Aemma Arryn a porod (na) draka aneb nejsme jen dělohy
Měla jsem stejný porod jako Aemma Arryn v Rodu draka. Mohla bych se tím honosit. Akorát že vůbec…
Trigger warning: myslím, že z děje nic významnýho neprozrazuju, ale nerada bych byla za vrchního spoilerovače. Takže varuju předem.
Svět v bouři aneb Komorowski ante portas
„Sežeňte mi granáty a nějaký hulení. Svět v bouři bude epickej.“ Takhle by to řekl Tomáš Uhřík z Hustýho nářezu a já musím souhlasit. Mnohem víc než jen důstojnej závěr celý trilogie…
Schizofrenní rodičovství aneb kdybych mohla, rozhodla bych se jinak?
Rodičovství je opravdu creepy, děsivá, obrovská a definitivní zkušenost. Pocity, který ve mně každodenně vyvolává, jsou dost ambivaletní. Vedle lásky k mým dětem cítím obrovskou nechuť být rodičem a dělat všechny věci s tím spojený. Trochu schizofrenní? Jo!
47 róninů aneb 9,5 palců dlouhý meč tnoucí přímo do srdce
Příběh 47 róninů je pro mě podobně osobní jako např. Serafína příběh draků. Mám totiž jednu velmi praktickou vlastnost přitáhnout si do života příběhy, který zrovna potřebuju…
55. Bohem zapomenuté děti
Bohem zapomenuté děti Snímek Bohem zapomenuté děti (Children of a Lesser God) z roku 1986 je nadčasovej. Ukazuje, jak vypadá setkávání světů slyšících a neslyšících. Na jaký překážky zas a znova narážíme. Je to pravděpodobně první film, ve kterém hlavní roli ztvárnila neslyšící herečka. Za mě pak velmi návykovej kousek se silnou message, u kterýho se budete smát i brečet. Neslyšící příručka […]
Práva LGBT+ aneb když strach je nejen mind-killer
Vypadá to, že LGBT je nejskloňovanější zkratka posledních dní. A právem. Protože se dějou věci, který by se rozhodně dít neměly. Hluboce mě zasáhlo, že názor může i ve 21. století mít větší váhu než život. Zpráva o smrti Matúše a Juraje mě vyděsila. Fakt se tohle může stát? Dneska? A doslova za humny?
Nechci být silná aneb křehká zpověď silačky
Už nechci být silná. Nechci plácání po zádech. Nechci poklony ani ostruhy. Chci aspoň chvíli být slabá. Ta, které se pomáhá, ta, která se podporuje. Ta, na níž je brán ohled, protože je to náročný, i když to nejspíš zase zvládne…
Křivé ostří aneb darované sekeře na zuby nekoukej
Křivé ostří by mohlo být obyčejným příběhem o trpaslících. Vyprávěním o tom, jak se skupina svéhlavého železného lidu ocitne v lidském světě, zemi malých mužů a žen, kterými pohrdá, a po drobných peripetiích si za nějaký čas k některým z nich vytvoří jistou náklonnost. Mohlo, jenže není. Je mnohem víc…
Dejchej, vole aneb buď radši labuť, ne Belmondo
Dejchej, vole. Když chceš žít, musíš dejchat. Jakmile to neděláš a nedělá to za tebe ani nikdo jinej, končíš. Zdá se to jako poměrně jednoduchá věc. Je vlastně úplně absurdní, že si něco tak debilního musím neustále připomínat…
Žrát žáby aneb nejdřív sliz, pak zábava
Jíte žáby? Ne? Tak s tím koukejte začít. Zapomeňte na snobácký delikatesy francouzský kuchyně. O těch vím kulový. Myslím žraní žab jako metodu progresivního plánování. Způsob, jak se elegantně vypořádat se svým to do listem a všechny ty úkoly chytnout když ne za koule, tak aspoň za správnej konec.