ztrátě miminka pro Reproduktor. Přestože téma je hell, bylo to moc příjemné a nechyběla ani naděje. K vidění i slyšení je teď.
  4. Přečetla jsem dvě knížky v angličtině. Obě od Neslyšících o Neslyšících. Deaf Utopia a True Biz.
  5. Poslouchání skladby Rivellon, když je nejhůř. Mnohokrát prověřeno.
  6. Po delší době focení s mou milovanou Agience. Po elfských komandech tentokrát Targaryen nebo mladší sestra Henryho Cavilla. Jak kdo chce.
  7. Miluju Báry ilustrace ke Kojícímu Spockovi. Jsou snad ještě lepší než k Buddhovi. Jsem zvědavá, co na ně řeknete!
  8. Ačkoliv nevím, jestli si to chci dát za rámeček, mám asi nejvíc slin v republice. Potvrzeno testy.
  9. Dělání kravin jako třeba fotky k tomuto článku
  10. Vzala jsem muže na představení Jak jsem se ztratil do Divadla v Dlouhé, které jsem naposledy viděla na základce. Pořád je to dobrý.
  11. Po roce odkládání, že to přece nepotřebuju a jsou důležitější věci, jsem si pořídila nový telefon a počítač. Mít techniku, co se nezasekává každých pět minut, když potřebuju pracovat, je osvěžující.
  12. Docvičit každoročních lednových 30 dní Yoga with Adrienne tradičně v dubnu.
  13. Od června jsem neměla zánět slinné žlázy.
  14. Učení se gaelštiny a polštiny. Ani jedno pravděpodobně nikterak nevyužiju, ale život je moc krátký,  abychom dělali jen užitečné věci.
  15. Vyšel o mně článek v Časopise Unie. Už úvod mě dojal. Já si totiž nemyslím, že jsem inspirativní a mám nadhled, ale těší mě, když to o mně někdo říká.
  16. Poslouchání Fíniných klasických vět: „Nech to bejt“„To neni fér!“ Ona mluví!
  17. Básničky Jiřího Dědečka
  18. Demonstrace za přijetí Istanbulské úmluvy s mým nejoblíbenějším feministickým transparentem „Nejlepším obdobím v životě ženy je riot“.
  19. Další překrásné reakce na Buddhu, které mě dojímají a dávají všemu mému úsilí smysl. Vyprintscreenovala jsem je.
  20. Psaní ranních stránek. Každý den tři stránky textu. Používám je jako stopování svých pocitů i osnovu k článkům. Jakou radost mi přinášejí, zjistím, až když je pár dní nepíšu.
  21. Chodit si zdřímnout po obědě.
  22. Říct si večer, že už dobrý, že stačilo a zbytek se udělá jindy.
  23. Šla jsem na lymfodrenáž. Konečně se někdo profi postaral o mé zvětšené uzliny a ještě mi k tomu pustil Lanu Del Rey. Say yes to heaven.
  24. Do nothing for 2 minutes. Moje nejminimalističtější verze meditace. Spustíš a dvě minuty prd děláš. Podle potřeby zopakuješ. Dokonalost.
  25. Často a ráda dostávám hrnečky. Nejlepší kousky v roce 2023 byly duhový plecháček od Mirky a s duhovou mořskou vílou od Lucky.
100 věcí 2024
  1. Pití pampeliškového a čekankového kafe
  2. Botníček cestou ze školy. Tak jsme překřtili pekárnu Bochníček, kam se s dětma někdy stavujeme na odpolední svačinu. Já si kvůli zdravotní dietě dala málokdy. O to větší chuť jsem na to měla.
  3. Hospoda s Kuželem, ze které jsem odcházela střízlivá a před půlnocí. Neuvěřitelné!
  4. Začala jsem přispívat na Paměť národa, protože nechci aby byly příběhy obyčejných lidí, co se postavili zlu, zapomenuty a aby o ty lidi nebylo ke stáru postaráno.
  5. Společný stand up „Plky a háčkované dečky“ s Jasmínou Houdek z Moderní sebeobrany, který neplánovaně vzniknul během natáčení kongresu Propolis.
  6. Kavárna Break & Cake na Albertově, kam se pravidelně stavuju za odměnu cestou z revmaťáku.
  7. Příjemné překvapení u pokladny v Dinoparku, kdy jsem konečně pochopila, v čem tkví smysl kartičky ZTP a proč se veškeré utrpení při jejím získávání vyplatilo.
