Měla jsem stejný porod jako Aemma Arryn v Rodu draka. Mohla bych se tím honosit. Akorát že vůbec... Trigger warning: myslím, že z děje nic významnýho neprozrazuju, ale nerada bych byla za vrchního spoilerovače. Takže varuju předem.
Rodičovství je opravdu creepy, děsivá, obrovská a definitivní zkušenost. Pocity, který ve mně každodenně vyvolává, jsou dost ambivaletní. Vedle lásky k mým dětem cítím obrovskou nechuť být rodičem a dělat všechny věci s tím spojený. Trochu schizofrenní? Jo!
Vypadá to, že LGBT je nejskloňovanější zkratka posledních dní. A právem. Protože se dějou věci, který by se rozhodně dít neměly. Hluboce mě zasáhlo, že názor může i ve 21. století mít větší váhu než život. Zpráva o smrti Matúše a Juraje mě vyděsila. Fakt se tohle může stát? Dneska? A doslova za humny?
Už nechci být silná. Nechci plácání po zádech. Nechci poklony ani ostruhy. Chci aspoň chvíli být slabá. Ta, které se pomáhá, ta, která se podporuje. Ta, na níž je brán ohled, protože je to náročný, i když to nejspíš zase zvládne...
Dejchej, vole. Když chceš žít, musíš dejchat. Jakmile to neděláš a nedělá to za tebe ani nikdo jinej, končíš. Zdá se to jako poměrně jednoduchá věc. Je vlastně úplně absurdní, že si něco tak debilního musím neustále připomínat...
Jíte žáby? Ne? Tak s tím koukejte začít. Zapomeňte na snobácký delikatesy francouzský kuchyně. O těch vím kulový. Myslím žraní žab jako metodu progresivního plánování. Způsob, jak se elegantně vypořádat se svým to do listem a všechny ty úkoly chytnout když ne za koule, tak aspoň za správnej konec.
Je fascinující, jak křehká je rovnoprávnost žen. Jak tenký je lano, na kterým balancujou ženský práva a svobody. Jak snadno z už jednou vydobytých výšin zase můžou sletět dolů. Do bordelu, na hubu.
Při honbě za tím, aby se z nás stal lepší, moudřejší a laskavější člověk, si na sebe často pleteme bič. Ten může a nemusí mít svý opodstatnění. Každopádně je náš. Velkej problém nastává, když se šviháme býkovci, co na nás upletl někdo jiný...
Chodec, hlupák Bralovská, Eso Rimmer, turkobijce...určitě jste stejně jako já zaregistrovali, že ve sci-fi a fantasy žánru je naprosto epická koncentrace přiléhavých přezdívek a pojmenování. Eso Klára. To si hned můžu připadat jako frajer, i když zrovna někde postávám jak tvrdý Y...
Už je to nějaká doba, co jsem napsala článek o multipotencialitě. Počáteční nadšení, že můžeme být takový, jaký jsme, po čase vystřídala hořkost. Multipotencialita a především přístupy k ní mě začaly iritovat. Přemýšlela jsem proč, když se sama za mulťáka považuju?