Domácí násilí aneb barák na zarubku je na odstřel
Domácí násilí je vřed na obličeji každýho vztahu. Asi se kolektivně shodneme, že to je pěknej hnus a je třeba ho odstranit. Bohužel ve společnosti je tahle zkratochvíle tak zakořeněná, že se stala součástí kultury. Minimálně tý lidový určitě. Vzpomeňme na úsměvnou písničku V jednym dumku na zarubku…
Vyhoření aneb spálit si křídla o vlastní sny
Vyhoření. Další fantomová diagnóza. Nikdo jí pořádně neviděl, ale pořád se o ní zasvěceně hovoří. Je to jako studovat encyklopedii dinosaurů. Je to obrovský, mnohavrstevný, fascinující, ale taky hodně vzdálený. To se mi nemůže stát. Že ne?
Hrdina aneb prostě se zvedni a jdi dál
Hrdina. Kdo to sakra je? Schválně si zavři oči a představ si toho svýho. Může to bejt kdokoliv. Třeba tvůj kámoš, kterej se ujal vypelichanýho psa z útulku. Nebo Eddard Stark ze Zimohradu, jemuž čest nedovolila couvnout ani o píď. Může to bejt i tvoje máma, co se na všechny usmívá, všechny podporuje a brečí vždycky až v koupelně…
Samota jako druhá kůže aneb tuleň s jezevčíma sklonama
Samota je pro mě životně důležitá věc. Na mým žebříčku základních potřeb jí předběhl snad jen vzduch a potrava. Měla jsem k ní sklony, kam mi paměť sahá. Posledních pár let ale zjišťuju, jak klíčová ingredience to pro můj život je…
Otužování aneb dej hlavu k ledu a tělo se přidá
Otužování. Poslední dobou hlavně zásluhou zmrzlýho chlapíka Wima celkem populární záležitost. Komu nejde pára od huby z koupele v zamrzlym rybníce, jakoby nebyl. Naposledy se takhle ve velkym prosekávaly ledy kvůli věštění na Štědrej večer. Nutno však podotknout, že to obří haló kolem je opodstatněný…
Smutek jako fakáč světu aneb s „keep smiling“ jdi do řiti
Smutek. Obvykle jeden z nejmíň vítanejch hostů v klubu. Šosatej kabátek, ze kterýho neustále kape voda, a tudíž hrozí, že nám brzo zasviní celou předsíň, se dneska moc nenosí. Oblíkáme ho výjimečně a neradi…
Vzpoura hlasů aneb není ti do zpěvu? Zpívej!
Hlas je zdarma. Skoro všichni ho máme k dispozici. I ti, co tvrdí že ne, můžou vyluzovat sérii nejrůznějších zvuků, a to vůbec není málo. Je to součást naší KáPéZetky (pozn. pro neskauty, krabička první i poslední záchrany). Narozdíl od březový kůry nikdy nenavlhne, ani nezrezne jako sichrhajska. Máme ho neustále při sobě. Je vždy připraven nám jistit zadky…
Odstup, nebo zmagoř aneb ledová královna dává mat
Idea odstupu mi nikdy nebyla moc blízká. Jsem člověk, co je více či méně zainteresovanej ve všem, co dělá. Vždycky do všeho jdu po hlavě, dávám do toho poctivý kusy sebe a pak mi občas dělá problém nebrat si to osobně. Držet se zpátky s námořnickou rozvahou…
Sabotér aneb lehni, bestie
Sabotér. Zrůda, kterou v sobě máme nejspíš všichni. Já se teda hlásim. Vím o ní a už dlouho pozoruju, jak nedobře si vede. Boj je vyčerpávající. Jak se taky rvát s někym, kdo mě nenávidí, hází mi hořící klacky pod nohy a zároveň je mojí neoddělitelnou součástí?
Dělat vlny aneb počmáranej ženista s blbym ksichtem
Dělat vlny nikdy nebyl můj styl. Jsem poměrně nekonfliktní člověk. Nehádám se, když nemusim. Diskuze jsou ok. Ty beru. Někdy mě i zajímá, co druhou osobu přimělo dospět k podobnýmu závěru. Ale rozhodně jsem pro slušnost a respekt. Pokud to jde. A že to většinou jde…