O princezně trochu zakleté je mimořádně dobře napsaná kniha. Většina pohádkových knih neurazí ani dospělý jedince. Toto je ale onen vzácný případ, který si bude dospělý natajno dočítat na záchodě, aby věděl, jak to dopadne. Případně ho dětem radši ani nedá. Je můj! Můj miláášek.
Pasáček rytířem…
Možná jste si všimli, že výjimečné věci se v pohádkách nezřídka stávají právě pasáčkům. Většina jiných lidí má zkrátka moc práce na to, aby se mohli zabývat sněním.
Může se zdát, že obyčejnej pasáček koz Honza Lejsek se zakletím místní princezny nic nezmůže. Zvlášť když hlásit se můžou jen hoši urozenýho původu. Nenechte se mýlit. On i takovej venkovskej kluk dokáže mnohý, když se nezalekne širýho světa a nebojí se nechat domov daleko za sebou.
…a trochu zakletá princezna
„Můj ty Tondo.“
„Honza.“
Samozřejmě na to nemůže být sám. To dá rozum. Jeho průvodcem se stane čarodějnice Divuslava, který pomohl z trní. Výcviku se mu dostane od tajemnýho Medvědouse. A protože je to kluk odvážná, čeká ho spousta dobrodružství. Dostane se do říše podzemních víl, setká se s obřími bratry a možná nakonec i osvobodí princeznu? Anebo ta princezna není tak úplně zakletá?
Jedem s medem
Louka byla opuštěná, nad trávou lesknoucí se rosou se vznášela samota, až to svíralo srdce.
Knížka je psaná krásným jazykem. Jako když si do čaje dáte med, který vám zklidní podrážděný hrdlo a sklouzne do žaludku jako…inu, jako po medu. Už jen samotný čtení jednotlivých slov, který jsou na první pohled ledabyle, přitom velmi umně poskládaná jedno za druhým, tvoří skvělej čtenářskej zážitek.
Vychutnat každý slovo
Protože příběhy nejsou jenom hromádky slov, jako třeba články v novinách, jsou živé.
Jsou knihy, který jsem schopná přečíst na posezení, a pak jsou knihy, který na posezení sice přečtu, ale rozhodně to dělat nechci a nebudu, protože by to bylo zbytečný plýtvání. Když to přečtu celý dneska, co mi zbyde na zítřek?
Autorům sci-fi a fantasy
Ačkoliv se dušoval, že každé slovo je jen čistá pravda, stejně mám podezření, že si toho spoustu vymyslel.
Hlasuju pro, aby každý autor sci-fi a fantasy napsal za život alespoň jednu pohádku pro děti. Jednu dáte, přátelé, i když děti nesnášíte. Nám rodičům se tak vytvoří železná zásoba knih, který budeme po večerech moc rádi předčítat, aniž bychom museli předstírat, že jsme usnuli, aby to martyrium už konečně skončilo.
U některých jako u Nečase a Renčína to evidentně nebude nejmenší problém. U dalších to bude muset projít drobnou redakční úpravou. Ale myslím, že Země nezemě v troskách od Kristýny Sněgoňový a Jak Gerasim ke štěstí přišel od strejdy Kotlety budou mít úspěch.
Čtěte (si) pohádky
Takže, přátelé, čtěte víc pohádek. Dětem, ale hlavně sobě. Protože příběhy, jak se obyčejný lidi nenechali vystrašit úklady osudu a nakonec dosáhli svýho štěstí, jsou zapotřebí v každým věku.
