Dušek a úcta k příběhům. Míň mudrovat a víc se ptát
To, že byl Jarda Dušek u Čestmíra Strakatého, jste asi pravděpodobně zaregistrovali. Ještě tak před týdnem jeho výstup hýbal celým internetem a efektivně rozděloval lidi na ty, kteří ho adorují za „pravdivé, byť nepopulární názory“, a ty druhé, které vyloženě naštval. Mám pocit, že nám ale trochu uniká smysl.
Neslyšící mezi námi. Je problém ve sluchu nebo ve společnosti?
Neslyšících je na světě zhruba 360 milionů. To už je pořádná skupina lidí. Řada z nich se stále setkává s nepochopením, předsudky i diskriminací. Je však problémem skutečně sluch nebo je postižená společnost, která diskriminuje?
VonTree Candle – když je všude kolem tma, zapal svíčku
Doposud ji nebylo slyšet. V patnácti letech Evu Vontrobovou totiž spolknul svět ticha. Byla jí jako prvnímu člověku v ČR diagnostikována Auditory neuropathy. Od té doby je dle svých slov „hluchá jak kameň“. Spolehlivě za ni však hovoří její tvorba. Pod značkou VonTree Candle vyrábí úžasné svíčky a svou činností zároveň pomáhá k osvětě v oblasti neslyšících a sluchového postižení.
Číst si znovu o boji, když válka už dávno skončila. Kojící Spock mi dává zabrat
Zpracovávám teď redakční poznámky ke své druhé knize Kojící Spock. Otevírám stará zranění, která jsou furt živá a bolí. Někdy je to tak nesnesitelné, že bych knihu nejradši smazala jedním kliknutím.
I smrt potřebuje naději. Pohřební průvodci představují pohřby trochu jinak
Smrt je v naší společnosti velmi těžké téma. Pohřby, které nejvíc připomínají, že smrt skutečně existuje a je nám pořád velmi nablízku, pak podle toho vypadají. Od všudypřítomné černé až po těžký hutný příkrov drtící srdce pozůstalých, s nímž máme pocit, že slunce už nikdy nevyjde. Musí to tak ale být?
Jitka Jeníková: „Nikdy se nestav mezi Jitku a její kořist.“
Pro opravdové radosti v životě si musíme dojít po svých…nebo doběhnout. Něco o tom ví Jitka Jeníková, překladatelka, bloggerka, věčná studentka jazyků a běžkyně, pro kterou žádná překážka není dost velká.
Moje milá autoimunita aneb kdo chodí v mých botách?
Mám chronickou nemoc. Mou slabostí je autoimunita. V nějakém ohledu, který nemusí být vždy úplně zjevný, sama sebe ničím. To je velká věc. Asi ji nesmáznu jednou spiritistickou seancí. Možná ani dvěma. Je dobrý o tom vědět a předem s tím počítat. Pak na sebe nevyvíjím zbytečný tlak.
Opuštěné dítě aneb jak nás ovlivňuje separace po porodu
Jsem opuštěné dítě. Odnesli mě od mámy, protože v porodnici nebyly volné roomingy. To si nemůžeš pamatovat! Byla jsi tenkrát takhle malá! Nemůžu. Následky toho mám ale na talíři téměř každý den…
Menstruace není sprosté slovo aneb keep calm and bleed
Když se nám podařilo přesvědčit reklamní průmysl, že menstruace není modrá, jako ženy jsme si trochu odfoukly. Teď už to bude dobré! Přirozená součást našich těl třeba konečně nebude tabu. Tak prd! Pravda je, že nás čeká ještě dlouhá cesta.
Lilian Landová aneb kdo řeže květy, jakých se dočká plodů?
Lilian Landová je jednou z obětí komunistického režimu. Odstrašujícím příkladem jak tato ideologie intelektuálně, kulturně, lidsky i fyzicky mrzačila hned několik generací. Z jejího příběhu mi běhá mráz po zádech, ale zároveň v něm spočívá i kus naděje.