Chameleon aneb ukazovat barvy, co chybí
Chameleon je roztomilý zvířátko, který mění barvu podle prostředí, ve kterým se nachází. Funguju podobně. Akorát naopak. Ukazuju barvu, která s daným prostředím většinou koliduje, protože tam chybí. Drsňák nebo něžná a pečující víla? Zvládnu obojí…
Domácí úkoly aneb stokrát nic tě nezabije ani neposílí
Klasická logopedie z našich životů prakticky vymizela. V hojné míře ji nahradily domácí úkoly. Staly se běžnou součástí našich životů. Jako čištění zubů. I ony dávají smysl, jen pokud se dělají každý den. Egypt měl svých deset ran, my máme domácí úkoly…
Nejsladší na světě je spravedlivý spánek aneb lidé, spěte
„Spánek je pro slabý. Vyspíš se až hrobě.“ Silácký řeči, který nás mají udržet vzhůru ještě chvíli. Kdybychom jen tušili, jakou rychlostí se k tomu hrobu přibližujeme právě tím, že nespíme, možná bychom se naučili říkat něco jinýho. Třeba: „Každý spánek je malý vítězství.“
Konec nevinnosti aneb ať těmi vraty projde cokoliv, neuhnete, nebo?
Naše dětsví je (nebo by mělo být) obdobím nevinnosti. Časem, kdy můžeme růst svým vlastním tempem a nepřemýšlet nad tím, co přijde. Přechod z dětsví do dospělosti se pak projevuje právě tím, že o tuhle nevinnost přicházíme. Na každýho to přijde jindy…
1 věta, kterou by měli slyšet všichni rodiče dětí s KI
Jako rodiče chceme pro svý děti to nejlepší. Rozhodujeme za ně tam, kde ještě samy nemůžou, a nikdy pořádně nevíme, zda to bylo správný. Není to prdel. Tady máte jednu větu, která by mi zaručeně pomohla při rozhodování o implantátu.
Mental overload aneb věčná rozpolcenost pracujících matek
Psychický přetížení neboli mental overload je něco jako moderní epidemie. Stav, kdy jsme neustále pod palbou. Lítají kolem nás projektily informací, úkolů a dílčích zodpovědností. Mental overload u matek se všeobecně dost podceňuje. Jsi matka, co chceš…
Jak jsem psala o Denise aneb odvaha i pokora patří k tvůrčímu procesu
Vyšel mi první placený článek. O Denise Hrubešový aka Diseasezoe. V Heroine. Předcházel mu celkem dlouhý a zajímavý proces. Uvědomila jsem si, že odvaha i pokora jsou nejdůležitější věci, který mě jako tvůrce můžou potkat. Obě jsou potřeba. Bez nich to nejde.
Vděčnost snadno a rychle aneb bolest jako urychlovač částic
Vděčnost je věc zapeklitá. Měla bych ji cítit, ne? Sakra. Ze všech motivačních brožur a citátů to na mě stříká jako krev z useklý ruky rytíře z Monty Python a Svatý grál. A já stejně jako on tvrdím, že je to jen škábnutí a jedu dál. Bojuju.
Sladká nečinnost aneb už se na to dneska vyser
Moje laskavost k sobě od novýho roku dostála značných změn. Nejvíce ceněná je podoba určitý lenosti a nečinnosti, se kterou si dovoluju občas nedělat vůbec nic. Nic produktivního. Představuju si Gretu Thunberg a její zuřivý výraz. „How dare you!“ běží mi hlavou…
Hoď tam svýho prezidenta aneb už jen týden s deštníkem a v holinách
Přátelé, v pátek a sobotu si volíme svýho prezidenta. Dalo by se říci, že po tom, co tam deset let seděl Miloš Zeman (nebo pádloval na člunu, nebo byl hermeticky uzavřen v akváriu…) už nemůžeme sáhnout vedle. Tak prdlajs! Můžeme…