Krámek s fantazií: před smrtí nás neochrání nic, ale láska jí dává smysl
Smrt a truchlení se nějakým způsobem dotýká každého z nás. Krámek s fantazií je tedy svého druhu univerzální knihou. Připomíná nám, že ačkoliv jsme všichni někdy někoho či něco ztratili, pořád tu jsme. Nikdy není pozdě se znovu zvednout a snít. Smrt totiž umí být pěkně beznadějná, ale zároveň přináší výzvu, abychom skutečně žili.
Potřebuju lásku, čas a obyčejnost, říká studentka Mediálních studií s DMO Anežka Mejtská
Anežka Mejtská by mohla být úplně obyčejnou mladou ženou. Také by jí být chtěla. Kvůli dětské mozkové obrně má problémy s rovnováhou a koordinací, chodí o berlích a neustále slýchá, co má s nohama. Velmi křehký rozhovor o tom, že být “nad věcí” nemusí být dar.
Nenávist je pro nás přirozenější, než láska. Leoš Kyša o Sudetech, domově a příbězích
Řezník z Bruntálu napsal první knihu pod svým občanským jménem. Jako Leoš Kyša je víc realistický a míň zběsilý než František Kotleta. V Sudetenlandu se mu podařilo zhmotnit zkušenost, která je v mnoha ohledech univerzální. V nečekaně intimní zpovědi přišlo na to, jak prožíval revoluci, kde se cítí doma a proč jsou Sudety palčivé téma i dnes.
100 věcí, které mi v roce 2023 dělaly radost
Rok 2023 mi přinesl hodně úsměvů. Někdy jen na půl huby a někdy výrazně křivých, ale pořád úsměvů. Opět inspirovaná Michelle Losekoot jsem sestavila seznam 100 věcí, které mi dělaly radost. A co vy? Už máte ten svůj?
Strnadův efekt. Den nezávislosti po česku
Mimozemských invazí už tu bylo habaděj. Strnadův efekt je ale dost jedinečný. Proč? Když přiletí hnus z vemíru, málokdy je nějakým způsobem důležitá Česká republika. Většinou ji nikdo ani nezmiňuje. A aby byl jedinou nadějí lidstva rozvedený chlapík z Mostu, co se živí jako skladník?
Jak jsem si myslela, že v dospělosti budu všechno vědět
Když jsem byla malá, byla jsem přesvědčená, že všichni dospělí vědí, co dělají. Z mé perspektivy se v každé situaci zachovali naprosto zoddpovědně. Říkala jsem si, jak budu taky taková, až vyrostu. Zhruba teď přicházím do věku svých rodičů, když jsem k nim takto vzhlížela a…nestalo se nic.
Hrad ve Skotsku. Všichni potřebujeme cítit, že je svět v pořádku
Když potřebujeme udržet pohromadě svět, do kterého nám před chvílí vrazila demoliční koule, bereme zavděk vším. I romantikou. Hrad ve Skotsku je vánoční čtení do těžkých časů, které nikoho neuvrhne do ještě větší deprese. Jako bonus vás navíc teplo krbu i sladová whisky prohřejí až na kost.
Lego je vrženo. Proč pod stromečkem nikdy neurazí?
U nás doma máme Lego ve velké oblibě. Hraje si s ním už několik generací Machutů i Svobodů. Zatímco u dětí se tato bohulibá činnost houfně podporuje, na dospěláky stavějící si Helicarrier Avengerů se občas hledí skrz prsty. Úplně zbytečně. Lego je totiž geniální metafora.
Encanto. Naše superschopnosti nejsou samozřejmost
Koukáte rádi na pohádky? Já ano. Disneyovky třeba čím dál víc začleňují současná témata. Encanto, jednu z těch nejnovějších, přímo miluju. Ukazuje se v ní, že z naše světlo se může velmi rychle překlopit do stínu, když se o něj (a o sebe) nebudeme patřičně starat.
Krev, monstra a cukroví. Jaký si Vánoce uděláš, takový je máš
Obvykle se o Vánocích čte Vánoční koleda. Možná bychom to mohli změnit a začít každoročně číst jinou knihu. Krev, monstra a cukroví. Vlk se nažere, z kozy toho moc nezbyde a všichni budeme spokojení. Navíc je tam všechno, co dělá Vánoce Vánocemi, tudíž Dickens by nám to určitě odpustil.