Blog

Životní průsery a life-hacky a jak na sebe být laskavý v obou případech.
Předsudky, tabu a odvrácená stránka mateřství. Vše pocukrováno špetkou lásky k fantasy/sci-fi a tělesným modifikacím všeho druhu. Akademickou češtinu zde nehledejte.

Chameleon aneb ukazovat barvy, co chybí

Chameleon je roztomilý zvířátko, který mění barvu podle prostředí, ve kterým se nachází. Funguju podobně. Akorát naopak. Ukazuju barvu, která s daným prostředím většinou koliduje, protože tam chybí. Drsňák nebo něžná a pečující víla? Zvládnu obojí...

Láska je jen jedna aneb Měsíční kámen dokazuje, že Byli jsme tu vždycky

Před Vánocemi se mi doma sešly dvě knížky. Byli jsme tu vždycky od Filipa Titlbacha a Měsíční kámen od Sjóna. Každá z nich je úplně jiná, ale vzájemně se potvrzují. Příběh Mániho Steina dokazuje, že LGBT+ tu skutečně byli vždycky a ačkoliv doba trochu pokročila, pořád jsme celkem v řiti.

Domácí úkoly aneb stokrát nic tě nezabije ani neposílí

Klasická logopedie z našich životů prakticky vymizela. V hojné míře ji nahradily domácí úkoly. Staly se běžnou součástí našich životů. Jako čištění zubů. I ony dávají smysl, jen pokud se dělají každý den. Egypt měl svých deset ran, my máme domácí úkoly...

Nejsladší na světě je spravedlivý spánek aneb lidé, spěte

"Spánek je pro slabý. Vyspíš se až hrobě." Silácký řeči, který nás mají udržet vzhůru ještě chvíli. Kdybychom jen tušili, jakou rychlostí se k tomu hrobu přibližujeme právě tím, že nespíme, možná bychom se naučili říkat něco jinýho. Třeba: "Každý spánek je malý vítězství."

Mlýn na mumie aneb život je krásný. Tečka.

Mlýn na mumie je báječné čtení. Velmi květnaný důkaz, že život JE krásný. I když na to kolikrát nevypadá. Dost možná jakákoliv moje další slova nejsou potřeba. Prostě si sundejte klapky z očí, rozhlédněte se kolem a zakousněte se do tohoto chutného literárního prasátka vzpruženého kaštanovo-lanýžovou nádivkou. Tečka.

Konec nevinnosti aneb ať těmi vraty projde cokoliv, neuhnete, nebo?

Naše dětsví je (nebo by mělo být) obdobím nevinnosti. Časem, kdy můžeme růst svým vlastním tempem a nepřemýšlet nad tím, co přijde. Přechod z dětsví do dospělosti se pak projevuje právě tím, že o tuhle nevinnost přicházíme. Na každýho to přijde jindy...

Témata:

Podpořte mou tvorbu

Aby se ze mě nestala zombie, je dobrý mě občas pozvat na kafe a větrník. Pokud vám mé texty dávají smysl, připojte se k mojí komunitě na Forendors

Získáte:

Menu