Je to přesně rok, co Fína podstoupila svojí další operaci. Kochleární implantace. Obrovská věc. Velký očekávání a naděje, že bude konečně slyšet. Pak taky strach a spousta pochyb...
Popularita lesních školek prudce stoupá. Rostou jako hříbky po letní přeháňce. Konečně jsme totiž pochopili to, co naše děti vědí už dávno. Pořádný dětství se bez bláta neobejde. Teď vyrostla i jedna speciálně pro neslyšící a nedoslýchavé děti. Není to úplně houba, je to Šalvějka...
Dnes je mezinárodní den předčasně narozenejch dětí. Všech malejch drsňáků, který se rozhodli opepřit život sobě a svejm blízkejm tim, že se naroděj trochu dřív. Myslim, že většina z nich by se našim kategoriím vysmála, protože z jejich pohledu je předčasnej porod trochu iluze...
Usedáme ke stolu jako každej den. Znova. V rámci možností najedený a odpočatý. Na šrámy ze včerejška nedbáme. Nikdo neřikal, že to bude jednoduchý. Neni to jen tak, učit vnímat a rozpoznávat zvuky někoho, kdo většinu života slyšel, jako by byl pod vodou. Se špuntama v uších...
Mysleli jsme si, že porod mrtvýho dítěte je nejtěžší věc v životě, kterou slíznem. Že už nemůže přijít nic horšího. Že už máme svoje odkrouceno. Předplaceno na dlouhou dobu dopředu. Nejlíp na furt. Taky že jo...ale!
Pamatujete si na malou Aryu Stark uvězněnou v ohradě plný vězňů čekajících na smrt na hradě Harenhall? Ležela v blátě, zatímco na ní pršelo a každej večer si zas a znova neomylně opakovala svojí mantru pomsty "Joffrey, Cersei, Ilyn Payne, Ohař..."
Vždycky jsem držela první linii spíš za armádu fantasy než za sci-fi oddíly. Brnění, chladná ocel a různá mýtická havěť mě přitahovala víc než plazmový zbraně, hyperpohon a mimozemský rasy. Jednoznačně bych šáhla spíš po knížce s elfskym lučištníkem na obálce než po tý s pásem asteroidů na odvrácený straně Jupiterova měsíce...
Táta se vrátil domů z kérky. Nic zvláštního, to známe. Malá terminátorka však po chvíli zbystřila. Přišla k němu a zručnym zápasnickym chvatem mu vyvrátila hlavu na stranu...