Queer horor X aneb nejděsivější je homofobie
X je queer román. Taky je to horor. Spojení bližší, než se na první pohled může zdát. Život LGBTQ lidí totiž často horor připomíná. My sami jim ten horor ze života děláme.
Nestvůrné dámy na cestách aneb podporující síla sesterství
Nestvůrné dámy na cestách je tlustší pokračování Případu alchymistovy dcery, v němž se opět sešly všechny nestvůrky a příšerky, na které si jen vzpomenete. Jekyllová, Hydeová, Frankensteinová…a protože ještě zdaleka nejsou všechny (co chudák slečna Van Helsingová?!), opouští známé prostředí Londýna a vydávají se na cestu po Evropě.
Němý hlas aneb co s námi dělá šikana
Tak už jsem tam taky. Začala jsem číst mangu. Dostala jsem se k ní díky sérii Němý hlas od autorky Jošitoki Óima. Je o tom, čeho se momentálně děsím snad úplně nejvíc. O tom, když se šikanují děti. Děti, který neslyší…
Návrat z pískoviště aneb mateřství v trefných obrazech
Knížku Návrat z pískoviště: Obrazy z mateřského života si hýčkám jako dalšího člena rodiny. Napsala ji báječná Marie König Dudziaková a funguje přesně jako vitamíny. Nemusíte jich sežrat tunu, abyste přežili. Stačí málo a dávkovat postupně. Jen musíte dávat bacha, abyste na ně náhodou nezapomněli na moc dlouhou dobu…
Mrtvá schránka aneb zpátky na Zemi
Mrtvá schránka navrací odhodlanou posádku Kraksny konečně zpět na Zemi. Právě tam se totiž nachází možnost, jak se spojit s odbojem plukovníka Batisty a zažehnout odpor proti švestkám konečně v plné parádě. A koneckonců poslední přání je poslední přání. Neuděláš nic…
V pekle jsme všichni Hébert aneb nejděsivější je skutečnost
Peklo neexistuje, všichni ďáblové jsou zde. Peklem jsou ti druzí. V různých obměnách se opakuje pořád ta samá písnička. Peklo si ze života nakonec vždycky děláme sami. Všichni jsme v pekle Hébert je pak příkladem největšího pekla ze všech pekel. Když ubližujeme dětem…
Temné blues v New Orleans aneb love letter na rozloučenou
Temné blues v New Orleans. Poslední setkání s vámi, pane Kosku. Leželo mi tu ladem už pár měsíců. Nebyl čas, nebyla příležitost. Možná jsem ale prostě jen nebyla připravená se rozloučit. Věděla jsem, že to bude vaše poslední tango de la muerte mezi řádky.
Písně temných věků aneb lidský osudy se zas tolik nemění
Zastesklo se mi po čistě historické fantasy. Vyhrabala jsem Písně temných věků, který na mě už od velkých zářijových slev na Kosmasu trpělivě čekají v knihovničce. Chtěla jsem příběhy bez zbytečných cirátů, výmyslů a hovadin. Všechny ty originální světy, nový rasy a alternativní dimenze miluju, ale občas si je musím trochu naředit…
Láska je jen jedna aneb Měsíční kámen dokazuje, že Byli jsme tu vždycky
Před Vánocemi se mi doma sešly dvě knížky. Byli jsme tu vždycky od Filipa Titlbacha a Měsíční kámen od Sjóna. Každá z nich je úplně jiná, ale vzájemně se potvrzují. Příběh Mániho Steina dokazuje, že LGBT+ tu skutečně byli vždycky a ačkoliv doba trochu pokročila, pořád jsme celkem v řiti.
Mlýn na mumie aneb život je krásný. Tečka.
Mlýn na mumie je báječné čtení. Velmi květnaný důkaz, že život JE krásný. I když na to kolikrát nevypadá. Dost možná jakákoliv moje další slova nejsou potřeba. Prostě si sundejte klapky z očí, rozhlédněte se kolem a zakousněte se do tohoto chutného literárního prasátka vzpruženého kaštanovo-lanýžovou nádivkou. Tečka.