Plameny války: chránit rodinu fretkám navzdory

Rozhořely se Plameny války a Pozemská Legie skutečně vyráží do otevřeného boje proti nenáviděným enlilům. Aze to na obálce v bojovém skafandru sluší snad ještě víc než v korzetu a nás čekají čerti, žáby, hnidopišský fretky i ztracený synové.

Do konce celé série už mnoho nezbývá. Vedle palčivé otázky, zda se nám vejde do knihovny celá Kraksna nastojato, nebo jí budeme muset trochu zdvihnout strop, vyvstávají další, neméně palčivé, otázky. Jak to celé může proboha skončit? Nějaká má část to snad ani vědět nechce. Ten zbytek se ovšem nemůže dočkat, až si to přečte.

Chválím tě, Taro má

Vesmír nacházel skutečně roztodivné formy života a také jiné roztodivné formy života, které se je snažily vyhubit nebo zotročit.

V Plamenech války se chystá výsadek na planetu, co několik let tvoří hranici mezi územím enlilů a churitů. Podobně to vypadá i na jejím povrchu, kde jsou družstva modrásků a fretek v patové situaci. Z vesmíru se k nim nikdo nemůže dostat. Na planetě není mléka a strdí, ani co by se za nehet vešlo, ale za to jest velkými děly oplývající a kohokoliv, kdo se k povrchu přiblíží, rozstřílí na kousíčky. Je jasné, komu připadne úkol dostat na planetu zásoby a munici a učinit tak zásadní zvrat v dosavadním rozložení sil. Nejhorší je osvědčit se!

Pár nicneříkajících poznámek pod čarou

Inteligentní život dokázal vytvářet stále inteligentnější způsoby, jak zabít jiný inteligetní druh. Včetně toho svého.

Den Déčko

Při vesmírném vylodění v Normandii jsem měla podobné pocity jako u scény v Princezně Mononoke, kde jsou do prasečích kůží odění lidé. Na rozdíl od Mononoke jsem se ale nemodlila, aby pod ty kůže konečně už někdo nakoukl. Doufala jsem, že se na to přijde co nejpozději. Nejlépe vůbec.

Vesmírné fretky

Churity jsem na fretky nepřekřtila náhodou. S jedním freťákem jsem totiž měla tu čest několit let sdílet společný pokoj. Churiti jako fretky nejen vypadají, ale i se tak chovají. Freťák nemá problém člověka, co nabízí kus žvance, v nestřeženém okamžiku hryznout do palce. Ideálně ve spánku. A ještě se u toho bude tvářit jako neviňátko. Churiti také jakoukoli pomocnou ruku bez milosti ohlodají na kost, protože přijdou další. Jsou roztomilý a zatraceně chytrý. I osina v zadku ale dokáže pořádně překvapit.

„Jestlipak to už víte o naší Barce?“

Na stránce 70 ve mně stejně jako v učitelovi a Kubátovi z Lakomé Barky hrklo a hrkat ve mně až do konce nepřestalo.

Neruš mou vodu

To, že s někým pijete vodu, může znamenat hodně. Až do chvíle, než to neznamená vůbec nic.

Oh, Mandy

Amanda už dávno není malá holka ze zoo, což sere všechny, kdo by ji jako takovou rádi viděli i nadále.

Satanský kentauři

Platajci jsou důkazem, že když existují temní elfové, mohou existovat i temní kentauři. A ti jsou mnohem horší než temní elfové. Mnohem horší.

Postapo MHD

Na Taře si také čuchnete k Metru od Gluchovského. Je to sice slabší odvar, ale mrazí z toho stejně.

Jako konec?

Každá válka se nakonec smrskne na snahu postarat se o své přátele a rodinu.

To, že to skončilo, jak to skončilo, vlastně chápu, i když moudrá z toho nejsem. Jsem fakt zvědavá, jak to bude celý pokračovat. Každopádně jedna věc je jistá. Není žádné takové místo jako je domov. Je úplně jedno, kde takové místo je. Moravcova posádka ten svůj našla. Společně. Ať už si o nich myslíme cokoliv, držme jim palce, aby se nám v tom vesmíru nezachumelili.