Jsem multipotenciál aneb až vyrostu, budu všim, čim chci
Naše společnost multipotenciálům moc nepřeje. Pořád je v nás zakořeněný, že si máme vybrat jednu věc, jednu misi a tý se držet jak h*vno košile. Neohlížet se, neustoupit ani o krok. Co když si ale jednu věc vybrat nemůžu? Aspoň ne dlouhodobě? Mám se pak zastřelit?
Priority aneb druhej nejoblíbenější záporák
Vyp*čit si priority je oříšek. Alfa a omega všeho. Sama jsem to poznala na vlastní kůži teď o víkendu. Snažila jsem se nahnat odstavce na povídku do soutěže a zároveň vyplodit článek o multipotenciálech….
Svět je jako zrcadlo z Erisedu. Netřískej s nim!
Prej nikdo z nás nevidí svět takovej, jakej opravdu je. Vidíme ho totiž takovej, jaký jsme my. Každej úplně jinak. Po svym. Pokud vyloučíme enormní výskyt očních vad napříč celou populací jakožto naprosto nelogický vysvětlení, tak na týhle teorii něco bude…
Tvůrčí proces je nevděčná ludra aneb piš, srabe
Tvůrčí proces je divnej patron. Někdy mě jak z děla vystřelí do netušenejch výšin. Někdy je zas až zbytečně sračkoidní. Mazlavě hnusnej. Táhne se jak smrad bez sebemenší vyhlídky na to, že by se to někdy mohlo zlepšit…
První nastavování aneb tak nám zapojili Terminátora
První nastavování. Den, kterej si navždy budeme pamatovat jako den, kdy zapojili našeho baby terminátora. T-800, T-1000, T-X? Na ty zapomeňte. Přichází nejnovější model T-S3R4F1N4. Nezničitelnej kyborg z budoucnosti s tváří roztomilé holčičky…
Závist je nesmrtelná aneb sekat hlavu medúze
Závist žije v temný sloji. Může na nás vybafnout zpoza každýho sloupu. Pomalu se nám plazí vstříc. Nepospíchá. Tiše se směje našemu strachu…
Logopedie vol. 2 aneb vrať se k primárnímu programu nebo se vypni
Máš rád klid? Adrenalin a kortizol nejsou tvý oblíbený hormony? Logopedie v karanténě zřejmě nebude nic pro tebe. Obloukem se jí vyhni. Velikym. Tohle fakt neni pro slabý povahy…
Zatracenej perfekcionismus aneb dokonalost nakopej do koouhoolah
Perfekcionismus je past, ve který jsem byla bezděčně chycená řadu let. Hnusný zrezivělý železa zaseknutý do lejtek. Občas mě to schramstne i teď. Ale aspoň už vim, na čem jsem. A že jediná cesta, jak přežít…
Babička a její odkaz aneb babičky nejsou nikdy daleko
Minulej tejden mi umřela babička. Odešla ve spánku, nenápadně, více méně bezbolestně. Přestože mě už delší dobu nepoznávala, celkem to se mnou zamávalo. Neni to až tak divný. Měla jsem skvělou babičku…
Kochleární implantace aneb z ošetřovny madame Pomfreyové
Je to přesně rok, co Fína podstoupila svojí další operaci. Kochleární implantace. Obrovská věc. Velký očekávání a naděje, že bude konečně slyšet. Pak taky strach a spousta pochyb…