Frankenstein z Bagdádu aneb Fimfárum Mary Shelleyové
Knížku Frankenstein z Bagdádu jsem si pořídila hlavně kvůli Jitce Jeníkový, překladatelce. Taky proto, že s literaturou arabskýho světa nemám až na Rúmího básně a pohádky Tisíce a jedné noci žádný trvalejší vztah. Když nechci odsuzovat, ale pochopit, musím se dovzdělat, že ano!
1 věta, kterou by měli slyšet všichni rodiče dětí s KI
Jako rodiče chceme pro svý děti to nejlepší. Rozhodujeme za ně tam, kde ještě samy nemůžou, a nikdy pořádně nevíme, zda to bylo správný. Není to prdel. Tady máte jednu větu, která by mi zaručeně pomohla při rozhodování o implantátu.
Mental overload aneb věčná rozpolcenost pracujících matek
Psychický přetížení neboli mental overload je něco jako moderní epidemie. Stav, kdy jsme neustále pod palbou. Lítají kolem nás projektily informací, úkolů a dílčích zodpovědností. Mental overload u matek se všeobecně dost podceňuje. Jsi matka, co chceš…
Organická oprátka aneb hodná, zlej a implantovanej
Punk znám. Několik let jsem jím žila a v soft rodičovský verzi v tom pokračuju dosud. Na splatterpunk* jsem kápla až s Organickou oprátkou. Pokud platí Picassovo „Vše, co si dokážete představit, je skutečné“, tak potěš koště. Takový prasárny si totiž zdaleka nepředstavuje jen Koubek.
Jak jsem psala o Denise aneb odvaha i pokora patří k tvůrčímu procesu
Vyšel mi první placený článek. O Denise Hrubešový aka Diseasezoe. V Heroine. Předcházel mu celkem dlouhý a zajímavý proces. Uvědomila jsem si, že odvaha i pokora jsou nejdůležitější věci, který mě jako tvůrce můžou potkat. Obě jsou potřeba. Bez nich to nejde.
58. D.J. Demers – hendikep s humorem
Stand up komik Demers Když mluvíme o postižení, málokdy by nás napadlo spojovat si ho s humorem. Spíš si myslíme, že je to teda fakt smutný a blbý. Může být. Ale taky vůbec nemusí. D.J. Demers, kanadský stand up komik, je toho důkazem. Příjemnou zábavu, sradně zdar:) Neslyšící příručka pro přežití – další videa z přísný sérky o neslyšících
Vděčnost snadno a rychle aneb bolest jako urychlovač částic
Vděčnost je věc zapeklitá. Měla bych ji cítit, ne? Sakra. Ze všech motivačních brožur a citátů to na mě stříká jako krev z useklý ruky rytíře z Monty Python a Svatý grál. A já stejně jako on tvrdím, že je to jen škábnutí a jedu dál. Bojuju.
Sladká nečinnost aneb už se na to dneska vyser
Moje laskavost k sobě od novýho roku dostála značných změn. Nejvíce ceněná je podoba určitý lenosti a nečinnosti, se kterou si dovoluju občas nedělat vůbec nic. Nic produktivního. Představuju si Gretu Thunberg a její zuřivý výraz. „How dare you!“ běží mi hlavou…
Nestvůra z Essexu aneb feminismus s botama od bláta
První kniha, kterou jsem přerušila svou delší čtecí pauzu, byla Nestvůra z Essexu. Byl to očekávaně příjemný (proto jsem si ji vybrala) a neočekávaně feministický zážitek (kdybych tušila, tím spíš bych si ji vybrala).
Hoď tam svýho prezidenta aneb už jen týden s deštníkem a v holinách
Přátelé, v pátek a sobotu si volíme svýho prezidenta. Dalo by se říci, že po tom, co tam deset let seděl Miloš Zeman (nebo pádloval na člunu, nebo byl hermeticky uzavřen v akváriu…) už nemůžeme sáhnout vedle. Tak prdlajs! Můžeme…