Až Zlatý kříž dočtete, už nikdy Prahu neuvidíte stejnýma očima. Co když všichni ty divný chlápkové s loutnama na zádech a mečem u pasu nejsou jen šáhlí LARPisti? Co když existuje jinej, skrytej svět, kde právě meč je odznakem vaší občanský příslušnosti a kde i ten nejsmradlavější bezďák čpící v tramvaji může bejt lord nebo hrdina?
Praha a její tygři
O Praze jste už asi slyšeli. Možná jste v ní i byli, nebo je to zrovna „Vaše“ město. Kdo z vás jí ale opravdu zná? Na vlastní oči jí spatřil málokdo. To smí jen pár vyvolenejch. Překrásná Praha. Žena s tělem dívky. Krvácí z bezpočtu ran.
Ani Itivan, šéf bezpečnosti, a taky pěkně vymrskanej kocour v botách, si neví rady. Pachatelé mu mizí mezi prsty jako kalná voda Vltavy.
Stovka, neboli rytíři stověžaté Prahy, zručný šermíři a ochránci, jsou nahraný. K čemu je jim jejich umění, když nevědi, proti komu vlastně stojej.
Teď je čas na Deus ex machina. Ale bohužel. Tady nejste v antický tragédii, tohle je poctivá česká městská fantasy. Máme jenom Vaška. Prvotřídního frajírka, sobce a sukničkáře. Tohle nemůže nikdy stačit.
Zlatý kříž – sen ve snu
Báječný čtení. Jako pepíkovi by mi stačilo číst jen ty nekonečný poetický popisy pražskejch zákoutí. Ale on i děj má slušnej spád. Postavy jsou k sežrání. Itivan tomu jednoznačně velí (už jste někdy viděli špatně napsanou kočku?), ale i další borci se uměj pěkně předvíst. Třeba Rudwolf. Nebo Bujabel. Nakonec jsem dokázala skousnout i Václava, kterýho jsem od začátku chtěla chytnout za flígr a řvát mu do ksichtu: „Tak už se sakra prober, ty vole!“ Zkrátka každej si neseme svůj kříž. Některý z nás ho maj zlatej.
Jako bonus přibude i ukázka nefalšovanýho městskýho druidismu. Cvaklou jízdenku příště už nezahodíte.
Tak se zvedejte. Je čas! Jdem uřezat pár hraničních štítů.
P.S. Už jste byli v Ústřední čističce odpadních vod? Doporučuju neodkládat. Po přečtení už tam nepáchnete.
Další díly:
Runový meč aneb i zrezlá tretka ještě nadělá dost parády
Věk nenávisti aneb když města hoří
