Mrtvá schránka aneb zpátky na Zemi

Mrtvá schránka navrací odhodlanou, nicméně nástrahami vesmíru těžce zkoušenou, posádku Kraksny konečně zpět na Zemi. Právě tam se totiž nachází možnost, jak se spojit s odbojem plukovníka Batisty a zažehnout odpor proti švestkám konečně v plné parádě. A koneckonců poslední přání je poslední přání. Neuděláš nic.

Doma je doma

Jak málo stačilo, aby se z ‚doma‘ stalo nepřátelské území a z kusu ukradeného vesmírného šrotu ‚doma‘.

Vrátit se zpátky na rodnou planetu je po tolika letech výletů po všech možných vesmírných prdelích vítaná změna. Doma je prostě doma. I když Moravcova banda už za „doma“ považuje spíš tu poslepovanou bárku zázraků. Radostné chvění tak střídají drobné hysterické výlevy. Jak to tam bude vypadat? Co se stalo s lidmi? Co se zase podělá?

Když nevíte, co si počít s nervozitou a životem vůbec, obraťte se na Gerasima. Pak budete záhy rádi za cokoliv. Za průser i pár těch „švestiček“ z vlastní zahrádky, jen abyste ty jeho štípky nemuseli chvíli poslouchat.

Vždycky Havířov

Národní divadlo už nemusí stát a smažák mohl nahradit separát, ve kterém skončil dědkův pes i Maruška z účtárny.

Vylodění v Havířově mi připomnělo meme o návštěvě Fialy na Ukrajině:
„Taková tragédie! Chudáci lidi!“
„To je teprve Prostějov, pane premiére.“

Ačkoliv se na nás enlilská invaze dost podepsala, hlavně to množství (nebo spíš nemnožství) lidí v ulicích a horní končetiny v různých fázích zkracování je znepokojivý, určitá místa se nemění. Svým vzhledem, který byl strašný tenkrát jako teď, dávají aspoň malou naději, že až se vzchopíme, tak pořád bude za co bojovat.

Vtipná i melancholická Mrtvá schránka

„Jako Han Solo. Jen…mnohem míň jako Han Solo.“

Tento díl mi poprvé přišel lehce melancholický. Ne že by nebyl vtipný. To vůbec! Je to pořád stejná sranda jako doposud, ale asi i kvůli tomu, jak skončil Pán hor, se mezi řádky vkrádá určitá naléhavost, že to vlastně není až taková prdel. Pod všemi těmi vtípky, úšklebky a hláškami se skrývají strhaný tváře těch, co toho zažili až příliš a ztratili víc, než si vůbec kdy mysleli.

Přestaňte mi dělat díry…

Když jsem vystupoval z Jednorožce, jediné, co mi zabránilo pozvracet se, bylo vědomí, že si moje domovská planeta takové shledání nezaslouží.

Jak víme, jednání Kapitána Bouchače a Lorda Mrdáka zanechává dost jasnou (vkusnou i ekologickou) stopu. Bojovat s nepřátelským mimoněm kdesi v hloubi vesmíru, kde se všechny ty průsery a katastrofy rozředí nebo ztratí, aniž by to někoho mrzelo, je něco jinýho než si rozbíjet vlastní planetu. To bolí.

…do mojí planety!

Stát se nadějí druhých, to člověka změní.

Mizející národní dědictví, sochy a pomníky nahrazované podobnými kousky akorát s větším počtem rukou či jiné než tělové barvy pleti jsou logické. Chceš-li vyhladit národ, znič jeho kulturu. Koukat se na to ale příjemné není. Jenomže kraksní lid se nevzdává tak snadno a po návštěvě krypty kostela sv. Cyrila a Metoděje se nevzdává nikdy. Show must go on. I když vám není dobře u srdce.

Zase doma

„Člověk tě na chvíli spustí z očí, a ty si hned nabrnkneš největší kočku z celýho terária.“

V sérii jsem měla mírnou pauzu. Pána hor jsem četla někdy v srpnu. Přesto to bylo jako vrátit se domů. Navlíknout si s Amandou montérky s jednorožcem, s Moravcem vypít jednu rutašský růžový, aby se ta realita líp snášela, naoko protáčet panenky nad Gerasimovými hláškami, ale vlastně být ráda, že s tím hovadem můžu zase chvíli pobýt.

Aga pak stejně jako Spock strávila s lidmi příliš mnoho času.
„Pane Spocku, víte, že se chováte jako člověk?“
„Nevím, proč bych se měl nechat urážet, pane!‘
Tohle byla empatie, Ago? Vážně?

Kolik citu se pod pancířem skrývá, budete muset zjistit sami. A zajděte si na smažák! Raději dříve nežli později. Až se to rozkřikne a sletí se tam všechny Chanové z okolí, bude tam pravděpodobně narváno.

Smažáky a větrníky

„To byla doba lidí a ta už skončila.“
„Doba rohlíků nejspíš taky!“

Mírnou melancholii nakonec přebil pocit „Pár přátel stačí mít…“ A je jedno, z jaké lodi či rasy pochází. Kraksna má na personalistiku a human (či jakýkoli jiný) resources fakt štěstí. Tak se zase brzo těším nashle. Ať žijí smažáky a větrníky! Stromečkům zdar!