  8. Začali jsme kupovat Nový prostor. Chtěla jsem to udělat už dlouho, ale nakonec to rozčísnul syn Barnabáš, když řekl: „Ten pán tam prodává časopis a nikdo si ho nekupuje. Měli bychom si ho koupit my!“
  9. Přečetla jsem svou první mangu Němý hlas o neslyšící dívce.
  10. Tančení na čekací tóny u doktorů a úřadů jsem pozvedla na novou úrověň. Na hematologii ve Vinohradech mají něco jako Pobřežní hlídku. Love it.
  11. Vidět, jak Fínce sluší čepice, kterou jsem si koupila pro sebe, ale nikdy mi neseděla ani neslušela.
  12. Nosit čepici určenou dětem a mít tak stejnou kšiltovku jako syn mojí kadeřnice.
  13. Navštívit sekáč, kam jsem chodila jako malá. Pořád tam je a pořád tam jedou bomby.
  14. V naší knihovně mají LGBT+ sekci pro mládež. Změna přístupu je možná a nemusí nikoho bolet.
  15. Svíčky VonTreeBABL, které jsou boží, i když ztratíte čich. O letošních Vánocích udělaly radost hodně lidem.
  16. S Verčou Krištofovou jsme se naháněly už někdy od května. Nakonec se nám podařilo se potkat a zjistily jsme, kolik společného toho máme.
  17. Bistro Lovely day. Je to tam strašně maličký, ale obsluha úžasná a skvěle tam vaří. Místní tortilla a burger jsou moje guilty pleasure. Taky tam mají úplně boží obrovský cupcakes.
    O ty se doporučuju rozdělit, jinak vám bude blbě. I když Fína by vám tvrdila něco jinýho.
  18. Barnabáše jsem naučila na svoje oblíbené pohádky z dětství. Viděli jsme Noc na KarlštejněO třech rytířích, krásné paní a lněné kytli. Aspoň o nějaký mezigenerační přenos jsem se zasloužila.
  19. Poslala jsem 20 výtisků Těhotnýho Buddy do OZ Tanana, aby mohl pomáhat i slovenským rodičům. Poštovné z Čech vás totiž stojí víc než samotná kniha. A už mám i první reakce.
  20. Výstava H.R. Gigera na Hluboké. Umělecký vrchol roku. Netřeba cokoliv dodávat.
  21. Jade Hameister a její sendviče na jižním pólu jako odpověď na všechny sexistický poznámky
  22. Usmívat se na cizí lidi v MHD a mít velkou radost, když se usmějí zpátky.
  23. Můj ksicht se objevil na dvou dalších bichlích – Bratrstvu krve a Slovenském nářezu.
  24. Když jsem si na teambuildingu připadala kvůli svým dietním omezením jako dement, co to zbytečně komplikuje, paní domácí, co nám vařila, mi řekla, ať jsem v pohodě, že každý máme něco.
  25. Zjištění, že je nás víc, co jsme misgenderovali Ludvíka Jagellonského kvůli jeho ilustraci na knize Panovníci českých zemí.
100 věcí 2024
  1. Dostala jsem lístky na Znak up Night, večer srandy bez bariér. Když Anatol Svahilec začal  klokotat na eskalátorech a tlumočnice Zuzka Procházková s ním bez mrknutí držela krok, myslela jsem, že umřu. 
  2. Zjistit, že Davidovi z Forendors se líbí moje uši.
  3. Podcat Postíže Zuzany Kašparové a Jakuba Strouhala o mladých a nemocných ve světě posedlém zdravím. Konečně žádná motivační moudra, ale neředěný život. A to podcasty běžně neposlouchám, protože nemám kdy a kde.
  4. Dávat si tortilly s guacamole a vědět, že z pecek můj muž záhy vypěstuje další životaschopné rostliny.
  5. Několikrát jsem vyšla ze zásob a musela narychlo koupit Těhotnýho Buddhu v obchodě, abych ho mohla poslat. Je to zvláštní pocit kupovat si vlastní knihu. Vůbec ne nepříjemný.
