Aga aneb bor-fa-kjů very much

Aga. Jedna z nejlepších postav z Legie a jejího světa zázraků se dočkala samostatnýho dílu. V podstatě. Na pár místech jí tam trochu přicmrndává (do slova a do písmene) kapitán Moravec. Přes rozjařený nadšení a poté mírně hořkou pachuť, kdy po řadě nečekaných zvratů přišla další řada nečekaných zvratů, nastala katarze a smíření. Aga se stará, Aga má.

Kámoši jak hrom

Posádka Kraksny se začíná rozpadat. Ne snad, že by hoši a dívky, co spolu kamaráděj, začali projevovat známky latentního ochlazení vztahů, ale těch misí, do kterých je kapitán Bouchač („Jsem kapitán…kapitán Bouchač!“) namočil, je tolik, že se na to musí rozdělit.

Ten dělá to a ten zas tohle

Každý se tak věnuje tomu, co mu jde nejlíp. Profesorka Krasiński využívá své diplomacie a početných znalostí jednotlivých ras vesmíru. Gerasim jí u toho kreje záda a nejspíš jí nestydatě čumí trochu níž. A Moravec? Moravec se po hlavě řítí do dalšího průseru.

Aga v nesnázích

Na jeho obranu je nutno podotknout, že s úmysly čistšími než lilium, a to zachránit dámu v nesnázích. Mohlo mu ale dojít, že Aga a nesnáze jdou dohromady asi stejně jako ještěrky a teplokrevnost. Na nás tím pádem čeká spousta třeskuté zábavy.

Kus primitiva

Zjistila jsem, že i přes nános socializace a společenských norem, se ve mně skrývá kus primitiva. Dejte mi chléb a hry a budu si chrochtat blahem. Jakmile naženete pár lidí (no, lidí…) do arény a rozpoutají se tam krvavý orgie, fandím, křičím až do ochraptění a palce mi samy vyskakujou z kapes a ukazujou nahoru a dolů, ačkoliv můj názor nikoho nezajímá.

Matky sobě

Je jedno, zda jsem luanská matka s chlapečkem se zálibou v akčních figurkách kdesi na Ocelový planetě, nebo lidská matka, která právě uspala svýho chlapečka se zálibou v teropodních dinosaurech a mohla tak konečně spočinout u dlouho očekávaný knihy. Aréna je prostě aréna.

Miloše nechceš

Na Moravce čeká setkání s druhy již familiérně známými (ačkoliv by chudák kluk nejspíš dal levou kýtu za to, aby na ně tak často nenarážel) i s řadou nových forem. Představivost dua Sněgoňová-Kotleta, zdá se, nezná mezí ani podle intergalaktických měřítek. Potkat něco, co vypadá jako dvouhlavej Miloš prostě nechceš.

Zvraty a další zvraty

Díky Aze se můžeme těšit i na hlubokou sondu do hlubin chanské duše. Na jakých prapodivných principech ještěrčí národ vlastně funguje? No a pak přijde ona zmiňovaná řada nečekaných zvratů. Po prvním přečtení jsem chtěla knihu rozkousat a hodit do kloaky.

Pak mi ale došlo, že je to přesně tak, jak si to Aga nalinkovala, doufajíc, že Bouchačovi v pravý čas všechno docvakne. V podstatě je to svého druhu taky grls pwr. Jen míň drápatá a bicepsová, víc intrikánská. Ačkoliv nikdy nevíme, co se v tý šupinatý kebuli skrývá, určitě se ještě máme na co těšit.

Konec Agy, Aga dobrá

Takže tak. Aga dočtena. Nadšení trvá. Kotletovi vše odpuštěno. Je až překvapivý, jak je každý další díl lepší než předchozí. Ale je to tak. Na viděnou u Vodičky a Giuseppeho v Pánovi hor.