Svět v bouři aneb Komorowski ante portas
„Sežeňte mi granáty a nějaký hulení. Svět v bouři bude epickej.“ Takhle by to řekl Tomáš Uhřík z Hustýho nářezu a já musím souhlasit. Mnohem víc než jen důstojnej závěr celý trilogie…
47 róninů aneb 9,5 palců dlouhý meč tnoucí přímo do srdce
Příběh 47 róninů je pro mě podobně osobní jako např. Serafína příběh draků. Mám totiž jednu velmi praktickou vlastnost přitáhnout si do života příběhy, který zrovna potřebuju…
Křivé ostří aneb darované sekeře na zuby nekoukej
Křivé ostří by mohlo být obyčejným příběhem o trpaslících. Vyprávěním o tom, jak se skupina svéhlavého železného lidu ocitne v lidském světě, zemi malých mužů a žen, kterými pohrdá, a po drobných peripetiích si za nějaký čas k některým z nich vytvoří jistou náklonnost. Mohlo, jenže není. Je mnohem víc…
Zkažené sémě aneb případy jediného bludovského oddělení
Zkažené sémě je další případ pro kriminálku Bludov. Říkám další a přitom jsem donedávna netušila, že už jich mám několik za sebou. U knížek, který nemají tak zvučný a úderný jména, se mi občas stává, že zapomenu, že jsem je četla…
Hardware aneb psychedelický výkřik svobody v postapo kulisách
Hardware je brilantní kniha vycházející z poctivých kyberpunkových kořenů. Subžánru, který spojuje sci-fi, vědeckotechnické magorie a ulici, bráško. Zkrátka když vezmeme vznešenost a technickou dokonalost, rozšíříme jí úsměv ocelovým hákem a vyhodíme ji ven mezi spodinu…
O princezně trochu zakleté aneb nepochopitelné krísma dětských knih
O princezně trochu zakleté je mimořádně dobře napsaná kniha. Většina pohádkových knih neurazí ani dospělý jedince. Toto je ale onen vzácný případ, který si bude dospělý natajno dočítat na záchodě, aby věděl, jak to dopadne…
Stáčení temného piva aneb na Turka jedině s tuplákem
Stáčení temného piva místy připomíná školní povinnou četbu před zavedením státních maturit. Než si tam člověk mohl naházet takmer čokoľvek od Kinga až po Palahniuka. Po přečtení povinný četby ale většinou nepřichází katarze..
Společenstvo Pevnosti aneb kdo pevnost jednou brání, brání ji navždy
Ačkoliv je to už přes dva roky, co tahle bichle úctyhodných proporcí překročila náš práh, dostala jsem se k ní až teď. Vlastně nevím, co mi tak dlouho trvalo. Chtěla jsem si prostě jen počkat na kulatý výročí a přečíst si ji ve vší parádě? To se mi vskutku provedlo. Pevnost – průvodce fantastickými světy, letos oslavila dvacítku. A to už je co říct…
Pán hor aneb sláva outsiderům
Pán hor neměl k dispozici žádný trumfy. Posádka Kraksny pořád operuje v rozdělených úderných jednotkách. Všichni dosavadní tahouni jsou pryč. Ve hře zůstali jen dva slabší články řetězu. Mohl to být strašnej průser, ale to by to nesměla napsat Kristýna Sněgoňová…
Brány Anubisovy aneb tím, čím jsme, jsme stále
Brány Anubisovy bylo moje druhý setkání s Timem Powersem. Jelikož mě Tři do dny do nikdy upřímně nadchly, je jasný, že na další kousek jsem byla ukrutně zvědavá a…ten člověk mě nepřestává překvapovat. Každá další kniha je úplně jiná a přitom je to pořád stejně geniální Powers…