  6. Přispěla jsem dvěma příběhy do knížky Mama fotografky Jany Pechlátové. Ta ukazuje veškeré radosti i bolesti mateřství bez cenzury. Její koupí navíc přispíváte na pomoc rodinám v tíživé situaci. 
  7. Založila jsem čtrnáctidenní introspektivní koutek [:breptanda:] pro všechny předplatitele na Forendors. Otázky, na které se nás ještě možná nikdo nezeptal a možná měl. Je to poučné a taky sranda.
  8. U reklamy na Těhotnýho Buddhu jsem od jedné paní dostala čočku, že dát reklamu na knížku pro rodiče, co přežili své dítě, je humus. Odpověděly jí tam hned dvě ženy, ať ze sebe nedělá trubku, že čím více lidem se kniha dostane do rukou, tím líp.
  9. Na bazárku Propolis jsem se ze srandy navlíkla do chlupatý vestičky. Už jsem si ji nechala. Ta zatracená vesta sluší každýmu, na koho ji navlíknu.
  10. Zmeškali jsme nástup na zpívání u vánočního stromečku ve školce. Barnabášek byl smutný, že si nezazpívá, protože poctivě trénoval. Prorvala jsem ho na místo určení přes neprostupný davy rodičů a připadala si jak Liam Neeson v Lásce nebeský.
  11. Mám nový tetování. Asi po třech letech Eso Rimmera a Terminátora I’ll be back for breakfast na lýtku.
  12. Šílený chodící jednorožec, kterého jsem dala své tatérce Báře k Vánocům. A kolik radosti udělal!
  13. Koupili jste si ode mě před Vánocemi 5 Buddhů a společně jsme tak přispěli na 5 Nocleženek pro lidi bez domova.
  14. Vincent Vinel a jeho bezkonkurečně nejlepší podání Lose Yourself od Eminema
  15. Firemní hláška „Drž se, Láďo“, která je použitelná úplně na všechny životní situace
  16. Pokračovat ve vypisování oblíbených citátů z knížek, které přečtu, a ve chvílích potřeby se k nim vracet.
  17. Zjistit, že letos nová znakovaná pohádka pro neslyšící bude a pak se na Dvě Mařenky podívat.
  18. Stavět s dětma lego.
  19. Stavět lego bez dětí.
  20. Vidět, že se v ČR dá vmžiku vybrat 100 melounů na záchranu dětskýho života. Jak říká Jitka J: „Možná jsme příšerný národ, ale jako víčkaři jsme skvělý.“
100 věcí 2024
  1. Nová vánoční tradice – místo Vánoční koledy od Dickense (což jsem stejně nikdy nedělala) číst Krev, monstra a cukroví.
  2. Jako potolikáté předtím jsem se opět kochala u betléma v životní velikosti v Příbrami. Jednoho krále spoluvyřezával můj muž. Mám šikovného muže.
  3. S Marií jsme vzaly děti na Světla vyprávějí ve Žlutých lázních. Všude vánoční světýlka a staroanglické koledy z repráků. Děcka byly urvaný a my obě taky.
  4. Nádherný západ slunce na Kašperku
  5. Další výšlap na Sedlo, kde jsem před devíti lety byla ještě s Žofkou v břiše. Vidět, co jsme prožili a přežili, je velká motivace nic nevzdávat a prostě jít dál. Krok za krokem.
  6. Vánoční tramvaje a autobusy. Na jednu jsem si počkala a stálo to za to. Světýlka zvenku i zevnitř, uvnitř pak ještě jehličí a ozdoby…a taky Karel Gott. Jeho „Jdou nááám, jdou náááám…“ hravě přehlušilo veškerý předvánoční stížnosti.
  7. Vánoční dívání se na Příběh rytíře. Překvapivě jsem se nedojala u pasáže „Je to jeden z nás. Narodil se, coby kamenem dohodil od této arény!“ ale u „A šel, kam ho nohy nesly? Našel cestu domů?“
  8. Úleva, když po pár měsících bolesti a trápení kývnu na kortikoidy, a vědomí, že tím nijak neztrácím na svojí hodnotě.
  9. Písnička Me and the devil od Soap&Skin, která mi dává nadějí, že ať je už to se mnou a s lupusem teď jakkoliv, bude to dobrý.
  10. Až budeme mít psa, bude se prý jmenovat Pepík. A to mě hodně ba.

Napsat komentář