Logopedie vol. 2 aneb vrať se k primárnímu programu nebo se vypni

Máš rád klid? Adrenalin a kortizol nejsou tvý oblíbený hormony? Logopedie v karanténě zřejmě nebude nic pro tebe. Obloukem se jí vyhni. Velikym. Tohle fakt neni pro slabý povahy.

Režimovej tvor

Fínka je režimovej tvor. Určitě je to i povahou. Umí bejt dost akurátní. Nicméně díky narušený komunikaci je u ní režim otázkou života a smrti. Potřeba řádu a jasnejch pravidel roste do extrémních rozměrů. Relativně si zvykla na režim školka a začala v tom bejt spokojená. Pak přišel lockdown a veškerej řád, kterej jí dával smysl, dostal pěkně na p*del.

Házet hemra

Ze všech těch změn i z punkáče Barnabáše („Režim, co to je? Dá se to jíst?!“) je rozhozená. Na veškerý podpůrný aktivity v karanténě dost hází hemra. Z logopedie se stal slušnej bojovej sport. Každej den u společnejch cvičení dštim síru a vypouštim duši. Ale držim se. Vim, že já na to hemra hodit nemůžu.

Logopedie – Den zúčtování

Sedíme u stolu. Pomůcky připravený.
„Taaak, Fínko. Máma bude mluvit a ty budeš házet obrázky do kyblíku, jo?“
Schválně jsem vzala její oblíbenou hru s obchodem, abych jí nenaštvala hned ze začátku. Zakrejvám si pusu: „Auto.“ Nic. „Auto.“ Fínka se houpe na židli. Nereaguje.
Na mý vnitřní obrazovce běží: „Subjekt nespolupracuje. Donutit.“

Zvýšim hlas. “ Fínko, AUTO!“ Fínka se na mě konečně podívá. Začne křičet.
„Fínko, prosím vnímej. Autooo.“ Fínka najde auto a hodí ho do kyblíku. Uff. Tak dál.
„Panenka.“ Fínka posouvá kyblík po stole a jede si svý TkTkTkTkTk.
„Subjekt nevnímá. Zkus opakovat.“
„Panenka, panenka, panenka, panenka. Fínko!“
Fínka vzdychne. Svěsí ramena a dává mi najevo, jak děsně jí s*ru.
Pohladim jí: „Panenka?“ Fínka hodí panenku do kyblíku.
„Úkol splněn.“

Temný osud

Teď jdem trénovat řeč pomocí prstový abecedy. Rukama ukazuju jednotlivý souhlásky a přikládam je různě na obličej. Fíně to pomáhá vidět, kde se která souhláska tvoří.
„Tohle je Hou-Ba. Hou. Ba.“ Točim dlaní před pusou a pak jí přikládam k tváři.
Fínka si mává rukama, jak chce ale řekne „oubí“.
Ok. To beru.

„Tohle je Tá-Ta.“ Finka mi nadšeně vyrve obrázek z ruky a začne si s nim hrát.
„Fínko, řekni táta. Řekni to. Řekni Tá-Ta.“
„Táta.“
„Super. Paráda.“

„Tohle je Ry-ba.“
„E-be.“
„Systém hlásí chybu. Samohlásky musí být správně.“
Špulim pusu jak idiot. Taky si tak připadam a zkoušim „Ry-Ba. Fínko. Ry-Ba!“
Fínka si hraje s obrázkem táty. Po dalších pěti minutách řekne nadšeně: „E-be.“

Vzpoura strojů

Moje kyborgská ruka se střídavě zatíná v pěst a zase uvolňuje. Koukám na Fínu a jsem rudá vzteky. Tohle nechceš udělat!
„Touha je irelevantní. Jsem stroj. Nemám na výběr.“
Před očima mi lítá. „Terminovat“ “ Zrušit program.“ „Terminovat.“ „Zrušit program.“
Začnu mlátit o stůl deskama na logopedii. Začnou z nich odletovat kusy a dzzzzz…najednou černo. Vnitřní obrazovka zhasla.

„Co je tvůj program, ty vole?“
„Naučit subjekt mluvit.“
„To je pěkný. Ale chci znát tvůj hlavní program. K čemu jsi byl stvořenej. Kdo tě poslal?“
„Mám chránit cíl. Serafínu Svobodovou.“
„No pecka! To už je lepší. A co ještě?“
„Mám ochraňovat Serafínu Svobodovou, aby přežila. A a a byla…šťastná.“
„Yes. Jsme doma. To je tvůj program. Tvůj skutečnej program. Zahajuji restart.“

Hasta la vista, baby!

A najednou je mi jasný, co musim udělat. Okamžitě na ní přestat tlačit. Okamžitě přestat tlačit na sebe.
„Tak fajn, Fínko. Máme tady pěkný obrázky. Já ti je budu ukazovat. Budu na tebe znakovat písmenka a ty si s nima hraj. Minimálně něco z toho chytneš. Tohle je pes. Pe-S.“
„Pe,“ řekne Fína a sápe se po obrázku.
„S?“ zkusim.
„Sss.“
„Fínko, skvělý. Pe-S.“
„Pe-S!“

Primární program

A máme to! Fínky první pes. Řečenej naprosto správně. I s tou blbou sykavkou na konci. Takže to jde. Lockdown, nelockdown. Jestli jí chci naučit mluvit, nesmim narušit primární program. Chránit subjekt Serafína Svobodová za každou cenu. I před sebou a svym očekávánim.

Někdy se to bez restartu neobejde. To je jasný. Ale jakkoliv těžký to někdy je a bude, byla jsem k tomu stvořená. Tohle je moje mise. Nic mě nemůže zastavit. Nic mi nemůže hacknout můj systém. Hlídám si svůj cíl a držím se programu: „ochraňuj mojí Fínu.“