Jako máma jsem toho zažila tolik, že jsem si za ta léta vypěstovala celkem zkušenýho vnitřního Buddhu. Spousta věcí mě nerozhází. Většinou si totiž dokážu představit, jak moc hůř by mohlo bejt. Ale mateřství je kontinuální nepřetržitá zenová praxe. Neustálej proces...
Rozhodně nejsem žádnej puritán. Proti pornu ani prostituci obecně nic nemám. Pokud je to na principu dobrovolnosti, člověk se k tomu rozhodl vědomě a dobrovolně a dostane za to řádně zaplaceno. Proč ne. Ale to, co se děje tady, je vyloženě hnus...
Vždycky jsem držela první linii spíš za armádu fantasy než za sci-fi oddíly. Brnění, chladná ocel a různá mýtická havěť mě přitahovala víc než plazmový zbraně, hyperpohon a mimozemský rasy. Jednoznačně bych šáhla spíš po knížce s elfskym lučištníkem na obálce než po tý s pásem asteroidů na odvrácený straně Jupiterova měsíce...
Při namátkový prohlídce mojí krabičky pokladů jsem narazila na pečlivě střeženou výšivku. Tři orlí pera. Skautská odborka, kterou jsem kdysi plnila. A splnila. Čtyřiadvacet hodin mlčíš, čtyřiadvacet hodin nejíš a čtyřiadvacet hodin jseš o samotě nikým nespatřen v přírodě a fízluješ tábor...
Asi stárnu. Ve svejch jednatřiceti jsem poprvý použila tuhle zprofanovanou hlášku. Smrtelně vážně. Nedávno jsem byla fotit s Agience Photography, nejhustší fotografkou, co znám. Běhala jsem po Divoký Šárce s cvičnou replikou meče, oháknutá jako elfka z komanda veverek...
S princeznama jsem ve styku téměř denně. A některý z nich mě fakt dráždí. Hlavně Popelka, Sněhurka a Šípková Růženka. Walt Disney. Stará škola. Všechny jsou naivní, ustrašený a útrpně snášejí všechna protivenství a příkoří osudu. Jsou pasivní, nechají si s*át na hlavu a čekají, až jim někdo pomůže...
Kojení. Velmi ožehavá záležitost, vzbuzující odpor nebo minimálně rozporuplný pocity. Žádná činnost spojená s lidským tělem není tak kontroverzní. Ani sex, ani vylučování. Přitom kojení je normální jako kterýkoliv jiný jídlo. Přijde nám normální jíst. Jíme několikrát denně a k nitrožilní výživě se uchylujem, až když nemáme jinou možnost. Logicky. ..
Fakt nevim, kde jsme přišli k tomu, že jako lidi nemůžeme bejt vším, čím jsme, nebo čím bychom bejt chtěli. Nemůžeme bejt potetovaný a zároveň zodpovědný a milující rodiče (nebo lidi všeobecně pro ty, kdo nemají tenhle obohacující plugin). Nemůžeme se vyfiknout jako dáma a zároveň mluvit jak dělník z doků...
Jsem bojovnice každým coulem. Proto mám v oblibě všechny možné hrdiny. Jmenovitě třeba Geralta, Ciri, Juliu Abatemarco, Faramira, Kapitána Ameriku, rytíře Jedi, Ragnara, Tonksovou, Kirka, Spocka, Neytiri, Aryu, Ygritte, Brienne z Thartu, Ohaře, Oberyna Martella…a spoustu, spoustu dalších...
V sobotu jsme byli na rande. Po pěti letech. Poprvé za tu dobu jsme u toho nemuseli mít jedno dítě na zádech a druhý pověšený za nohu jako kouli. Nevrhali jsme se elegantními parakotouly před auta, abychom zachraňovali Fínu, která nedostatek sluchovejch vjemů (jako třeba kvílící brzdy) nahrazuje o to větším nadšením a zběsilou akcí...