Spocklidem jsou 4 roky. Prostě se nezabte

Před 4 roky jsem začínala psát blog ve chvíli, cituji, „kdy mě ve věčném letu zastavila zablokovaná hrudní páteř“. Poslední rok se o letu nedá mluvit ani se zavřenýma očima a mdlou myslí. Tenkrát jsem měla hrudní páteř, teď mám koleno.

Poslední rok se namísto letu jedná spíš o marné pokusy ptačího muže (neznalci si dohledají patřičný díl doktorky Quinnový) se s podomácku vyrobenými křídly občas vznést, pokud mu to po krátkém a vyčerpávajícím běhu gravitace aspoň na pár chvil dovolí.

Koleno, kde jsi?

Tenkrát jsem měla hrudní páteř, teď mám koleno. To jsem si takhle jednou cvičila jógu – vedle procházek jediný pohyb, který mi zbyl. Myšlenkama jsem byla úplně jinde. Z low lunch jsem zrovna přecházela do jiné pozice, když mě do reality vrátila obrovská bolest. Zatmělo se mi před očima. Asi proto, aby si moje přebujelá fantazie přestala okamžitě představovat, kam mi ono nebohé koleno vyjelo a jak asi vypadá.

Řvala jsem jako tur. Můj muž poslouchající v kuchyni HIM si myslel, že zpívám. Přiběhl, až když se mu to zdálo moc falešný. Můžete si o mém hlasu myslet, co chcete, ale s Villem Valo ladí hezky a refrén Wicked games mu jde celkem uspokojivě. Pak už jsem mu jen brečela a slintala do trička.

Jsem hypermobilní. To znamená, že mě to (život) někdy víc bolí, protože mě moje klouby pustí do extrémů. Zároveň se pak zase (docela rychle) vrátím zpátky. Vyžvejkaný vazy a kloubní jamky mě nenechají padnout. Ne na dlouho. Takže i moje koleno bude dobrý.

Moje fyzioterapeutka mi při kontrole oznámila, že jsem sice hypermobilní, ale v ose (to mi připomíná jiný nedávný verdikt na mou osobu „mírné abnormality v rámci normy“). Při loučení mi řekla: „Držte se“. Pak se na mě podívala: „Víte co? Prostě se nezabte. Přežijte to.“

Vedle všech těch velkých misí, snů a plánů se to může jevit jako docela přízemní věc. Myslím, že nemusíme držet tempo se všema okolo, kteří letí, zatímco my kodrcáme. Nemusíme držet a vydržet vůbec nic. Přežít stačí. A někdy je to ten největší cíl ze všech. Tak vám k čtvrtým narozkám Spocklidem přeju, abyste se nezabili. Prostě to přežijte 😍

Spocklidem za poslední rok

Mnohem víc se bavím se zajímavýma lidma. Z toho vznikají rozhovory, při kterých se zas tak moc nenadřu, protože většinu práce udělá vtip a šarm zúčastněných:

Články v tomto ohledu bývají mnohem pracnější, abych tam veškerý vtip a šarm zúčastněných nezazdila, ale za to přinášejí víc dopaminu. Takto jsem psala o: