Blog

Při namátkový prohlídce mojí krabičky pokladů jsem narazila na pečlivě střeženou výšivku. Tři orlí pera. Skautská odborka, kterou jsem kdysi plnila. A splnila. Čtyřiadvacet hodin mlčíš, čtyřiadvacet hodin nejíš a čtyřiadvacet hodin jseš o samotě nikým nespatřen v přírodě a fízluješ tábor...

Asi stárnu. Ve svejch jednatřiceti jsem poprvý použila tuhle zprofanovanou hlášku. Smrtelně vážně. Nedávno jsem byla fotit s Agience Photography, nejhustší fotografkou, co znám. Běhala jsem po Divoký Šárce s cvičnou replikou meče, oháknutá jako elfka z komanda veverek...

S princeznama jsem ve styku téměř denně. A některý z nich mě fakt dráždí. Hlavně Popelka, Sněhurka a Šípková Růženka. Walt Disney. Stará škola. Všechny jsou naivní, ustrašený a útrpně snášejí všechna protivenství a příkoří osudu. Jsou pasivní, nechají si s*át na hlavu a čekají, až jim někdo pomůže...

Kojení. Velmi ožehavá záležitost, vzbuzující odpor nebo minimálně rozporuplný pocity. Žádná činnost spojená s lidským tělem není tak kontroverzní. Ani sex, ani vylučování. Přitom kojení je normální jako kterýkoliv jiný jídlo. Přijde nám normální jíst. Jíme několikrát denně a k nitrožilní výživě se uchylujem, až když nemáme jinou možnost. Logicky. ..

Fakt nevim, kde jsme přišli k tomu, že jako lidi nemůžeme bejt vším, čím jsme, nebo čím bychom bejt chtěli. Nemůžeme bejt potetovaný a zároveň zodpovědný a milující rodiče (nebo lidi všeobecně pro ty, kdo nemají tenhle obohacující plugin). Nemůžeme se vyfiknout jako dáma a zároveň mluvit jak dělník z doků...