Vyslovme ich mená. Smrt nebude nikdy za námi, nemusí nás ale definovat
Říjen. Samhain. Halloween. Smrt není nikdy v roce tak hmatatelná. Vyslovme ich mená a připomeňme si děti, které nás opustily dřív, než bychom vůbec kdy čekali. Když se kolem sebe rozhlédneme, zjistíme, kolik nás vlastně je. Armáda zjizvených rodičů.
Slovenský nářez. Bratia a sestry vrací úder
Ačkoliv k tomu název přímo vybízí, o politice a nedávných volbách řeč nebude. Slovenský nářez je kniha. Antologie slovenské fantastiky. Dost možná první, která v ČR vyšla? Fantastika našich sousedů je totiž na vzestupu a to dává naději, že nebude tak zle, i když volby dopadly tak, jak dopadly.
Sendviče a sexismus. Jak s vtipem a grácií reagovat na nevhodné komentáře
Udělat někomu sendviče většinou není považováno za vymezení se vůči šovinismu, sexismu a genderovým stereotypům. V neodolatelném podání Jade Hameister, která se sexistickými poznámkami nenechala odradit a postavila se jim po svém, však bylo. Jak se s dementními komentáři vtipně a s grácií vyrovnávají další ženy?
Uklidnilo mě, že nejsem sama. Projekt MAMA odhaluje všechny odstíny mateřství
Mateřství je nepřenositelná zkušenost. Může nabývat mnoha odstínů. Od těch světlých a zářivých až po ty neutěšené, temné. Různé odstíny mezi sebou také moc rádo kombinuje. Pohled na ně přináší projekt MAMA. Fotokniha, která se nebojí ukazovat i to, co bolí.
Takové maličkosti. A sníh se tiše sype na naše hříchy
Irsko. 80. léta. Těsně před Vánocemi. Takové maličkosti. Sníh se tiše sype na zem a milosrdně přikrývá všechny naše hříchy. Z měkké bělostné pokrývky ostře vystupují obrysy místního kláštera a s ním i hanebná historie Magdaleniných prádelen.
Být vidět a slyšet. Equal pay day ukázal, kde to v ČR s rovnoprávností hapruje
Letošní ročník Equal Pay Day ukázal, že ačkoliv jsme na tom v ČR líp než třeba v Afghánistánu, rovné šance a příležitosti stále nemáme. Ženy si nadále odírají hlavy o skleněné stropy a je jedno, zda jsou vrcholové manažerky nebo matky v domácnosti.
Prázdnota. I přes světelný smog nepřestat vyhlížet hvězdy
Prázdnota by mohla patřit k tomu nejlepšímu, co jsem letos v žánru sci-fi přečetla. Vypráví příběh o blízké budoucnosti roku 2042. Žádné sci-fi to ale vlastně není. Prožíváme to každý z nás. Přímo teď.
Targaryen v nás. Co nás o životě učí rod draka?
Targaryenům jsem nikdy dvakrát nefandila. Přišli mi zbytečně elitářští a nabubřelí. Pravda, měli draky a slušivé zaklínačské vlasy. Na to, aby se vyrovnali mým oblíbeným Starkům, to ale nestačilo. Když se podíváme na všechny citáty kolem dračího rodu, zjistíme však, jak strašně podobný nám vlastně jsou.
Poslední dny Archieho Maxwella. O nic víc nebo míň než všichni ostatní
U nás v knihovně vytvořili novou sekci. LGBT+ témata pro mládež. Vybrala jsem si Poslední dny Archieho Maxwella. Útlá knížka je perfetkním příkladem, proč tím, že budeme věci skrývat a nemluvit o nich, své děti nechráníme, ale spíš jim zaděláváme na pěkný průser.
Ne každý, kdo má kérku, je feťák. 6 faktů o tetování pro pouliční čumily
Často slýchávám, že tetování není vůbec originální a má ho dnes snad každý. Nad normálními a obyčejnými věcmi se ale pozastavujeme málokdy. Už vůbec nad nimi neprotáčíme panenky a neříkáme „ježiš!“, kdykoliv je vidíme. Tetování je skutečně normální. Stejně tak potetovaní lidé. Pojďme se k nim tak i chovat.